V rámci represivní politické kampaně řízené Ťiang Ce-minem proběhly v Číně v roce 1999 stovky tisíc zatčení. (minghui.org)
V rámci represivní politické kampaně řízené Ťiang Ce-minem proběhly v Číně v roce 1999 stovky tisíc zatčení. Podle zpráv OSN, které přezkoumávaly argentinský a španělský soud, se událo několik vln represí. Ťiang Ce-min prohlásil, že Falun Gong „zničí“ během krátkého časového období. Když se mu nedařilo během několika měsíců následovníky Falun Gongu potlačit, nabyly represe značně násilný charakter, podle OSN došlo k případům mučení ve vězení a úmrtím.[2]
Oficiálně bylo do dnešního dne potvrzeno 3 800 obětí na životech v důsledku represí. Podle mezinárodní lidsko-právní organizace Amnesty International tvořili a tvoří následovníci Falun Gongu 40% vězňů svědomí v Číně. Podle stránek[3] následovníků Falun Gongu si represe vyžádaly více než 100 tisíc obětí na životech. Nezávislí zahraniční experti (David Kilgour, David Matas, Ethan Gutmann[4], Sdružení doktorů DAFOH[5]) podle vlastních výzkumů a analýz dospěli k odhadům 100 tisíc obětí na životech.
Právník David Matas (židovského původu) přirovnává „vyhlazování“ nového náboženského hnutí Falun Gong k „vyhlazování“ Židů za II. světové války v rámci Hitlerovy politické kampaně. Podobností je celá řada. Lidé praktikující Falun Gong byli v Číně masově zatýkáni a posíláni bez soudního procesu do pracovních táborů, jejich majetek byl často „zkonfiskován“. Expertní vyšetřování, jehož důvěryhodnost uznaly Evropský parlament[6] a Sněmovna reprezentantů USA[7], uvádí, že čínské vojenské nemocnice ve spojení s vězeňským systémem zašly tak daleko, že začaly systematicky zneužívat následovníky jako nedobrovolné dárce orgánů pro komerční transplantace. Americký novinář Ethan Gutmann, redaktor The Weekly Standard a autor knih Loosing New China a Slaughter[8] (vychází v češtině koncem roku 2015), zjistil podle svého terénního výzkumu, že existuje spojení mezi těly vystavovanými na výstavách Bodies a následovníky Falun Gongu usmrcenými ve vězeních.
Nevládní organizace WOIPFG[9], která se věnuje sběru informací a vyšetřování represivní kampaně, zveřejnila nahrávky rozhovorů vyšetřovatelů s vysoce postavenými čínskými úředníky, které odhalují promyšlený systém zneužívání následovníků, z něhož profitovali konkrétní úředníci čínské komunistické strany.
Soudy v Argentině a ve Španělsku přijaly žaloby obětí represí a v roce 2009 oficiálně rozběhly soudní procesy proti vysoce postaveným čínským úředníkům včetně exprezidenta Ťiang Ce-mina. Soudní proces vedený v Argentině dospěl do bodu, kdy byl Interpoolu soudcem Octaviem Araozem de Lamadridem vydán zatykač na exprezidenta Ťiang Ce-mina. Soudní případ mu byl po následném politickém tlaku z čínské strany odebrán a zastaven. Španělský soudce Ismael Moreno dodnes vede soudní případ proti pěti čínským úředníkům ve věcech obžaloby z „genocidy a zločinů proti lidskosti“, kterých se měli podle svědků a přeživších obětí dopustit během represivní kampaně proti Falun Gongu v letech 1999 - 2009. Čínští úředníci obdrželi soudní obsílku, ale k soudu se dosud nedostavili.[10]
Mocenská skupina uvnitř Čínské komunistické strany okolo exprezidenta Ťiang Ce-mina se podle zahraničních pozorovatelů „naprosto vymkla kontrole“ a spáchala zločiny, které podle lidsko-právního advokáta Davida Matase dosud „nebyly na této planetě viděny“. Podle oficiálně nepotvrzených zpráv z Číny tato skupina, mimo výše zmíněnou činnost, usilovala o ozbrojený převrat v době střídání moci a nástupu současného prezidenta Si Ťin-pchinga do čela strany v roce 2012. Od začátku roku 2012 provedlo disciplinární oddělení pod vedením prezidenta Si Ťin-pchinga více než sto tisíc zatčení v řadách mocenské linie exprezidenta Ťiang Ce-mina, která mimo jiné řídila pronásledování Falun Gongu a podle obvinění z něj přímo profitovala. Zatčeny a odsouzeny za korupci a zneužití moci byly desítky vysokých úředníků včetně vrchního šéfa čínské bezpečnosti Čou Jung-kchanga a náměstka ředitele veřejné bezpečnosti Li Tung-šenga, stranického tajemníka Po Si-laje a jeho ženy, místopředsedy centrální vojenské komise Sü Cchaj-choua, tajemníka stranického vedení čínské Asociace vědy a technologie Šen Wej-čchena a mnohých dalších.[11]
Pronásledování a represe duchovního hnutí Falun Gong pokračují dodnes. Čínský režim vede proti Falun Gongu očerňující a dezinformační kampaň v čínských státních médiích a v zahraničí prostřednictvím svých úředníků, ambasád a velvyslanectví. Za zinscenovaný incident a propagandu byl například západními médii a experty označen takzvaný „pokus o sebeupálení následovníků Falun Gongu“ v roce 2001, který získal přezdívku „False Fire“ tedy „Falešný oheň“.[12] Čínský režim prohlašoval, že se jednalo o následovníky Falun Gongu, kteří se upálili, aby se „dostali do ráje“. Asociace Falun Gong uvedla, že lidé, kteří se zapálili, nebyli následovníci Falun Gongu s doplněním, že učení Falun Gongu nedovoluje sebevraždu nebo ubližování ostatním. Podrobná analýza incidentu provedená televizí NTD[13] odhaluje řadu podezřelých skutečností, které nasvědčují tomu, že byl incident zinscenován čínským režimem za účelem obrácení veřejného mínění proti Falun Gongu. Podobných menších či větších pokusů o očernění se objevuje ze strany čínského režimu celá řada.
Falun Gong byl v Číně představen v roce 1992. Jedná se o takzvaný čchi-kung, meditativní cvičení a nauku o rozvíjení charakteru a morálních principů, které mají v Číně prastarou tradici ve školách buddhismu a taoismu. Lidé ve světě i v ČR se metodě svobodně a bez problémů věnují. Výjimkou jsou země se silným vlivem čínského režimu, které se pod nátlakem Číny uchylují k různým druhům menších či větších represí.
V ČR má metoda podle odhadů několik set příznivců a rovněž zastánců v řadách bojovníků za lidská práva. Petičnímu výboru Parlamentu ČR předala Asociace Falun Gong ČR z. s. více než sto tisíc podpisů na peticích žádajících ukončení pronásledování v Číně. Případ se dostal až k senátní komisi pro lidská práva, která vypracovala návrh na přijetí rezoluce Senátu PČR. Výbor návrh v roce 2012 jednomyslně schválil, zahraniční výbory jej však nepustily dál. Podle politických expertů je Čínská strana na toto téma značně citlivá a připravovaná spolupráce ČR a Číny by podobnými rezolucemi týkajícími se Falun Gongu nebo Tibetu mohla být zkomplikována. Česká politika v důsledku spolupráce ČR a Číny zaznamenala v roce 2014 prudký odklon od dosavadní politiky podpory lidských práv.
V reakci na postupy vládní reprezentace ČR uspořádalo občanské sdružení Lidská práva bez hranic, z. s., pod záštitou Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97 koncert nazvaný „Svědomí nelze koupit“[14], na němž vystoupili významní čeští umělci: Marta Kubišová, Jitka Hosprová, Jan Potměšil, Jan Budař, Olga Lounová, Yellow Sisters a další. Umělci rovněž zaslali české vládě a parlamentu dopis „Svědomí nelze koupit“, který tlumočil myšlenky celé akce. Koncert a dopis byl uspořádán na podporu duchovního hnutí Falun Gong a také křesťanského advokáta Kao Č'-šenga, který se jako prominentní právník ujal obhajoby pronásledovaných stoupenců v Číně. V ČR vyšla jeho kniha „Za Čínu spravedlivější“[15], která popisuje jeho působení v čínském právním systému a vyšetřování represí Falun Gongu. Právník byl unesen a vězněn čínskou tajnou policií poté, co po neúspěšných apelech na čínského premiéra a prezidenta za zastavení represí zaslal otevřený dopis sněmovně reprezentantů USA, v němž odhalil probíhající genocidu následovníků Falun Gongu v Číně. Propuštěn byl až v roce 2014 ve velmi špatném fyzickém a psychickém stavu, byl mučen a několik let vězněn na samotce s omezeným přísunem jídla.
Následovníci Falun Gongu nemají politické ambice a požadují pouze svobodu vyznání, kterou jim režim upírá. Na pronásledování reagují mírovou cestou a pokojnými demonstracemi a občanským aktivismem. V důsledku represí bylo v nedávných měsících na území Číny podáno více než 30 tisíc žalob na exprezidenta Ťiang Ce-mina. Zahraniční pozorovatelé tuto událost označili za „bezprecedentní“. Okolo 20. července probíhají celosvětové protestní a osvětové akce za ukončení represí.
Také v Praze se od 17. do 18. července se uskuteční 24hodinová meditace, svíčková vigilie, pietní akty aj.
Petici za ukončení represí podepsali Jiří Bartoška, Vilma Cibulková, Jan Svěrák, Alexandr Vondra, Ivan Langer, Cyril Svoboda, Ondřej Liška, Petr Vachler, Zuzana Roithová, Václav Malý, Zdeněk Vojtíšek, Matěj Ruppert, Jaroslav Dušek, Monika Šimůnková, Jana Fischerová, Pavel Svoboda, Michael Kocáb, Jakub Bažant, Karel Hanuš a další osobnosti, občané a členové Parlamentu ČR.[16]
Zdroj: Lidská práva bez hranic, z. s.
