Japonské vyobrazení Wang Čao-ťün z období Edo. (Wikimedia Commons)
Stovky let před tím, než Attilovy hordy pustošily západní Římskou říši, byla čínská dynastie Chan (206 př. n. l.-220 n. l.) sevřena v nekonečném boji s nepřítelem ze stepi.
Když válka mezi Chany (etnickými Číňany) a lidem Siung-nu skončila, na půl století došlo k obnovení přátelských vazeb. Nebylo toho však dosaženo silou zbraní, ale prostřednictvím šarmu a obětavosti jedné ženy, Wang Čao-ťün.
Přehlížená konkubína
Wang Čao-ťün žila asi před dvěma tisíci lety, kdy za vlády císaře Jüana sloužila jako konkubína na čínském císařském dvoře. Tak jako v případě mnoha prestižních čínských vládců i císař Jüan si udržoval harém o tisíci žen, z nichž většina Syna nebes nikdy nespatřila zblízka, natož aby mezi nimi došlo k něčemu bližšímu.
Na to, aby si císař Jüan mohl ve svém volném čase prohlédnout všechny své dvorní dámy, měl malíře, kteří mu vyhotovili portréty. Mnohé z žen podplácely malíře, aby je nakreslili krásnější, než ve skutečnosti byly, a mohly tak získat císařovo srdce. Umělci si tak díky této praxi přišli na docela dost peněz, až se nakonec toto „spropitné“ začalo považovat za samozřejmost.
Wang se svojí vrozenou krásou si však nikoho podplácet nepotřebovala. To se nelíbilo jejímu malíři, Mao Jen-šouovi, který ji úmyslně zpodobnil ošklivou. Její schopnosti a mimořádný zevnějšek tak zůstaly přehlíženy, a Wang Čao-ťün zůstala obyčejnou dvorní dámou.
Císař Jüan dává krásku jiným
Roky trvalo, než Šan-Jü Chuchenje, náčelník kmene Siung-nu, vstoupil do Číny nikoliv kvůli nájezdům a drancování, nýbrž v míru. Jeho klan, který před mnoha lety přísahal věrnost předchozímu chanskému císaři, se nyní mezi národy Siung-nu dostal do čela a měl teď zvláštní požadavek: uzavřít sňatek s čínskou princeznou a stát se členem císařské rodiny.
Císaři se vůbec nezamlouvala vyhlídka, že by se královská krev měla smíchat s nějakými barbary, a proto vybral mezi palácovými portréty dívek vhodnější řešení, které náčelníkovi nabídne: „ošklivou“ Wang Čao-ťün.
Další verze příběhu říká, že se Wang pro tuto roli dobrovolně nabídla a císař to schválil potom, co se podíval na její portrét.
Před císařem stála dokonalá kráska, kterou právě odsoudil k životu ve stepi.
Teprve ve chvíli, kdy se Wang Čao-ťün dostavila na císařský dvůr, aby se zúčastnila rozlučkového obřadu, císař Jüan si uvědomil, jak ho jeho dvorní malíři oklamali. Před ním stála dokonalá kráska, kterou právě odsoudil k životu v stepi.
Císař se ocitl na vážkách. V sázce najednou bylo pokračující spojenectví mezi dynastií Chan a kmeny Siung-nu stejně jako čest monarchy. Ale nedalo se nic dělat. Šan-Jü Chuchenje byl radostí bez sebe, že získal za nevěstu takovou nádhernou dívku, a společně překročili Velkou čínskou zeď.
Pozdější umělci často zobrazovali Wang Čao-ťün na koňském hřbetu, oděnou v červeném plášti lemovaném kožešinou, anebo při hře na pipu (tradiční čínský strunný nástroj), jak putuje na své proslulé cestě do mongolských plání.
Mír během jejího života
Navzdory tomu, že oba národy byly běžně znepřátelené, přivítal lid Siung-nu Wang s otevřenou náručí. Kmenovému vůdci porodila dva syny a dceru. Když Chuchenje zemřel, jeho syn se svou první manželkou se v souladu s místními zvyklostmi ujali moci. Wang Čao-ťün se znovu vdala za nového Šan-Jüa , i když to bylo v čínské kultuře považováno za nevhodné, protože šlo o jejího nevlastního syna.
Nicméně, pár měl dvě dcery a Wang žila nerušeně až do své smrti v 8. století n. l.. O místě jejího hrobu, které se nachází v oblasti nynějšího Vnitřního Mongolska, se říká, že na něm roste zelená tráva po celý rok, a to mu přineslo název „zelená hrobka“.
Wang Čao-ťün je oslavována pro svou čestnost a obětavost.
Prostřednictvím manželství Wang Čao-ťün se lid Siung-nu a Číňané těšili dlouhému období mírových vztahů. Přestože však byla Čína usmířená se svými sousedy, uvnitř už takový klid nepanoval. Po smrti stanoveného císaře povstal vzpurný úředník Wang Mang proti královské rodině a uvrhl říši do chaosu. Byl poražen a dynastie Chan pokračovala dalších 200 let, ale vřava, kterou přineslo Wang Mangovo povstání, poškodila křehké vztahy chanské říše s kočovníky.
Wang Čao-ťün je považována za jednu ze čtyř velkých krasavic čínské historie spolu se Si Š', Tiao-čchan a Jang Kuej-fej. Na rozdíl od ostatních tří, které jsou tradičně známé jako femme fatale (anebo spíše známé díky vládcům, kteří po nich tak toužili, že si přivodili tragické následky), je Wang Čao-ťün oslavována pro svou čestnost a obětavost. Pohlíží se na ni jako na ztělesnění harmonizujícího vlivu starověké čínské civilizace na soužití s cizími kulturami.
