Můj prvotní dojem z výroby hudebních nástrojů v Číně byl velice tristní, říká ředitelka Ivana Hniličková. (LIU JIN/AFP/Getty Images)
Byť jsou již sedm let staré, dokreslují naše pátrání v několika předchozích článcích, v nichž jsme se pokoušeli zjistit, jak je možné, že asijská produkce tlačí ceny výrobků na tak nízkou úroveň. Žádný evropský výrobce nedokáže vyrábět za tak nízkou cenu, aniž by porušoval nějaké zákony či ustanovení o ochraně životního prostředí, lidská práva nebo bezpečnost a zdraví při práci.
Níže publikujeme část interview s ředitelkou společnosti Strunal CZ, týkající se zkušeností a dojmů z jejího pracovního výletu do Číny.
Prozradila jste mi, že jste odcestovala do Číny. Jaký byl důvod vaší cesty?
Snažíme se na tomto trhu také uspět. Jednak je to velmi zalidněný světadíl s tradičními hodnotami, které navazují na historii několika dynastií. Rodiny, které jsou na úrovni a mají vyšší životní standard, velice dbají na vzdělání svých dětí, mezi které patří i vzdělání hudební. Snažíme se na tomto trhu uspět a nabídnout dětem, které se rozhodnou v hudební dráze pokračovat, nástroj, který jim vydrží po mnoho let, který jim přinese radost a užitek.
Cestovala jsem tam s tím, že jim mohu nabídnout k odprodeji kvalitní rezonanční dřevo. Měli jsme nadměrné zásoby dřeva na výrobu školních hudebních nástrojů, a protože čínská výroba nám atakovala především segment školních nástrojů, měli jsme nadbytečné zásoby dřeva. Takže jsem samozřejmě chtěla, aby ty zásoby někdo využil pro výrobu školních hudebních nástrojů. Měla jsem s sebou vzorky dřeva, a tím pádem jsem v některých podnicích byla přijata.
Vycestovala jsem tam také, protože jsem si chtěla ověřit informace, které jsem získávala od svých kolegů a přátel. Zajímalo mě, jestli to tam opravdu tak funguje. Cestovala jsem po několika městech, kde se vyrábí hudební nástroje, nebudu je přímo jmenovat. Navštívila jsem čtyři výrobní závody, z toho jeden mistrovský cech, kde se vyráběly kvalitnější výrobní nástroje. Zanechalo to na mě opravdu hluboký dojem, který si nesu po celou dobu.
A jaké dojmy jste si přivezla?
Ivana Hniličková - předsedkyně představenstva akciové společnosti Strunal CZ. (Strunal.cz)
Do určité míry mě to potěšilo, protože jsem zjistila, že to není konkurence v pravém slova smyslu.
Navštívila jste někdy také prostory, které vám nechtěli ukázat. Podařilo se vám nahlédnout do toho, co naznačujete, že byla zakázaná zóna?
To bylo pouze v jednom podniku. Dostala jsem se tam náhodou, protože jsem se omylem postavila k jinému vchodu, než bylo domluveno. Čekala jsem na jednoho člena naší skupiny. Protože jsem si nebyla jistá, zda stojíme správně, šla jsem se podívat dovnitř. Záhy jsme ale byli odvedeni do jiných prostor na prohlídku, kudy jsme měli původně jít.
Bylo mi obrovsky líto těch lidí, v jakých podmínkách tam pracují. Bylo na nich vidět, že je na ně vyvíjen velký tlak, bylo znát, že se bojí podívat nalevo – napravo, že se bojí oslovit svého nadřízeného. Nesměli mít v dosahu mobilní telefony. Jejich volný čas a přestávky na svačinu a oddych řídil mistr. Když nestíhali a bylo hodně práce, tak bohužel přestávku a čas na oddych neměli.
Bylo vidět, že se bojí, protože jsme tam procházeli jako pětičlenná delegace Evropanů, a je normální, že byste se na pracovišti na takovou návštěvu podívali, ale oni se báli zvednout oči od stolu.
Pracovali v otřesných podmínkách. Viděla jsem nevětrané sklepní prostory, s vysokou vlhkostí. V Číně a Asii je obecně vysoká přirozená vlhkost vzduchu, ale tam to úplně čpělo plísní. Byly to takové malé špeluňky s malými stoly s umělým světlem. Po této stránce mně těch lidí bylo strašně líto.
Na druhou stranu mě to jako zaměstnavatele do určité míry potěšilo, protože jsem si říkala, že v těchto podmínkách je to dlouhodobě neudržitelné. Jakmile se začne zvedat životní úroveň, buďto tam výroba zanikne, nebo se bude muset transformovat.
Došlo od doby, když jste Čínu navštívila, ke kýžené transformaci?
K mé nelibosti se to transformovalo tak, že přišel příliv evropského kapitálu, evropských peněz a evropští podnikatelé tam postavili výrobní závody, fabriky a ve velkém začali vyrábět hudební nástroje.
Už je to historie stará sedm let. Teď už tam stojí i moderní výrobny vybudované Evropany, vybavené technologií, jsou alespoň spoluvlastněny evropskými výrobci a mají alespoň nějaký evropský standard.
Když se podíváme na ceny nástrojů, které se vyrábějí a dováží z Číny, je třeba k nim připočítat náklady za dovoz, i tak jsou tato výrobky stále levnější než ty evropské. Na čem je podle vás možné ušetřit?
Sama si to neumím vysvětlit, protože jsou čínské lesy vydrancované v důsledku toho, že Číňané, potažmo Asiaté nejprve vyráběli nástroje z vlastního dřeva. Což je dobře. Vždy je nejlépe, když je nástroj vyroben z domácího dřeva. Protože je potom vyráběn v přirozeném prostředí, podnebí a vlhkost, ve které dřevo narostlo, jsou stále stejné. To je přirozený proces. Nicméně oni si přírodu natolik vydrancovali, že začali nakupovat dřevo i v Evropě.
Dodavatel, od kterého nakupuji dřevo já a který prodává dřevo do Číny, mi potvrdil, že ceny jsou pro ně stejné. Neumím si představit, jak jsou schopni dosáhnout cílové ceny, za kterou ten nástroj prodávají. Jediným vysvětlením, které mě napadá je, že se jedná o státem vlastněný a dotovaný podnik. Jiné vysvětlení pro to nemám. Ten podnik musí být dotovaný státem.
Je finální cena také odrazem nižších platů v Číně, potažmo Asii?
U nás je režijní cena mnohonásobně vyšší než v Asii. Asiaté netřídí ani nelikvidují odpad bezpečně tak, jak to děláme my. Nepředpokládám, že by tam byla nějaká zvýšená kontrola bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. V tomto ohledu jsou pro nás náklady samozřejmě nepoměrně vyšší, než pro ně.
Dalším nesporným faktorem je jistě výše mzdy, kterou tam zaměstnavatel vyplácí. Ale nemám konkrétní přehled, v jakých částkách se tam platy pohybují.
Děkujeme za rozhovor.
Nabídka článků:
Ivana Hniličková – tradiční výroba strunných nástrojů v Čechách stále pokračuje
Co dělat s nekvalitními strunnými nástroji z Asie? Proč se rozlaďují, je možné je opravit?
