Český sen v Šanghaji – největší výstava umění za 60 let bez cenzury

Nedávno redakci Epoch Times kontaktoval český umělec Josef Zlamal, který nám laskavě poskytl propagační materiály výstavy Umění ze srdce (Art from the Heart) pořádané v galerii Power Station of Art v Šanghaji. 

Čínský režim v galerii Power Station of Art v Šanghaji umožnil malému českému národu, aby se cítil jako král v císařském paláci. Přípravy byly samozřejmě velkolepé, galerie obří, návštěvnost masová, zkrátka největší výstava českého umění v Číně za posledních 60 let. Podle organizátorů „výjimečný výstavní projekt“.

Navíc ještě podle prohlášení Josefa Zlamala „s žádnou cenzurou naší výstavy jsem se za celou dobu přípravy i realizace nesetkal“, překonala česká výstava Hollywood, který musí cenzurovat a vystříhávat svoje snímky, aby je mohl v Číně promítat. Když připočítáme „úroveň servisu a vybavení celé galerie, stejně jako nepředstíraný zájem diváků,“ jak akci zhodnotil Josef Zlamal, jedná se o skutečný „Český sen“ v Orientu.

Kromě velkolepé galerie vytvořené ze staré továrny za 64 milionů dolarů stojí v metropoli, asi o devět kilometrů dál směrem na sever podél řeky Huangpu, největší věznice ve světě známá jako „Alcatraz Orientu“, vězení Tchi-lan-čchiao (Tilanqiao). Zde se mimo jiné podle zveřejněných výpovědí odehrává například mučení následovníků duchovního hnutí Falun Gong, které čínský režim pronásleduje od roku 1999. Tento malý střípek hrubé reality naznačuje, do jak kontroverzních končin se představitelé české vlády, podnikatelé a čeští umělci vydávají. Ve věznici sice probíhá výstava mučících nástrojů, ale nemá na ni přístup ani Červený kříž.

Podobně jako u sportu se v umění razí mantra „politiku do toho nezatahujme“. S tímto motem prezentuje 17 českých umělců napříč všemi generacemi svoje umění čínskému obyvatelstvu.

Podle zastoupení organizátorů se zdá, že do grandiózní výstavy investovali hlavně čeští daňoví poplatníci a české firmy. Hlavní organizátoři „Českých dní v Šanghaji“, jichž je výstava „zlatým hřebem“, jsou Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, Smíšená česko-čínská komora vzájemné spolupráce a Velvyslanectví ČR v Pekingu. Z uvedeného výčtu je zřejmé, jak značný politický kontext pořádání výstavy obsahuje.

Mezi partnery nalezneme CEFC, Škodu Auto, Xinyuan HomeCredit a JaT. „Považuji za velký úspěch, že se podařilo tuto rozsáhlou výstavu zrealizovat a prezentovat tak naši kulturu zahraničnímu publiku. Význam akce pro mě spočívá také v tom, že jsem na vlastní oči viděl a zažil prostředí, které se zcela rozchází s tím, jak si většina lidí u nás tuto zemi představuje,“ pochvaluje si výstavu Josef Zlamal v e-mailovém rozhovoru s Epoch Times.


Abychom docenili velikost celé události z druhé strany, povězme si také, že výstava probíhá v zemi, která je světovou jedničkou ve výrobě a také, co si budeme nalhávat, světovou jedničkou v porušování lidských práv, předním světovým dodavatelem padělků a levných výrobků. Jak poznamenávají někteří podnikatelé, čínští výrobci tlačí ceny dolů díky tomu, že se nezatěžují náklady na ochranu zdraví a bezpečnost při práci, ochranou životního prostředí nebo lidských práv. Platy jsou zde velmi nízké, nezávislé odbory zakázané a některé ceny výrobků budí dojem, že jsou státem dotovány za účelem vyřazení západní konkurence.

Pokud mohu soudit, výstava vypadá po vizuální stránce velmi dobře, určitě se na ni zajděte podívat, pokud ovšem nejste aktivista za lidská práva, křesťan, Tibeťan, příznivec Falun Gongu či někdo jiný z tisíců dalších disidentů.

Samozřejmě je poněkud otravné se stále přebírat v realitě, a tak se vraťme k „Českému uměleckému snu v Šanghaji“. „Mohl jsem prezentovat svou práci v mezinárodním kontextu, protože teprve tam si člověk může uvědomit a porovnat to, na jakém stupínku se v rámci svých současných schopností a znalostí vůbec pohybuje,“ říká Josef Zlamal k výstavě.

Mezi českými umělci vystavujícími v Šanghaji je nejstarším Pavel Brázda (88 let) a nejmladším Josef Zlamal (31 let). Výběr autorů sestavil kurátor Miroslav Ambrož (Josef Bolf, Pavel Brázda, Tomáš Císařovský, Jan Hísek, Veronika Holcová, Jan Knap, Vladimír Kokolia, Michal Machat, Alois Mikulka, Jakub Nepraš, Petr Nikl, Věra Nováková, Daniel Pitín, František Skála, Jakub Špaňhel, Jan Švankmajer a Josef Zlamal).

Výstava potrvá až do 25. 6. 2015 a doprovází ji reprezentativní katalog v rozsahu 175 stran.

Výstavu umění mohu ocenit jako takovou. Je však, zdá se, spíše politickým gestem úředníků české politické a podnikatelské reprezentace, která opustila morální status ve vztahu k čínskému režimu výměnou za dosažení komerčních cílů, jak již bylo mnohokrát v českých médiích a politických kruzích diskutováno. Teoreticky může mít toto spojování kultur pozitivní důsledky, a to i za současné politické situace. Zdá se mi bohužel, že se jedná více o politickou než o kulturní akci, což je třeba míti na paměti. A samozřejmě zní mi v uších další mantra: „Nalijeme tam peníze a tím tu špatnou situaci napravíme“, ale tento přístup, jak známo, již po desetiletí nic nevyřešil, pouze zajistil čínskému totalitnímu režimu ještě větší moc a kontrolu.

Umělci možná budou namítat, že politika se do umění netahá, ale pokud se stane výstava umění politickým gestem, jak lze tyto věci oddělovat? Možná, že jeden z obrazů výstavy toto dilema zachycuje několika čarami, které ubíhají kamsi do ztracena, do fantazie a dále od všedních dní, do snu o impozantní česko-čínské, umělecko-politické – pardon – umělecké spolupráci.

Expozice byla slavnostně zahájena 25. dubna za přítomnosti předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Jana Hamáčka, ředitelky galerie Power Station of Art Gong Yan, velvyslance ČR v Číně Libora Sečky, prezidenta česko-čínské komory vzájemné spolupráce Jaroslava Tvrdíka a předsedy AFI Kamila Blažka.

„Výstava je výsledkem dlouhodobého úsilí velvyslance pana Libora Sečky, který v Číně podporuje české umění a stál u zrodu celého projektu,“ uvádějí organizátoři v propagačních materiálech.

Pokud mohu soudit, výstava vypadá po vizuální stránce velmi dobře, určitě se na ni zajděte podívat, pokud ovšem nejste aktivista za lidská práva, křesťan pronásledovaný čínským režimem, Tibeťan, příznivec Falun Gongu či někdo jiný z tisíců dalších disidentů. Pro tyto je připravena zmiňovaná výstava ve vězení Tchi-lan-čchiao. Ale jak se říká „Tibeťany a křesťany“, tedy pardon, „politiku“ na výstavu netahejme.

Kromě vězení Tchi-lan-čchiao je v Šanghaji ještě dalších jedenáct věznic. Kolik je uvnitř zadržovaných vězňů svědomí, politických vězňů a jak je s nimi zacházeno, jsou myslím stejně důležité informace jako výše čínského HDP, ochrana životního prostředí nebo úspěch české výstavy.

POZNÁMKA: Mým záměrem není zesměšňovat, útočit na umělce či politiky, nebo konkrétní lidi, nýbrž poukázat na to jak těžko se hledá hranice mezi propagandou a propagací, obchodem a politikou, lidskostí a bezohledností. Prosím považujte tento článek za obraz, který nebyl na výstavě „Umění ze srdce“ v Šanghaji vystaven.



Nabídka článků:

Rozhovor: Podnikatelský rebel Kvido Štěpánek nechce mlčet kvůli obchodním zájmům

V oku bouře – meditující hledají vnitřní klid uprostřed metropole

Pět čínských inovací v oblasti podplácení