Někteří další bloggeři byli také zatčeni. (foto blogger Pham Viet Dao)
„Z právního hlediska, jak vnitrostátního tak i mezinárodního, je zatčení bloggera Nguyen Huu Vinh (Anh Ba Sam) a jeho asistentky Nguyen Thi Minh Thuy naprosto svévolné a protiprávní,“ uvádí vietnamský právník a aktivista Long Trinh Huu ve své analýze, která byla publikována na BBCVietnamese.com.
Případ Anh Ba Sam začal 5. květa 2014 urgentním zatčením Nguyen Huu Vinha a jeho asistentky Nguyen Thi Minh Thuy.
V souladu s vietnamským trestním zákoníkem, urgentní zatčení či zadržení se liší od běžného zatčení ve formalitě tím, že nepožaduje soudní příkaz vydaný Lidovou prokuraturou před samotným aktem zatčení. Soudní příkaz muže být dodatečně udělen po zatčení či zadržení, a to do 12 hodin od podání žádosti vyšetřujícího orgánu.
Toto stanovení umožňuje vyšetřujícímu orgánu jednat okamžitě, bez jakéhokoliv omezení, a zároveň minimalizuje riziko úniku informací.
„V případě Anh Ba Sama samotný akt zatčení vyšetřujícím orgánem není možné zařadit do žádné kategorie urgentního zatčení či zadržení, dle stanovení (klasifikované) článkem 81 Zákoníku o trestním řízení 2003,“ míní právník a aktivista Long Trinh Huu.
Dle vietnamského zákoníku, může být urgentní zatčení muže provedeno pouze v případě, že existují důvody se domnívat, že se dotyčný připravuje k spáchání velmi vážného anebo zvláště závažného trestného činu, když oběti anebo očitý svědek dosvědčili, že dotyčný spáchal trestný čin, z čehož vyplývá nutnost předejít útěku dotyčného, anebo když existuje stopa po trestném činu na těle anebo v bydlišti dotyčného, který je podezřelý ze spáchání trestného činu, z čehož vyplývá nutnost předejít případnému útěku anebo zničení důkazů.
„Zatčení Nguyen Huu Vinh a Nguyen Thi Minh Thuy samozřejmě nespadají do žádné z těchto kategorií, protože článek 258 Trestního Zákoníku, pod nímž jsou zadržení, nepatří do kategorie velmi seriózních či výjimečně seriózních činů,“ prohlásil právník Long Trinh Huu. „V domě a v kanceláři Vinha a Thuye nebyla žádná oběť, ani očitý svědek, aby potvrdila, že viděla na vlastní oči, jak konali trestný čin. Vyšetřující orgán také nenalezl žádnou stopu po trestném činu v domě, ani v kanceláři Vinha a Thuye: jak je uvedeno ve vyšetřovací zprávě z 30. října. Všechny věcí zabavené v jejich domě a v kanceláři jsou ohodnocené tak, že nesouvisejí s případem.“
Podle právních aktivistů vede selhání právní procedury na začátku k procesu, který dále porušuje platné zákony.
„Toto nevyhnutelně vede k otázce, zda je policie oprávněná monitorovat a mít přístup k osobním údajům všech internetových uživatelů, zda provozovatelé internetových služeb mají povinnost poskytnout policii osobní údaje svých klientů na základě její žádosti, zda provozovatelé internetových služeb jsou vůbec oprávněni poskytovat policii osobní údaje svých klientů?,“ - Long Trinh Huu.
Porušení práva na ochranu soukromí
„Vyšetřovací zpráva přímo prozradila protiprávní způsoby, které policie používala ke sbírání důkazů, na jejichž základě byl vydán soudní příkaz k urgentnímu zatčení Vinha a Thuye,“ říká Long Trinh Huu.
Tyto protiprávní způsoby byly podle právníka prokazatelně uvedené na první stránce vyšetřovací zprávy, která uvedla, že "případ začal 1. dubna, když Oddělení politické bezpečnosti č. 6 (Cục bảo vệ chính trị 6), pod vedením Generální Bezpečnosti I - Ministerstva Veřejné Bezpečnosti (Tổng cục An ninh l - Bộ Công an), poslalo nótou vyšetřujícímu orgánu Státní bezpečnosti údaje o sledování dvou uživatelů internetu, zaregistrovaných u provozovatelů internetu VDC a FPT, což jsou Vinh a Thuy s potvrzením, že „Vinh a Thuy často publikovali na internetu články s určitou dávkou porušení zájmů státu, porušení práv a zájmů organizací a občanů“.
„Toto nevyhnutelně vede k otázce, zda je policie oprávněná monitorovat a mít přístup k osobním údajům všech internetových uživatelů, zda provozovatelé internetových služeb mají povinnost poskytnout policii osobní údaje svých klientů na základě její žádosti, zda provozovatelé internetových služeb jsou vůbec oprávněni poskytovat policii osobní údaje svých klientů?“ říká právník Long Trinh Huu.
Někdo by mohl vzpomenout na malý, však nikoliv bezvýznamný detail podobných situací na Západě, kde může policie monitorovat telefonáty jen na základě soudního povolení. Z hlediska vietnamského zákoníku článek 38 Občanského Zákoníku stanovuje, že „osobní dopisy, telefonáty, telegramy a další elektronické korespondence musí být chráněné tak, aby bylo zajištěné jejich soukromí“.
Navíc, článek 72 Zákonů o Informaticích a Technologii striktně zakazuje zpřístupnění, upravování, smazání údajů organizací či fyzických osob v kyberprostoru.
Přesto může někdo namítat uvedením článku 38 Občanského Zákoníku, že sledování korespondence a elektronické informace je možné provádět za „určitých okolností, které jsou dané zákonem“ a „když je povoleno kompetentním Státním orgánem“. „Jenže ve vyšetřovací zprávě případu Nguyen Huu Vinha a Nguyen Thi Minh Thuye není žádná zmínka o tom, jakým zákonem se tato možnost řídí, jaké bylo povolení kompetentního Státního orgánu,“ analyzuje situaci Long Trinh Huu.
Vietnam je plnohodnotným členem OSN, podepsal obě tyto dohody, které jsou považované za základ mezinárodních právních předpisů v oblasti lidských práv a měl by je tedy dodržoval.
Svévolné zatýkání
Z hlediska mezinárodní úmluvy o lidských právech může být zatčení Nguyen Huu Vinha a Nguyen Thi Minh Thuy porušením jejich práva na svobodu, a považováno za svévolné zatýkání.
Článek 9 obou dokumentů Mezinárodní deklarace lidských práv z roku 1948 a Mezinárodní Úmluvy občanských a politických práv stanovují, že nikdo nesmí být zadržen, zatčen anebo vyhnán protiprávně.
Vietnam je plnohodnotným členem OSN, podepsal obě tyto dohody, které jsou považované za základ mezinárodních právních předpisů v oblasti lidských práv, a měl by je tedy dodržoval.
„Obecné normy těchto dvou dohod, v kontextu právního státu s nezávislým právním systémem, jsou vždy vykládané a posílené takovým způsobem, aby napomáhaly dosažení sociální spravedlnosti a rovnováhu mezi oblastí lidských práv a bezpečností,“ komentuje normy právník Long.
V roce 2000 skupina OSN specializující se na protiprávní zadržení v jejích členských zemích, sestavená z expertů v oblasti lidských práv, zavedla sadu kritérií na posouzení, zda daný akt odnětí svobody není protiprávní. Mezi nimi kategorie II uvádí, že odnětí svobody kvůli uplatnění práv anebo svobod zaručených těmito dohodami OSN o lidských právech se považuje za protiprávní.
„Podle tvrzení, že Nguyen Huu Vinh a Nguyen Thi Minh Thuy zveřejnili na webu 24 článků zmíněných ve vyšetřovací zprávě, což vedlo k jejich zatčení, se evidentně jedná o porušení jejich svobody slova a tento akt odnětí svobody plně zapadá do výše zmíněné Kategorie II,“ píše Long ve své právní analýze.
Čtěte také:
Z důstojníka státní bezpečnosti se stal pronásledovaný blogger
Mluví pravdu v totalitním státě, proto ji pronásleduje policie
V Hanoji chtějí úřady pokácet 6 700 stromů. Vietnamci doma i v zahraničí se bouří
Příběh trestu smrti pro nevinného člověka z vietnamského města mafie Hai Phong
