Sýček obecný je malá sova s kulatou tváří. Při vyrušení podřepuje, otáčí hlavou do stran a snaží se vetřelce zastrašit. (Villager Jim/ČSO)
Noční návštěvník
Tichý let a strašidelný hlas má jeden noční tvor. Sýček obecný je zajímavá sovička, která ještě před sto lety obývala naši krajinu v hojných počtech. V Čechách hnízdily desítky tisíc párů. Jeho latinský název nám připomene řeckou bohyni Athénu – Athene noctua. Má velkou hlavu s plochým temenem, oválným obličejem a žluté oči. Soví páry jsou si věrné po celý život.
Tento malý noční dravec náležel ke každodennímu životu našich předků, a jeho přítomnost se promítala do řady lidových pověr a přísloví. „V sýčkově pomalém, protáhlém volání slyšeli obyvatelé česky mluvících krajů slova ´poóď´ nebo ´půjď´; obyvatelé krajů, kde se mluvilo německy, pak významově stejné, byť jinak znějící ´Geh mit´,“ uvádí o nočním dravci rozhlas.cz.
Protože však během posledních desetiletí sýčků dramaticky ubylo a v současnosti hnízdí méně než 100 párů, připravují ornitologové záchranný program, který by měl sýčkům pomoci.
Příčiny ohrožení
„Hlavními příčinami úbytku sýčků jsou velkoplošné změny v zemědělské krajině, které vedly k ztrátě pestrosti a rozmanitosti hospodaření. To se projevilo v úbytku potravních a hnízdních příležitostí,“ říká Martin Šálek z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR.
Intenzivní používání pesticidů výrazně snížilo početnost hmyzu, jako jsou kobylky a brouci, kteří jsou spolu s hlodavci hlavní potravou sýčků. Mnoho sýčků uhyne i na silnicích či v různých svisle postavených rourách či nádržích s vodou a melasou.
„Jen v jedné ocelové trubce od fukaru na seno jsme nedávno objevili 28 mrtvých sov pálených, které patří mezi silně ohrožené ptačí druhy, a z poslední doby máme i několik záznamů o úmrtí sýčků v těchto objektech,“ dodává Šálek. Sovy jsou přirozeně zvědavá zvířata a neodolatelně je lákají různé temné dutiny. Co dříve bývalo výhodou – v dutině stromu byla sova v bezpečí – se v dnešní technické krajině stává smrtelnou pastí. Dalším nepřítelem sýčků jsou kuny, které se přemnožily.
Sýček obecný. (Villager Jim/ČSO)
Typickým hnízdištěm sýčků bývaly staré doupné stromy v zemědělské krajině. „Nicméně v současné době sýček obývá výhradně bezprostřední okolí lidských sídel, nejčastěji vesnice se stodolami, stájemi a jinými hospodářskými budovami, ale nevyhýbá se ani větším městům,“ popisuje Šálek.
Ornitologové připravují záchranný program
Od letošního roku připravuje Česká společnost ornitologická ve spolupráci s Ústavem biologie obratlovců Akademie věd ČR program ochrany sýčků, který je financovaný z Ministerstva životního prostředí a tzv. Norských fondů.
„Prvním krokem je celorepublikové mapování, abychom věděli, kde poslední sýčci žijí a kam máme zaměřit úsilí o jejich záchranu. Následovat budou jednání s místními zemědělci, aby měli sýčci kde lovit potravu. Na tyto zkušenosti navážeme v dalším roce návrhem komplexního dlouhodobého záchranného programu. Chceme-li, aby u nás sýčci hnízdili i v budoucnosti, musí spojit síly stát, ornitologové i zemědělci. Věříme, že se to podaří,“ uvedl ředitel ČSO Zdeněk Vermouzek.
Ornitologové také vyzývají veřejnost, aby se zapojila do mapování této sovy. „Zaznamenáte-li výskyt sýčka ve vašem okolí, budeme moc vděční, pokud nám informaci poskytnete. Každý záznam má ohromnou hodnotu,“ připomíná Martin Šálek.
Více na birdlife.cz
