Dějiny československého komiksu 20. století
Český a slovenský komiks byl do nedávna chaotickou předměstskou džunglí, z níž občas vyvanula vůně Fifinčiných buchet, které pekla pro zbytek Čtyřlístku, nebo vykoukla zrzavá hlava Červenáčka lovícího bobříky. Většina z party komiksových hrdinů, ale také jejich autorů a publikačních platforem zůstávala skrytá ve spleti neosvětlených ulic.
Občas do nich nějaký fanoušek nebojácně posvítil baterkou (někdy porouchanou), až se do světa československého komiksu konečně ponořila s funkčním náčiním a promyšleným plánem lovu čtveřice badatelů – Tomáš Prokůpek, Pavel Kořínek, Martin Foret, Michal Jareš - a po pěti letech představila své úlovky na tisíci stranách tří svazků sedmikilogramových Dějin československého komiksu 20. století (1. 1900-1964, 2. 1964-2000, 3. Rejstříky).
Poporodní výkřik
Je zřejmé, že se komiks nezjevil zčistajasna úderem první minuty po půlnoci roku 1900. Jeho počátky nalezneme již dříve, autoři ale hovoří pouze o dokladech komiksu příbuzně-přechodných, „parakomiksových“. A v úvodu k Dějinám československého komiksu 20. století slibují, že osvětlí i tuto oblast. Na rok 2014-2015 získali grant na projekt Hranice komiksu: konstituování českého obrázkového seriálu a dalších literárně-výtvarných (narativních) forem v domácích tiskovinách 19. století. Komiksové dějiny 20. století počínají humoristickým týdeníkem Švanda Dudák, ve kterém se tiskly obrázkové seriály pro dospělé.
Na přehledové periodické ose, která je v knize otištěna před každým časovým obdobím, je jako první zaznamenán v roce 1904 krátký příběh Pohádka s fexírem od Josefa Friedricha. Vrcholným počinem z pohledu progresivnosti komiksové formy však byla ve Švandovi dudákovi komiksová série Pan Ťapásek od Karla Stroffa s vlastním vracejícím se hrdinou. Pro dětské recipienty byl v předválečném období dominujícím časopisem Malý čtenář, který vznikl už v roce 1881. A jeho hlavním přispěvatelem kreslených seriálů byl Karel Ladislav Thuma.
Surf dějinami na vlnách periodikV knize je před každým časovým obdobím otištěna přehledová periodická osa.
Vedle klišé, že komiks je určen pouze dětem a mládeži, boří kniha posvěcená institucionální vážeností Ústavu pro českou literaturu Akademie věd České republiky další tradované přesvědčení o neustále přerušované tradici komiksu u nás, zejména v době panování nacismu a komunismu. „Vyprávění o českém a slovenském komiksu a jejich nejprve společné a poté rozdělené pouti národními dějinami tak svou konstrukcí mnohdy připomíná hrdinskou epiku míšenou se sžíravě psychologickým dramatem, pro dochucení pak ještě ozvláštňovanou trochou saudkovské hagiografie,“ vtipně tuto situaci glosují autoři v úvodu knihy, a naopak vyzdvihují souvislou tradici národních komiksových dějin. Její vrcholy a pády jsou úzce spjaty s vývojem periodik. Pro spolupráci s olomouckou katedrou žurnalistiky byl důležitý fakt, že se jedná také o „doplněk k dějinám domácích tištěných médií,“ poznamenává Martin Foret.
Obrázkový seriál se zprvu objevoval v humoristických časopisech a novinách, když došlo v polovině 20. let po válce k hospodářskému rozkvětu, svezl se s novou časopiseckou vlnou i rozvoj komiksu, který byl stále častěji otiskován v obrazových týdenících, jako Pestrý týden nebo Pražský ilustrovaný zpravodaj. V roce 1926 vzniká první český komiksový časopis Koule. Během druhé světové války klesl počet českých novin a časopisů ze 4000 na 238. Takže Rychlými šípy a Punťou nastartovaná komiksová scéna utrpěla zákazem vydávání Mladého hlasatele a měsíčníku Punťa a mnoha dalších.
Tomáš Prokůpek a Pavel Kořínek však upozorňují, že v té době již komiks stihl zapustit hluboké kořeny. Dochovaly se např. rukopisné či strojopisné časopisy vydávané dětmi v terezínském ghettu, které obsahovaly komiks. Nejohroženější byl komiks v 50. letech, ale zůstal tu Sekorův Ferda Mravenec a Kája Saudek bavil své přátele soukromou tvorbou komiksových torz. V normalizačním Československu se pak objevovaly komiksové adaptace sovětských literárních předloh nebo komiksy přitakávající panující ideologii. Po pádu komunismu a krátkému boomu se komiks ocitl na okraji zájmu v konkurenci s nástupem jiných médií. Další oživení pak přišlo až v druhé polovině 90. let 20. století s novou nastupující generací, která je označována jako Generace nula.
Od sekvenčních obrázků k bublinám
Než se ustálil termín komiks a také jeho podoba s „promluvovými bublinami“, byla tato forma juxtaponovaně (tzn., že panely jsou uspořádány vedle sebe) obrazoslovního vyprávění během minulého století nazývána obrázkový, kreslený, ilustrovaný seriál nebo dokonce veselý kreslený film. Americkým bublinám v československém kontextu předcházely panely doprovázené veršem nebo prózou, tzv. komentovaný seriál, a tato formální realizace dodávala tomuto médiu punc vznešenosti. Když se u nás začaly tisknout po roce 1930 příběhy komiksových hrdinů Disneyho produkce, byly často zbaveny bublin a převedeny do komentovaného seriálu.
Dějiny československého komiksu 20. století tak mimo jiné vypráví příběh tříbení formy, hledání nových podob a realizací. Od raných sekvenčních karikaturních prací Josefa Lady v Humoristických listech a Kopřivách až k vykrystalizovaným prostředkům komiksového seriálu, které se ustavily po druhé světové válce přes komiksovou mýdlovou operu o kadeřnici Zuzance Grošové Zuzanka a její svět, kterou kreslil Bohumil Konečný, až po politický komiks Štěpána Mareše Zelený Raul.
Správní hoši, vesmírná plavidla a zvířátka
Jak vidno, Dějiny československého komiksu 20. století vypráví také příběh žánrové realizace obrázkového seriálu. Na dobrodružný komiks a jeho specifickou českou žánrovou odnož, tzv. klubácký komiks se v Dějinách soustředil Martin Foret. Píše o Rychlých šípech, kteří v období druhé republiky prolomily důraz na humor a groteskně stylizovanou kresbu u nás, a jeho následovatele a epigony, z kapitol zaměřených na autorské osobnosti se pak věnuje členům tzv. „Burianovy družiny,“ neformální skupině realistických ilustrátorů dobrodružné literatury, jako byl Gustav Krum a Miloš Novák. Zajímavostí je, že sám Zdeněk Burian, který vtiskl svými předválečnými ilustracemi tvář mayovkám, odmítl seriálovou realizaci románu Vinnetou a doporučil za sebe právě Gustava Kruma. Z časopiseckých platforem se v tomto žánru Foret ujal psaní o klubáckých mládežnických časopisech, jako byla Modrá pětka. Věnuje se i vědecko-fantastickým seriálům. Obé se snoubí např. v tvorbě Františka Kobíka, pro ABC nakreslil např. klubácké Strážce a sci-fi Vzpouru mozků.
Zvířátka, tzv. funny animals, si oblíbil Pavel Kořínek. V Dějinách tak píše o Punťovi a Čtyřlístku, seriálových projektech i časopisech, z osobností pak o Věře Faltové, která nakreslila Kocoura Vavřince. Michal Jareš se věnuje především undergroundovému komiksu a Tomáš Prokůpek, ten se jeví podle ohromného množství kapitol, podepsaných jeho zkratkou „tp“, jako expert na celé dějiny, bez žánrových či jiných hranic. Píše o nejznámějším českém komiksovém tvůrci Káji Saudkovi a zároveň o neznámých obrázkových seriálech z první poloviny 20. století. „Nejvíc mě ale lákalo psát o dílech a okruzích, o které se dosud nikdo soustavně nezajímal.
Musím přiznat, že důležitou motivací pro mě bylo vzrušení ´archeologa´, který v zaprášených starých časopisech najde dávno zapomenuté poklady,“ podotýká k tomu autor. Pátrat v domácí komiksové historii započal Prokůpek již okolo roku 2000 a informace uveřejňoval na stránkách komiksového časopisu AARGH!, ve kterém figuruje jako editor. „Nejprve jsem se chtěl dovědět co nejvíc o tvorbě Káji Saudka a o autorské generaci, která krátce dostala prostor po sametové revoluci (a na níž jsem jako čtenář vyrůstal). Do prvorepublikové produkce jsem se systematičtěji ponořil kolem roku 2006. To vše ale probíhalo jen ve volném čase, živil jsem se v té době jako redaktor architektonického časopisu ERA 21,“ popisuje Prokůpek.
Průzkumný předvoj
Z fanouška umožnil Tomáši Prokůpkovi, stejně jako zbylé trojici autorů, stát se profesionálním badatelem až grant Grantové agentury ČR, řešený v letech 2010-2012. Kniha Dějiny československého komiksu 20. století je výstupem historické části projektu Komiks: Dějiny - teorie. Dalším byla kolektivní monografie Signály z neznáma. Český komiks 1922–2012 a historizující exkurze se objevily také ve sbírce textů ze stejnojmenného kolokvia Studia komiksu: možnosti a perspektivy. V roce 2013 v návaznosti na grantový projekt vzniklo Centrum pro studia komiksu, pod kterým jsou podepsáni stejní lidé. Centrum chce dále táhnout tak úspěšně rozjetý komiksový vlak.
Dějiny československého komiksu 20. století chtějí (a daří se jim to) poskytnout „první skutečně komplexní, systematické a detailní knihovním a archivním průzkumem podepřené zmapování“ československého komiksu. Samotné autory překvapilo, kde všude komiksovou formu objevili, třeba na stránkách časopisů Potápěč nebo Železničář. Dílčí pokusy o zachycení komiksových dějin se objevily již dříve. Vedle již zmíněných výstupů z grantu jsou to obrazem bohatě vybavený Český komiks 1. poloviny 20. století (2011) Heleny Diesing, který ale postrádá světový či evropský kontext, zatím dvoudílná Encyklopedie komiksu v Československu 1945-1989 (2010 a 2012) od Josefa Ládka a Roberta Pavelky a Po stopách kreslených seriálů I a II (2012) Olgy Bezděkové a Milana Krejčího.
Poslední dvě zmíněné knihy autoři Dějin škatulkují jako souhrny nostalgicko-deskriptivní zaměřené na neodborného čtenáře. Vydání Encyklopedie spustilo vlnu kritiky v komiksovém světě, v obsáhlé kritice uveřejněné na Komiksáriu se do ní pustili Tomáš Prokůpek a Milan Krejčí. Vytýkají jí především absenci kritického odstupu od tématu a nedostatek koncepce, nemluvě o pravopisných chybách a redakční úpravě vůbec. Oba autoři si vzali k srdci alibistické prohlášení Ládka a Pavelky, že kdo chce knihu podrobit kritice, ať si zkusí podobnou publikaci napsat sám. A zřejmě na svých pracích měli zaděláno, už když kritiku psali.
Ve slovenském kontextu se jedná o vůbec první takto koncipovanou historiografickou práci. V Dějinách je slovenskému komiksu věnována vždy kapitola v rámci jednotlivých časových bloků a několik monografických kapitol, např. o Františku Mrázovi a Jozefu Gerti-Danglárovi. „Jedním z důležitých přínosů našich Dějin je popsání těsných vazeb mezi českou a slovenskou scénou - a to i v období před vznikem i po zániku Československa,“ doplňuje Prokůpek.
Trocha teorie
Nedílnou součástí Dějin je i dobová kritika obrázkových seriálů a už jen názvy těchto kapitol samy trefně vystihují náhled na komiks: „Nevkusné nejapné zkresleniny s textem přímo ubohým“ - Ctihodný mistr kontra nápodoba „hnusných cikorkových barvotisků“ - Kritický hlas umlká (dočasně a pod tlakem doby) - O slabomyslném plevelu a americké výchově fašistických vrahů – Hledání místa aneb Apologie „debilní lásky k obrázkům“ – Hledání dějin a (pozvolné) odhazování předsudků – Vítězná bublinová bitva a první vzepětí akademie.
Na konci 80. let se poprvé objevila snaha teoreticky uchopit komiks z akademických řad. Vyšlo pár studií, ale zásadní původní knižní teoretický text nadále chybí. Ani těch překladových moc není, pouze špatným překladem opatřená Stavba komiksu Thierry Groensteena a zásadní překlad Richarda Podaného Jak rozumět komiksu od Scotta McClouda, který u nás vyšel v roce 2008. Projekt Komiks: Dějiny - teorie chce zaplnit i tuto mezeru. Na podzim má vyjít v nakladatelství Akropolis, ve kterém vyšly i Dějiny československého komiksu 20. století, kniha V panelech a bublinách. Kapitoly z teorie komiksu, na níž pracuje trojice autorů Dějin Martin Foret, Pavel Kořínek a Michal Jareš.
PROKŮPEK, Tomáš; KOŘÍNEK, Pavel; Foret, Martin; JAREŠ, Michal: Dějiny československého komiksu 20. století. Praha: Akropolis, 2014, 996 s.
Tomáš Prokůpek a Pavel Kořínek však upozorňují, že v té době již komiks stihl zapustit hluboké kořeny. Dochovaly se např. rukopisné či strojopisné časopisy vydávané dětmi v terezínském ghettu, které obsahovaly komiks. Nejohroženější byl komiks v 50. letech, ale zůstal tu Sekorův Ferda Mravenec a Kája Saudek bavil své přátele soukromou tvorbou komiksových torz. V normalizačním Československu se pak objevovaly komiksové adaptace sovětských literárních předloh nebo komiksy přitakávající panující ideologii. Po pádu komunismu a krátkému boomu se komiks ocitl na okraji zájmu v konkurenci s nástupem jiných médií. Další oživení pak přišlo až v druhé polovině 90. let 20. století s novou nastupující generací, která je označována jako Generace nula.
Od sekvenčních obrázků k bublinám
Než se ustálil termín komiks a také jeho podoba s „promluvovými bublinami“, byla tato forma juxtaponovaně (tzn., že panely jsou uspořádány vedle sebe) obrazoslovního vyprávění během minulého století nazývána obrázkový, kreslený, ilustrovaný seriál nebo dokonce veselý kreslený film. Americkým bublinám v československém kontextu předcházely panely doprovázené veršem nebo prózou, tzv. komentovaný seriál, a tato formální realizace dodávala tomuto médiu punc vznešenosti. Když se u nás začaly tisknout po roce 1930 příběhy komiksových hrdinů Disneyho produkce, byly často zbaveny bublin a převedeny do komentovaného seriálu.
Dějiny československého komiksu 20. století tak mimo jiné vypráví příběh tříbení formy, hledání nových podob a realizací. Od raných sekvenčních karikaturních prací Josefa Lady v Humoristických listech a Kopřivách až k vykrystalizovaným prostředkům komiksového seriálu, které se ustavily po druhé světové válce přes komiksovou mýdlovou operu o kadeřnici Zuzance Grošové Zuzanka a její svět, kterou kreslil Bohumil Konečný, až po politický komiks Štěpána Mareše Zelený Raul.
Správní hoši, vesmírná plavidla a zvířátka
Jak vidno, Dějiny československého komiksu 20. století vypráví také příběh žánrové realizace obrázkového seriálu. Na dobrodružný komiks a jeho specifickou českou žánrovou odnož, tzv. klubácký komiks se v Dějinách soustředil Martin Foret. Píše o Rychlých šípech, kteří v období druhé republiky prolomily důraz na humor a groteskně stylizovanou kresbu u nás, a jeho následovatele a epigony, z kapitol zaměřených na autorské osobnosti se pak věnuje členům tzv. „Burianovy družiny,“ neformální skupině realistických ilustrátorů dobrodružné literatury, jako byl Gustav Krum a Miloš Novák. Zajímavostí je, že sám Zdeněk Burian, který vtiskl svými předválečnými ilustracemi tvář mayovkám, odmítl seriálovou realizaci románu Vinnetou a doporučil za sebe právě Gustava Kruma. Z časopiseckých platforem se v tomto žánru Foret ujal psaní o klubáckých mládežnických časopisech, jako byla Modrá pětka. Věnuje se i vědecko-fantastickým seriálům. Obé se snoubí např. v tvorbě Františka Kobíka, pro ABC nakreslil např. klubácké Strážce a sci-fi Vzpouru mozků.
Zvířátka, tzv. funny animals, si oblíbil Pavel Kořínek. V Dějinách tak píše o Punťovi a Čtyřlístku, seriálových projektech i časopisech, z osobností pak o Věře Faltové, která nakreslila Kocoura Vavřince. Michal Jareš se věnuje především undergroundovému komiksu a Tomáš Prokůpek, ten se jeví podle ohromného množství kapitol, podepsaných jeho zkratkou „tp“, jako expert na celé dějiny, bez žánrových či jiných hranic. Píše o nejznámějším českém komiksovém tvůrci Káji Saudkovi a zároveň o neznámých obrázkových seriálech z první poloviny 20. století. „Nejvíc mě ale lákalo psát o dílech a okruzích, o které se dosud nikdo soustavně nezajímal.
Musím přiznat, že důležitou motivací pro mě bylo vzrušení ´archeologa´, který v zaprášených starých časopisech najde dávno zapomenuté poklady,“ podotýká k tomu autor. Pátrat v domácí komiksové historii započal Prokůpek již okolo roku 2000 a informace uveřejňoval na stránkách komiksového časopisu AARGH!, ve kterém figuruje jako editor. „Nejprve jsem se chtěl dovědět co nejvíc o tvorbě Káji Saudka a o autorské generaci, která krátce dostala prostor po sametové revoluci (a na níž jsem jako čtenář vyrůstal). Do prvorepublikové produkce jsem se systematičtěji ponořil kolem roku 2006. To vše ale probíhalo jen ve volném čase, živil jsem se v té době jako redaktor architektonického časopisu ERA 21,“ popisuje Prokůpek.
Průzkumný předvoj
Z fanouška umožnil Tomáši Prokůpkovi, stejně jako zbylé trojici autorů, stát se profesionálním badatelem až grant Grantové agentury ČR, řešený v letech 2010-2012. Kniha Dějiny československého komiksu 20. století je výstupem historické části projektu Komiks: Dějiny - teorie. Dalším byla kolektivní monografie Signály z neznáma. Český komiks 1922–2012 a historizující exkurze se objevily také ve sbírce textů ze stejnojmenného kolokvia Studia komiksu: možnosti a perspektivy. V roce 2013 v návaznosti na grantový projekt vzniklo Centrum pro studia komiksu, pod kterým jsou podepsáni stejní lidé. Centrum chce dále táhnout tak úspěšně rozjetý komiksový vlak.
Dějiny československého komiksu 20. století chtějí (a daří se jim to) poskytnout „první skutečně komplexní, systematické a detailní knihovním a archivním průzkumem podepřené zmapování“ československého komiksu. Samotné autory překvapilo, kde všude komiksovou formu objevili, třeba na stránkách časopisů Potápěč nebo Železničář. Dílčí pokusy o zachycení komiksových dějin se objevily již dříve. Vedle již zmíněných výstupů z grantu jsou to obrazem bohatě vybavený Český komiks 1. poloviny 20. století (2011) Heleny Diesing, který ale postrádá světový či evropský kontext, zatím dvoudílná Encyklopedie komiksu v Československu 1945-1989 (2010 a 2012) od Josefa Ládka a Roberta Pavelky a Po stopách kreslených seriálů I a II (2012) Olgy Bezděkové a Milana Krejčího.
Poslední dvě zmíněné knihy autoři Dějin škatulkují jako souhrny nostalgicko-deskriptivní zaměřené na neodborného čtenáře. Vydání Encyklopedie spustilo vlnu kritiky v komiksovém světě, v obsáhlé kritice uveřejněné na Komiksáriu se do ní pustili Tomáš Prokůpek a Milan Krejčí. Vytýkají jí především absenci kritického odstupu od tématu a nedostatek koncepce, nemluvě o pravopisných chybách a redakční úpravě vůbec. Oba autoři si vzali k srdci alibistické prohlášení Ládka a Pavelky, že kdo chce knihu podrobit kritice, ať si zkusí podobnou publikaci napsat sám. A zřejmě na svých pracích měli zaděláno, už když kritiku psali.
Ve slovenském kontextu se jedná o vůbec první takto koncipovanou historiografickou práci. V Dějinách je slovenskému komiksu věnována vždy kapitola v rámci jednotlivých časových bloků a několik monografických kapitol, např. o Františku Mrázovi a Jozefu Gerti-Danglárovi. „Jedním z důležitých přínosů našich Dějin je popsání těsných vazeb mezi českou a slovenskou scénou - a to i v období před vznikem i po zániku Československa,“ doplňuje Prokůpek.
Trocha teorie
Nedílnou součástí Dějin je i dobová kritika obrázkových seriálů a už jen názvy těchto kapitol samy trefně vystihují náhled na komiks: „Nevkusné nejapné zkresleniny s textem přímo ubohým“ - Ctihodný mistr kontra nápodoba „hnusných cikorkových barvotisků“ - Kritický hlas umlká (dočasně a pod tlakem doby) - O slabomyslném plevelu a americké výchově fašistických vrahů – Hledání místa aneb Apologie „debilní lásky k obrázkům“ – Hledání dějin a (pozvolné) odhazování předsudků – Vítězná bublinová bitva a první vzepětí akademie.
Na konci 80. let se poprvé objevila snaha teoreticky uchopit komiks z akademických řad. Vyšlo pár studií, ale zásadní původní knižní teoretický text nadále chybí. Ani těch překladových moc není, pouze špatným překladem opatřená Stavba komiksu Thierry Groensteena a zásadní překlad Richarda Podaného Jak rozumět komiksu od Scotta McClouda, který u nás vyšel v roce 2008. Projekt Komiks: Dějiny - teorie chce zaplnit i tuto mezeru. Na podzim má vyjít v nakladatelství Akropolis, ve kterém vyšly i Dějiny československého komiksu 20. století, kniha V panelech a bublinách. Kapitoly z teorie komiksu, na níž pracuje trojice autorů Dějin Martin Foret, Pavel Kořínek a Michal Jareš.
PROKŮPEK, Tomáš; KOŘÍNEK, Pavel; Foret, Martin; JAREŠ, Michal: Dějiny československého komiksu 20. století. Praha: Akropolis, 2014, 996 s.
