O tzv. čínském snu se poprvé zmínil čínský lídr Si Ťi-pching v roce 2012, když čelil problémům obří korupce a rostoucí ekonomické bubliny. Přišel tehdy s nápadem vytvořit tzv. střední třídu, která by se stala základním kamenem čínské společnosti.
Za lákavou vizáží Číny jako hospodářské velmoci a centra globální výroby se skrývá země, jejíž ekonomické kouzlo se pomalu vytrácí a ekonomika oslabuje. Klíčovým problémem začala být nedůvěra Číňanů ve vlastní výrobky.
Namísto nakupování doma vyjíždějí Číňané za hranice, kde se zásobují zahraničním zbožím, a to pak vozí domů. Nejvíce Číňané nakupují v Hongkongu, kde jim místní říkají „sarančata“, a také v Japonsku.
Hospodářský růst, který v posledních letech Čína zaznamenává, je vykoupen nízkou kvalitou výrobků a rozsáhlým znečištěním životního prostředí. Podle čínského zpravodajského portálu Sina.com, zveřejnilo čínské ministerstvo pro ochranu životního prostředí v dubnu 2014 data, z nichž vyplývá, že v Číně je znečištěno více než 16 procent půdy.
Znečištění půdy zašlo tak daleko, že někteří zemědělci dokonce odmítají jíst svou vlastní vypěstovanou rýži a raději ji prodají.
Na serveru Taobao (čínské verzi eBay) byly dokonce pytle rýže vyrobené v Japonsku označeny reklamním sloganem „bez znečištění těžkými kovy na rozdíl od rýže z Číny“, uvedla Sina.
Nákupní výlety čínských občanů do zahraničí čínské ekonomice moc neprospívají a obraz Číny jako rostoucí ekonomiky také bere za své. Nedávný průzkum Gallup zjistil, že Američané se přestávají rostoucí čínské ekonomiky bát, a oproti 48 procentům v letech 2013 a 2014 už 60 procent Američanů nevidí čínskou ekonomiku jako kriticky ohrožující životní zájmy Spojených států.
Přeložil a upravil: Michal Cabejšek