Zkušenost s cestováním po Jižním Tyrolsku

Pokud plánujete zajet na jaře někam na dovolenou, tak Jižní Tyrolsko je podle mě správná volba.

Země hor, dolomitů^*, krásné přírody, dobrého vína, domácího sýra a tyrolské slaniny vám na dlouho utkví v paměti. Je to téměř dva roky, co jsem navštívil Jižní Tyrolsko. Nyní jsem se pro vás rozhodl napsat článek o této zemi.

Jižní Tyrolsko je provinční část na severu Itálie. Jedná se o část Tyrolska, která byla mírovou smlouvou ze Saint-Germain ze září 1919 odtržena od Rakouska a připojena k Itálii.

Proto se zde mísí rakouská a italská kultura, a tím pádem i národnostní složení. Ve vyšších nadmořských výškách žijí typičtí Tyrolané se světlými vlasy a modrýma očima. V těchto místech se mluví převážně německy. Naopak ve větších městech v nížině převažuje italská část populace, a tím pádem se zde mluví převážně italsky. Proto člověk, který vyjde například z Bolzana do nějaké vysokohorské vesnice, si posléze připadá jako v jiném světě.

V oblasti se mluví celkem třemi oficiálními jazyky: 70 % populace mluví německy, 25 % italsky a 5 % ladinsky, rétorománským jazykem. Mladí Tyrolané se učí na školách ještě anglicky, takže pokud ovládáte tento jazyk, můžete se s nimi domluvit. U starších lidí však znalost angličtiny nečekejte.

Pokud se chcete vydat do Jižního Tyrolska, musíte nejdříve přijet do Bolzana, které je zároveň jeho největším městem. O Bolzanu se říká, že je vstupní branou do Jižního Tyrolska. Poté máte dvě možnosti:vydat se železnicí buď na západ přes lázeňské město Meráno směrem do parku Parco Nazionale dello Stelvio, nebo na východ přes města Brixen, Bruneck a pak horským autobusem na jih do hor a navštívit jeden ze čtyř národních parků, kde leží Dolomity a křišťálově čistá jezera.

Jakmile přijedete do Bolzana, tak počítejte s tím, že toto město má jenom jeden hostel. Jmenuje se Youth Hostel Bolzano, kde vás ubytují za 22 eur. Další možností za relativně nízkou cenu je ubytovaní v katolické škole za 33 eur. Pokud vás ani tam nepřijmou z důvodu plných kapacit, tak vám nezbude nic jiného, než se ubytovat v drahém hotelu. Proto před příjezdem do tohoto města si rezervujte ubytování, pokud chcete ušetřit.

Jak probíhala má cesta po Jižním Tyrolsku a co jsem tam zažil

Má cesta vedla z Bolzana pěšky na východ přes tři národní parky. Byly to parky: Parco Naturale Sciliar Cattinaccio, Parco Naturale Puez Odle a Parco Naturale di Fanes-Sennes-Braies.

Z Bolzana jsem vyšel brzo ráno směrem na východ do města Tiers, kde dále začínají výše zmiňované národní parky. Bylo krásné jarní počasí. S mým pomalým tempem jsem stoupal tři dny, poté zhruba den klesal.

Po čtyřech dnech jsem dorazil do města Tiers. Poté jsem vyrazil do prvního národního parku Parco Naturale Sciliar Catinaccio, který jsem přešel za pět dnů. Na konci tohoto parku jsem dorazil do Tierských Alp, kde jsem se ubytoval v horské chatě s názvem Schutzhaus Tierser Alpl.


Nevím, jak správně popsat park Parco Naturale Sciliar Catinaccio, ale pokusím se o to. Park leží geograficky jakoby na vysunuté ploše ve výšce okolo 1 000 až 1 500 metrů nad mořem. Na této ploše jsou pak Dolomity a nádherné rozkvetlé louky. Takovou krajinu nenajdete snad nikde na světě. Je to vskutku nádherné.


Další dva dny mi trvalo, než jsem dorazil do města Ortisei, což je město v Jižním Tyrolsku, které se nachází v údolí Val Gardena v Dolomitech. Zvláštností tohoto města je to, že z celkového počtu 4 663 obyvatel mluví 84,19 procent ladinštinou, což je románský jazyk, jimž se mluví převážně v provinciích Bolzano, Trento a Belluno. Odhadovaný počet obyvatel mluvících tímto jazykem se pohybuje okolo 30 tisíc.

Z města Ortisei jsem poté zamířil do parku Parco Naturale Puez Odle, který jsem přešel za sedm dnů. I v tomto parku jsou Dolomity. Kromě toho zde můžete narazit i na kamzíka nebo sviště.


Další tři dny mi trvalo, než jsem došel do města San Martino In Badia, které je vyhlášeným lyžařským střediskem a v jehož okolí naleznete řadu lanovek. I zde se mluví ladinským jazykem a dokonce zde naleznete centrum ladinské kultury „Micurà de Rü“ a v prostorách středověkého hradního komplexu „Ćiastel de Tor“ rovněž Museum Ladin.

Poté jsem přešel, řekněme, větší kopec a za den jsem dorazil do města St. Vigil, což je malebná vesnička ležící v nadmořské výšce 1 201 m na úpatí mocných dolomitských obrů přímo na hranicích jednoho z nejkrásnějších alpských přírodních parků Fanes-Sennes-Braies. I zde naleznete řadu sjezdovek, a navíc se zde v lednu koná každoroční festival sněhových soch. V tomto městě jsem zůstal dva dny a poté jsem zamířil do parku Fanes-Sennes-Braies


Park Fanes-Sennes-Braies patří na seznam Světového dědictví UNESCO. Tento park pokrývá plochu téměř 25 453 hektarů. Na východě je jeho území ohraničeno údolím Höhlensteintal, na západě sahá až po St. Vigil v Ennebergu, na jihu až k St. Kassianu, kde dále kopíruje jihotyrolskou zemskou hranici.

Za zmínku určitě stojí navštívit v tomto parku ladinské osady, tzv. Viles, známé mimo jiné svými původními dřevěnými stavbami. Tyto osady o několika statcích byly v minulosti zcela soběstačné. Jejich obyvatelé totiž společně využívali hospodářskou budovu, pec a jiná zařízení.

Také si nenechte ujít návštěvu jezera Pragser Wildsee, které jsem také navštívil. Toto jezero je zasazeno v horském údolí a má křišťálově čistou vodu, jež má azurovou barvu. U jezera se nachází jeden hotel s názvem Lago di Braies a kolem jezera vede pěší cesta pro nenáročné turisty.


Odtamtud jsem klesal z hor do údolí směrem na město Welsberg-Taisten, kde jsem se ubytoval v rodinném hotelu Gasser. Tento hotel mě mile překvapil svou pohostinností. Řídila ho starší paní, která podávala snídani v tradičním tyrolském kroji. Na snídani bylo jídlo všeho druhu a na požádáni vám udělala i kakao.

Z Welsbergu-Taistenu jsem pak pěšky došel po cyklistické cestě do města Bruneck, kde jsem zakončil svou pěší pouť a odtamtud jel vlakem do Bolzana.

Celkem jsem za tu dobu ušel asi 250 km a trvalo mi to i s přestávkami zhruba 30 dnů.

Během procházení jihotyrolskou krajinou máte možnost se stavit na jídlo nebo na místní víno prakticky kdekoliv, protože tato země je protkána sítí vysokohorských chat, hotelů a rodinných restaurací, takže je o případné vysokohorské turisty dobře postaráno. Navíc tato země patří mezi kulinářské velmoci, protože v roce 2014 obdrželo jejích 19 regionálních restaurací 22 michelinských hvězd, což znamená, že v oblasti kulinářství nemá tento region v celé Itálii konkurenci.

Podél tras národních parků je rozmístěno velké množství studánek, ze kterých můžete nabírat čistou pramenitou vodu, takže vám v podstatě stačí si koupit jednou vodu, abyste měli pet-láhev a další vodu můžete čerpat ze studánek, což vám ušetří peníze (takhle jsem to dělal já).

Jedna z velkých zajímavostí, kterou jsem na svých cestách Tyrolskem zažil, bylo, že téměř všude ve vysokohorských hotelích a chatách se platí účet až na konci vašeho ubytování, s čímž jsem se zatím ještě nikde nesetkal. Tato zkušenost ve mně vyvolala hluboký dojem, ze kterého usuzuji, že Tyrolané jsou důvěřivý a poctivý národ a zřejmě se nestává, že by někdo utekl bez zaplacení. Tuto důvěru lze vidět v jejich každodenním životě, který jsem měl možnost na nějaký čas s nimi strávit.


Málokde jsem viděl lidi tak vstřícné někomu pomoci, tak jako v Jižním Tyrolsku. Zažil jsem spoustu zkušeností, kdy jsem se díval do mapy a přemýšlel, kterou cestou jít dál. Nikdy jsem nikoho nemusel oslovovat o radu, protože vždycky někdo ke mně přišel sám od sebe a zeptal se mě, jestli nepotřebuji s něčím poradit nebo někam svézt autem.

Celkové hodnocení Jižního Tyrolska, jeho kultury a lidí je z mé strany velmi kladné a určitě rád bych se do této země zase přijel podívat, ať už na kole, protože jižní Tyrolsko je protkáno sítí cyklistických stezek, nebo relaxačně do lázeňského města Meráno a poté návštěvou parku Parco Nazionale dello Stelvio, který je pár kilometrů na západ a který jsem ještě neměl možnost projít.

---

*Dolomity (italsky Dolomiti, německy Dolomiten) jsou jedním z horských masivů Italských Alp. Rozkládá se v severní části Itálie, na východ od Bolzanské kotliny. Pohoří nemá jednolitý hřeben, skládá se z mnoha menších, často velmi rozličných horských skupin. Oblast charakterizují typické dolomitické prvky jako stolový povrch některých masivů, srázné stěny, věžovité vrcholy, rozeklané skalní hřebeny a takřka bizarní tvary některých štítů. Na území Dolomit jsou snad všechny typy horské krajiny – od horských luk po skalní masivy s ledovci. Zdroj: Wikipedie


Článek pro Velkou Epochu napsal Martin Kirschner, autor stránek vipnoviny.cz.