Stolek zubaře u silnice v ulici Gumat Bazaar v severní části města Džammú v Indii; 3. ledna 2015. (Venuše Upadhayaya/ Epoch Times)
Rattan Singh, který pracuje v malé klinice v postranní ulici Gumat Bazaar ve městě Džammú, je jedním z majitelů receptu na přípravu tohoto lektvaru.
V prochladlém zimním dni přichází do Singhovy kliniky 67letý Vidžaj Kumar s bolavým zubem. Singh použil svou tajnou směs namočenou do vaty, aplikoval ji v oblasti kolem zubu a za minutu zub vytáhl.
Pacient jen prohodil: „Ani jsem nestačil vnímat, jak to celé proběhlo. Vůbec to nebolelo a nekrvácelo.“
Lék je tekutý, průhledný jako voda, ale má velmi silný odér. Podle Singha se může vznítit jako benzín. On sám lék nevyrobil. Byl to jeho dědeček a stále mu ho zbývá asi jeden litr.
Singh použil svou tajnou směs namočenou do vaty, aplikoval ji v oblasti kolem zubu a za minutu zub vytáhl.
Singhův otec a dědeček zanechali jemu a jeho čtyřem bratrům, kteří mají ordinace ve stejné ulici, čtyři přípravky, každý starý přes sto let. Používají je dodnes. Zatímco Singh je tradiční zubař, jeho bratři se stali zubními techniky s úředním certifikátem.
„Jiní ten lektvar mají také, ale udržují ho v tajnosti,“ říká Singh. On sám ho používá jenom tehdy, když ho o to zákazník požádá. Věří, že silná medicína poškodila zrak jeho zesnulého otce.
Historie
Singh a jeho bratři jsou součástí komunity Bhátských Sikhů či Bhátrů, společenství, jehož předkové byli učenci a kněží, kteří žili mezi Indií a Pákistánem podél nyní vyschlé řeky Sarasvatí.
Původem jsou brahmáni, kteří se stali následovníky Guru Nánaka, který byl předchůdcem sikhského náboženství. Jeden z následovníků Guru Nánaka, vládce Radž (Pán, pozn. red.) Šivnábh měl vnuka, který se stal básníkem a učencem. Říkalo se mu Pán Bhát nebo také pro jeho literární talent „pán básníků". Název Bhátrové bylo odvozeno z „Bhát Radž“. Bhátem se v sanskrtu míní „pěvec“, a Bhátští Sikhové jsou sikhští pěvci či učenci.
Singh říká, že jeho otec, který přišel do tohoto kraje ještě za vlády krále, provozoval svou praxi stejným způsobem.
„Seděl na křižovatce a nabízel své služby lidem. Postupně si vybudoval jméno a my v jeho tradici pokračujeme,“ vysvětluje Singh a ukazuje starý leták, kterým si jeho otec dělal reklamu.
Dostupná péče o chrup
Přestože pracují většinou na ulici, nenosí ochranné rukavice a některé z jejich nástrojů vypadají spíše, jako by patřily do obchodu pro tesaře, nouzi o zákazníky nemají. Jsou totiž cenově dostupnější a efektivnější.
„Měl jsem klienta v Dillí, který to řekl dalšímu vysoce postavenému důstojníkovi z Maháráštry (pobřežní stát asi 700 kilometrů jihozápadně od Dillí), a on mě vyhledal až sem do této uličky v Džammú,“ vypráví Singh.
Singh si naúčtoval za stejnou práci 300 korun. Pro Singha to bohužel znamená, že ho jeho práce neuživí.
„Otec mi říkal, abych nikoho nepodváděl, proto nemůžu klientům účtovat přehnané částky. Vzhledem k tomu, že nemůžu účtovat víc, samotná praxe mě neuživí,“ stěžuje si Singh.
Konec tradice
Začal si přivydělávat prodejem drobné elektroniky a pronajímá nemovitost poblíž hlavního trhu nedaleko od svého krámku.
A vypadá to, že jeho rodina nebude v tradici zubního lékaře pokračovat.
Než k tomu ale dojde, zůstává živým svědkem schopností tradičního léčení.
Originál v angličtině
