Náplast mořím. (Greenpeace)
Koncem ledna 2015 se vlády z celého světa dohodly na vytvoření právně závazné dohody na ochranu mořského života v oblastech za hranicemi národních teritoriálních vod.
Freidinger to považuje za historické rozhodnutí.
Na začátku se zdají velké změny jako nemožné, na konci jako nevyhnutelné. – Bob Hunter, spoluzakladatel Greenpeace.
Začal proces zavedení pravidel k vytvoření mořských rezervací v mezinárodních vodách (tzv. high seas, volné moře), tedy v rozsáhlých částech oceánů.
Oceány patří vám, nám, tobě, mně – každému
Dohoda má také zaručit, že posouzení vlivu na životní prostředí (EIA) může být povinné ještě před začátkem jakékoliv lidské aktivity, například těžby.
Studie Roadmap to Recovery (Cesta k obnově) byla před deseti lety průlomovým návrhem, který ukázal možnost navržení sítě mořských rezervací ve volných vodách za použití sofistikovaných ekologických kritérií a nejnovějších vědeckých dat.
Nakonec se hlasy tisíců podporovatelů mořských rezervací spojily s většinou států v OSN a dohromady tak vytvořily sílu, která zlomila několik velmi mocných států, které se po léta stavěly proti vzniku rezervací. Konkrétně změna postoje Spojených států byla milým zadostiučiněním, kvituje Jan Freidinger.
Spojené národy svým rozhodnutím formálně uznaly, že správa oceánů znamená i ochranu oceánů, a ne pouze „řízení využívání mořských zdrojů“ .
Globální standardy dohody umožní sjednotit regulaci mořského rybolovu, těžby, námořní dopravy i znečištění.
„Vlna změny se právě zvedla, teď a tady,“ oslavují Greenpeace výsledek své desetileté snahy.
