Afrika se svou mega-faunou: Jak se jezdí na safari dnes

RNDr. Aleš Toman, zoolog a biolog, působil dlouhá léta v Zoo Jihlava. V dnešní uspěchané době zůstává milovníkem Afriky.

Jak se vám daří navštěvovat kontinent?

Do Afriky jsem s dostal téměř před 20 lety poprvé. Jaksi mne „čapla“. Je to takový zvláštní stav, kdy se tam člověk cítí velmi dobře a něco ho nutí aby se tam stále vracel. V podstatě většina lidí, kteří se do Afriky se mnou podívali, si odnesla tento „africký virus“ a jezdí se mnou do Afriky opakovaně.

Jak to lze vysvětlit?

Nejrůznějším způsobem. Jeden z důvodů je, že Afrika je pro nás vlastně původním domovem. Primát, který ještě chodil po čtyřech, se na savaně poprvé narovnal. Afrika je kolébkou vývoje hominidů a podvědomě cítíme, že tahle krajina je nám jakýmsi pradávným domovem. Odtud se člověk potom rozšířil do Evropy, Asie, Ameriky apod. To je jedno vysvětlení.

Pro mne jako biologa je to v každém případě velmi zajímavý kontinent, protože nikde na světě nezůstává zachována takzvaná mega-fauna. Velké počty kopytníků, kteří jsou bohatí nejen početně, ale i druhově. Spousta druhů antilop, nosorožci, sloni, velcí predátoři... je tam toho k vidění spousty. Co do druhové pestrosti se Africe žádný jiný kontinent nevyrovná. Zakotvil jsem v ní srdcem...

Potom člověka svírá touha znovu se tam vrátit a vzít s sebou svoje přátele. Jezdím tam co nejčastěji.

Spolupracuji s cestovní kanceláří, která do Afriky pořádá zájezdy. Pokud se najdou lidé, kteří si netroufnou jet za přírodou na safari do některé z afrických zemí a nejsou jazykově vybaveni, tyto lidi provázím jako průvodce.

Ve své profesi zoologa jsem tam nikdy nebyl pracovně. Opravdu, zájem o práci v Africe z různých směrů je obrovský a těžko se hledají pracovní příležitosti. Většina těch nadšenců dělá průvodce, uchytí se na turistice, v rangerství* apod. Daří se mi tam dostat tak 2x za rok.

Celkem jsem kontinent navštívil asi 35x při cestách do 11 zemí a také letos mám cestu v plánu. V rámci dovolené to vychází opravdu tak na ty dvě cesty za rok, 14denní nebo 3týdenní pobyty, víc si člověk dovolit nemůže.

Jak vypadá takový jeden den průvodce po safari?

Vlastní cesta, ve které „průvodcuji“, míří většinou do národních parků. Moje role spočívá v tom, že lokality a místa znám, a buď přímo vypůjčím automobil v půjčovně a máme s sebou stany, spacáky potraviny a vybavení a jedeme podle mého itineráře.

Druhá možnost je ta CK, pro kterou pořádáme tyto akce. Má nasmlouvané určité noclehy, terénní auto s místním řidičem. Zde dělám průvodce, zařizuji vše potřebné a zprostředkuji klientům výklad o přírodě Afriky, o zvířatech, o parcích, životě nosorožců apod. To, co by se dověděli od anglicky mluvícího průvodce, jim zprostředkuji jako zoolog.

Takže – buď jedu s kamarády pod stan, anebo je to takové luxusnější safari s ubytováním ve stylových afrických zařízeních. Tehdy je zajištěno stravování 3x denně a terénní auta s vlastním řidičem. Lidem pak zprostředkuji informace.

Kolik zvířat se podaří za den potkat? Co je velká pětka?

Dosud jsem nepotkal klienta, který by byl Afrikou zklamaný. Především země, jako je Keňa, Tanzánie, ale i JAR či Botswana, jsou dosud velice bohaté na faunu. Během dne člověk vidí opravdu hodně. Jako průvodce mohu říci, že na všech výpravách lidé viděli onu tzv. „velkou pětku“. Pět nejvíce ceněných zvířat Afriky – za kterými jezdili kdysi hlavně bílí lovci. Označení „velká pětka“ se přeneslo i do turistického průmyslu – každý návštěvník by rád viděl těch pět zvířat, jako je slon, nosorožec, buvol, lev, levhart. To je ta velká pětka.

Samozřejmě uvidí i mnoho dalších zvířat, jako jsou antilopy, krokodýli, hroši.

Pokud se někdo zabývá ptáky, Afrika je pro něj ideální. Ptáci na rozdíl od Evropy jsou tam poněkud krotší, dají se fotografovat na poměrně malou vzdálenost. Každý ornitolog je nadšený z cesty do Afriky.

Jak rozpoznáte levharta od pardála?

Jeden z velké pětky se jmenuje levhart skvrnitý, vytváří až patnáct poddruhů. Některé žijí v Africe, některé na Kavkaze, na Ceylonu nebo podél řeky Amur. Africký levhart zde vytváří několik poddruhů, které dokáže rozlišit pouze odborník.

Pardál je označení levharta tzv. melanické formy. Zvíře, které má větší množství pigmentu, vytváří tzv. melanickou formu. Jeho zlatá barva změní na hnědočernou s ještě tmavšími skvrnkami. Není to zvláštní druh, je to prostě černě zbarvený levhart skvrnitý. Např. Baghíra z Knihy džunglí, jenž žije v Indii (šlo o levharta skvrnitého ) – byl pardál.

Máte v Africe i svoje oblíbené zvíře?

Snad nejvíce času dokážu strávit se slony. Jsou neuvěřitelní.

Sloni mají velmi bohatý citový život. Zajímavá zvířata, o kterých se spousta věcí ještě nezjistilo.

Dokážou na vzdálenost několika kilometrů komunikovat takovým hlubokým bručením, které vydávají z útrob. To má takovou vlnovou délku, že se to šíří zemí na vzdálenosti, které normální zvuk nemůže dosáhnout. Stádo může komunikovat s jiným stádem, které je třicet kilometrů vzdálené. Předávají si informace o nebezpečí, že tam třeba jsou lovci.

Jejich vzájemné chování – jsou nesmírně citliví, respektují se ve stádě. Když najdou kostru slona a přijdou ke kostem, které tam leží několik let, začnou je očichávat, podávají si je, vnímají, že jde o ostatky slona. Není to pro ně něco mrtvého, neživého. Opravdu poznají, že jde o slona.

Retro – slonovina! Bohužel...

Slonovina je další problém podobný jako s rohy nosorožce. Kdysi byla v Keni válka mezi pytláky a ochránci přírody. Píše o tom velmi hezky tehdejší šéf ochrany přírody Richard Leakey v knížce Války v divočině. Když jsem ji před několika lety četl, bral jsem to jako dávnou minulost...

Nedávno však znovu vypukla obrovská poptávka po slonovině. Opět jde o poptávku řízenou Čínou. Tam je z toho populární hit. Nejrůznější sošky, šperky, suvenýrové věci...

To není pověra, ale touha po umění ze slonoviny?

Slonovina je velice ceněná jako tradiční materiál. Už staří čínští císaři považovali slonovinu nad zlato. Měli z ní neuvěřitelné krásné řezby. Byl to problém od středověku, kdy se z Afriky vyváželo zlato, slonovina a otroci. To bylo veškeré bohatství, které se z Afriky vyváželo.

A dnes se najdou opět lidé, kteří jsou ochotni za slonovinu dát velké částky.

V Čadu, v Súdánu zanikají sloní stáda. Tam jsou stáda posledních zvířat a je na ně takový tlak pytláků, že se rok od roku populace zmenšuje. Pytláctví se začalo znovu objevovat v Keni, Tanzánii i v JAR. To je další problém Afriky.

Slonovina – existuje webová stránka českého studenta, který se pokusil rozkrýt pašování slonoviny.

Dostal se do situací, kdy mohl udat policii překupníky, kteří obchodují se slonovinou. V západní Africe se snaží zavádět cvičené psy, kteří by dokázali vyčenichat slonovinu. Celá řada opatření se dělá.

A dneska se pozornost ke slonovině opět vrátila.

Je to nepochopitelné v době, kdy se řada předmětů, které se vyráběly ze slonoviny, dá nahradit jinými materiály. Přesto je slonovina znovu velmi žádaná.

Děkujeme za rozhovor.

---

* ranger - strážce v národním parku či rezervaci


Čtěte také:

Vzácný nos. Nejdražší nos? Nosorožcův