Čínští křesťané z nezávislé protestantské církve se modlí během bohoslužby, 12. listopadu 2014, Peking. Čína, která je oficiálně ateistickou zemí, křesťanům klade řadu omezení. Svou víru mohou praktikovat pouze ve státem uznaných církvích. (Kevin Frayer/Getty Images)
Podle některých odhadů se počet křesťanů pohybuje kolem 100 milionů. Toto číslo přitom může být zlomové, protože při stejném počtu spustila komunistická strana oficiální perzekuci Falun Gongu – tradiční meditační praxe založené na hodnotách pravdivosti, soucitu a tolerance.
„Kdyby křesťanství (v Číně) nemělo za hranicemi silné zázemí, pronásledoval by ho režim stejně jako následovníky Falun Gongu?“ - The Guardian
Stejně jako u Falun Gongu v roce 1999, i dnes by se mohla opakovat situace, kdy počet lidí křesťanské víry s 85 miliony věřících přesáhl členskou základnu komunistické strany. Ve skutečnosti se realita pronásledování již naplňuje, když režim stupňuje potlačování křesťanů.
New York Daily News podal na Štědrý den zprávu, že čínský režim nechal jen v provincii Če-ťiang strhnout více než 400 křížů z kostelů. Během vánočních svátků byly ve městě Wen-čou v provincii Če-ťiang zakázány všechny oslavy Vánoc v mateřských a základních školách.
„V minulosti jsme dostávali návrhy, jak postupovat v případě oslav cizích svátků jako jsou Vánoce, ale tento rok to bylo poprvé, kdy jsme dostali jasný příkaz,“ citovaly Daily News úředníka ze školství.
Podle tohoto zdroje přinutila čínská vláda v srpnu 2014 kněží a věřící, aby se zúčastnili národního semináře v Pekingu. Na semináři je vzdělávali, jak chránit křesťanskou víru před cizími vlivy a přizpůsobit ji Číně.
Fráze udržovat křesťanství v Číně „bez cizího vlivu“ má důležitý podtext, který nastiňuje období, kdy čínský režim ničil tradiční náboženství a vytvářel jejich vlastní verze.
Nová náboženství pod taktovkou strany
V padesátých letech se Čínská komunistická strana pustila do ničení celé tradiční kultury a víry. Zatímco režim zatýkal a vraždil buddhistické opaty a taoistické kněží, vytvořil dvě organizace s vlastními verzemi těchto náboženství.
Čínská buddhistická asociace a Čínská taoistická asociace byly vytvořeny v letech 1952 a 1957. Obě tyto asociace začaly vydávat své vlastní výklady tradičních náboženství, které nahradily původní verze. Obě asociace deklarovaly, že spadají „pod vedení lidové republiky“.
Ti, kdo se odmítli zaprodat těmto umělým náboženstvím, byli pronásledováni. V publikaci Devět komentářů vydané Epoch Times se uvádí: „Buddhisté a taoisté, kteří oddaně dodržovali náboženské zásady, byli označeni za kontrarevolucionáře, stoupence pověrčivých sekt a členy tajných spolků.“
Takovíto lidé byli zatýkáni, posíláni na nucené práce nebo rovnou popraveni, popisuje Devět komentářů.
Církev trojí soběstačnosti
Křesťanství a katolicismus prošly v té době v Číně stejnými procedurami, a právě kvůli tomu se zdá, že aktuálně použitá fráze „udržovat víru bez cizích zásahů“ nahrává filozofii těchto procesů z minulosti.
Politické zásahy do křesťanství lze vystopovat k roku 1950, kdy vysoký režimní partajník Wu Jao-cung založil Církev trojí soběstačnosti.
Tato nová církev byla založena na myšlence zbavit křesťanství vlivů „imperialismu" s klíčovými pilíři „samosprávy, sebepodpory a sebepropagace“.
Wu odmítal víru v zázraky, které měl Ježíš vykonat. Devět komentářů poznamenává: „Neuznání Ježíšem vykonaných zázraků se rovná neuznání Ježíšova nebe. Jak může být někdo považován za křesťana, pokud ani neuzná nebe, do kterého Ježíš vzestoupil?“
U křesťanství tedy proběhl stejný proces jako u buddhismu a taoismu, kdy režim vytvořil nové náboženství spadající pod „vedení lidové vlády“. Proto mají katolíci v Číně zakázáno uznávat papeže jako hlavu katolické církve.
Zdroj autority mimo stranický systém
Podle listu The Guardian, který se vyjádřil k posledním událostem, se ateisticky zaměřená komunistická strana neobává náboženství jako takového, ale spíše toho, že lidé z náboženských skupin uznávají jiný zdroj autority než komunistickou stranu, což by mohlo být potencionální hrozbou pro stát.
Jistou analogii lze podle deníku nalézt u historické postavy Heroda, který nechal v Betlémě vyvraždit všechny narozené chlapce, aby odvrátil proroctví, že se má narodit nový židovský král. „Pokud křesťané prohlašují, že Ježíš je jejich král, je to politické prohlášení, protože tím pádem to není císař. Je to otázka absolutní oddanosti, a proto se nelze divit, že se čínské autority obávají,“ píše The Guardian.
Poslední vývoj křesťanství v Číně se jeví jako důležitý. Tradiční křesťanské skupiny, které jsou v Číně pronásledovány, jsou částí tzv. domácí církve. Tyto protestantské odnože nenásledují státní nařízení v oblasti náboženství.
Tvrdší zákroky u oficiálně povolených církví, u náboženských symbolů a svátků naznačují, že režim stále více omezuje náboženství a tradice.
Hrozba plošné perzekuce
Do budoucna se otevírá otázka, zda si režim udrží křesťany ve své modifikované verzi křesťanství, anebo se tito křesťané přesunou do nepovolených skupin s tradičními hodnotami, což samozřejmě vyvolává riziko intenzivnějšího pronásledování.
The Guardian nastínil otázku: „Kdyby křesťanství (v Číně) nemělo za hranicemi silné zázemí, pronásledoval by ho režim stejně jako následovníky Falun Gongu?“
Odpověď však není jednoznačná. Když perzekuce začala, Falun Gong měl podporu v zahraničí, ale ani to nezastavilo komunistickou stranu před zahájením pronásledování.
První rezoluce ze strany USA (Sněmovna reprezentantů), která odsuzovala pronásledování Falun Gongu, byla vydána 18. listopadu 1999, což bylo velmi krátce po zahájení pronásledování z 20. července 1999. Od té doby byly celkově vydány tímto orgánem tři rezoluce z let 2002, 2003 a 2010.
Podpora ukončení pronásledování v Číně přišla také ze strany OSN, vlád mnoha zemí, organizací Amnesty International a Human Rights Watch.
Falun Gong se zvláště v době počátku perzekuce potýkal s masivní propagandou ze strany čínského režimu, která tuto praxi celosvětově očerňovala. Zahraniční média tuto propagandu přebírala, protože sama neměla o tomto fenoménu žádné informace.
Pronásledování Falun Gongu se v začátcích kampaně týkalo každého dvanáctého obyvatele ČLR a stále jde o jedno z největších témat současné Číny.
Co se týče křesťanů v Číně, nyní bude důležité sledovat, zda-li se bude režim snažit přesvědčit svět o tom, že jsou pro něj nezávislá křesťanská uskupení nebezpečná, a zároveň zda se mu podaří oklamat či umlčet zahraniční média.
Přeložil: JCh
