Dopis mezi vánočními perníčky
Sedím na polštáři na zemi ve skautské klubovně, na kolenou mám desku a na ní píši dopis. Píši čínskému prezidentovi. V pozadí voní cukroví, skauti mezitím pečou vánoční perníčky.
I takto někdy vypadala praxe Maratonu psaní dopisů, kterou Amnesty International vyhlásila ke dni lidských práv, k 10. prosinci. V samotný ten den poskytlo prostor třeba gymnázium nebo jiná střední škola, do 21. prosince maraton pokračoval ve skautských klubovnách a kde se dalo.
„Velkou část akcí organizovali lidé, kteří s Amnesty International nikdy dříve nespolupracovali. Věříme, že letos se nám 'Maraton' podaří ještě více rozšířit,“ potvrzuje AI.
V 'Maratonu' jsem si mohla vybrat, za koho budu 'orodovat' nebo komu napíši osobní dopis pro povzbuzení, aby stíhaný člověk cítil, že „v tom není sám". A tak zatímco skauti pekli perníčky, vybírala jsem z více fotografií a příběhů nespravedlivě stíhaných.
„Tradiční“ případy zastupuje například čínská aktivistka Liu Ping nebo profesor práva ze Spojených arabských emirátů Mohammed Al-Roken, novodobé lidskoprávní problémy ztělesňuje případ whistleblowerky Chelsey Manningové z USA. Jedním z případů týkajících se celé komunity jsou lidé žijící v indickém Bhopálu, kteří i po 30 letech trpí následky obrovské ekologické katastrofy.
Třebaže Si Ťin-pching, čínský prezident, sám vyhlásil nesmiřitelný boj s korupcí, paradoxně byla za protest proti korupci zatčena, odsouzena a uvězněna obyvatelka Číny Liu Ping. A tak jsem vybrala tuto ženu a píši za ni apel přímo prezidentovi této lidnaté země.
Účinek psaní dopisů a potvrzení smyslu existence AI
Amnesty I. se ptají: „Věříte v to, že jeden člověk nemá právo ubližovat druhému? Jste osoba, která cítí, že vlastní aktivitou jde změnit svět k lepšímu?“
Na Den lidských práv 10. prosince se uskutečnil maraton v psaní dopisů do různých koutů země, kde vládne bezpráví. (amnesty.cz)
Účinek „Maratonu“ dopisů dokládá konkrétní příběh, viděný očima vězně:
„Když přišlo prvních 200 dopisů, dozorci mi dali zpět mé oblečení. Potom přišlo dalších 200 a navštívil mě ředitel věznice. Když dorazila další hromada dopisů, ředitel se spojil se svými nadřízenými. Dopisy neustále přicházely, celé 3 tisíce. Informace byly poslány až k prezidentovi. Dopisy nadále přicházely. Prezident zavolal do věznice a nařídil jim, aby mě propustili. Po propuštění si mě prezident zavolal do své kanceláře. Řekl: 'Jak může odborářský předák, jako ty, mít tolik přátel z celého světa?' Ukázal mi ohromnou krabici plnou dopisů, které obdržel. Když jsme se loučili, tak mi tu krabici dal.“ - Osobní zkušenost jednoho z prvních propuštěných vězňů svědomí Amnesty International, Dominikánce Julia de Pena Valdez.
Další příběh s dobrým koncem náleží malé dívence Brishně. Té hrozilo „zabití ze cti“ kvůli tomu, že ji znásilnil muž a poškodil tak jméno její rodiny. Díky společnému snažení se nakonec rodina zavázala, že ji neublíží.
V loňském květnu díky spolupráci právníků Meriam Ibrahímové a výzkumníků Amnesty International oběhl svět příběh těhotné ženy ze Súdánu a jejího odsouzení k smrti za odpadlictví od víry. Obrovská mezinárodní akce s více než milionem podpisů (z ČR 18 tisíc) pomohla dostat Meriam na svobodu.
V průběhu roku byli i díky obrovskému množství dopisů z celého světa propuštěni Michajl Kosenko (Rusko), Ales Běljackij (Bělorusko) či Yorm Bophová (Kambodža).
Proběhla pietní vzpomínková akce za oběti bojů na Ukrajině (únor), demonstrace na podporu práv v Tibetu (březen) nebo byl zorganizován Kuchyňský protest před ruskou ambasádou jako výraz podpory tamním aktivistům (říjen). A dosud jsou sbírány tisíce podpisů v rámci Maratonu psaní dopisů (prosinec).
Podařilo se přesvědčit Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, aby zveřejňovalo častěji oficiální informace o vývozech zbraní z ČR. Vytrvale je kritizován prodej do zemí, kde díky zbraním z ČR by mohla být porušována lidská práva. Řadu problematických případů se daří dostat do médií, a tak i k veřejné kontrole.
Koncem roku shrnula organizace svoje činnosti a úspěchy v příbězích bezpráví a naděje a potvrdila si tak, že právě ty dobré konce jsou důvodem a motivem, proč AI ve světě existuje.
„Podporujeme studenty a žáky v jejich aktivitách na podporu lidských práv, pořádáme školení nebo workshopy a v letošním roce jsme významně rozšířili program tzv. Živých knihoven, kde se mohou studenti základních a středních škol setkat netradičním způsobem se zástupci nejrůznějších menšin,“ mluví AI o tom, jak dělá osvětu, a dodává:
„To je naše práce a tyto příběhy se šťastným koncem jsou náš společný cíl.“
