Modelky kráčí po molu na módní přehlídce Lela Rose v New Yorku, 9. února 2014. (Andrew H. Walker/Getty Images)
Při výrobě oblečení se spotřebuje značné množství chemických látek, kolem tří kilogramů na kilo textilu. Řada z těchto látek, jako konzervační prostředky nebo látky předcházející plísni, způsobuje alergie. Některé chemikálie mohou způsobit rakovinu nebo narušit hormonální systém či dokonce lidské DNA, jako například arylaminy vznikající v azobarvivech. Tato činidla jsou navíc škodlivá životnímu prostředí.
„Mnohé z používaných chemických látek nebyly posuzovány ze zdravotního hlediska a neustále se zavádí nové chemikálie, o kterým víme jen málo,“ zareagovala na studii Marianne Jarlová, ombudsmanka Švédské asociace astmatiků a alergiků.
Zpráva Švédského úřadu pro chemické látky ze 3. října 2014 identifikovala 2 400 látek, z nichž kolem deseti procent může představovat hrozbu jak pro lidi, tak pro životní prostředí. V šatech se vyskytují také alergická barviva, jež nebyla povolena směrnicemi EU.
„Textilie se vyrábí zpravidla mimo Evropu,“ podotkla Jarlová a dodala: „To znamená, že nedochází k aplikaci evropské směrnice pro chemické látky, zvané REACH. V Asii mají chemické předpisy plno děr a dovážející státy nemusí vůbec vědět, jaké chemikálie byly použity.“
Ekologický dopad
Škodlivé chemické látky negativně ovlivňují nejen nás lidi, kteří oblečení nosíme, ale také životní prostředí a dělníky vyrábějící tyto oděvy. Největší dopad je přirozeně v zemích, kde se šaty vyrábí a kde se někdy kontaminovaná voda vypouští přímo do okolních řek.
Při pěstování bavlny se navíc spotřebovává ohromné množství škodlivých pesticidů. Jedna z takových látek, nonylfenol, byla nalezena v jedné švédské čističce. Další chemikálie se přidávají v dalších fázích výroby – bělení, barvení, potisk.
Některé z těchto látek se smyjí při prvním praní šatů, ale to neznamená, že zmizí. Skončí v životním prostředí, kde páchají další škodu.
„Největší problém s používáním chemických látek je praxe zaužívaná za posledních sto let, kdy látka může být zakázaná až poté, co je prohlášena za velmi nebezpečnou,“ míní Jarlová.
Podle ní testování chemických látek vždy zaostává za novými trendy ve výrobě a všeobecně je malý zájem o zjišťování, jaký dopad mají chemikálie na naše zdraví a životní prostředí. Ani samotné velké výrobce to, zdá se, nezajímá, domnívá se ombudsmanka.
„Jsme toho názoru, že břemeno dokazování by mělo být zvráceno: chemická látka by měla být vyhodnocena pro svůj dopad na zdraví a životní prostředí ještě předtím, než se povolí velkovýroba a průmyslové či domácí použití,“ uzavřela Jarlová.
Škodlivé chemické látky negativně ovlivňují nejen nás lidi, kteří oblečení nosíme, ale také životní prostředí a dělníky vyrábějící tyto oděvy. Největší dopad je přirozeně v zemích, kde se šaty vyrábí a kde se někdy kontaminovaná voda vypouští přímo do okolních řek.
Při pěstování bavlny se navíc spotřebovává ohromné množství škodlivých pesticidů. Jedna z takových látek, nonylfenol, byla nalezena v jedné švédské čističce. Další chemikálie se přidávají v dalších fázích výroby – bělení, barvení, potisk.
Některé z těchto látek se smyjí při prvním praní šatů, ale to neznamená, že zmizí. Skončí v životním prostředí, kde páchají další škodu.
„Největší problém s používáním chemických látek je praxe zaužívaná za posledních sto let, kdy látka může být zakázaná až poté, co je prohlášena za velmi nebezpečnou,“ míní Jarlová.
Podle ní testování chemických látek vždy zaostává za novými trendy ve výrobě a všeobecně je malý zájem o zjišťování, jaký dopad mají chemikálie na naše zdraví a životní prostředí. Ani samotné velké výrobce to, zdá se, nezajímá, domnívá se ombudsmanka.
„Jsme toho názoru, že břemeno dokazování by mělo být zvráceno: chemická látka by měla být vyhodnocena pro svůj dopad na zdraví a životní prostředí ještě předtím, než se povolí velkovýroba a průmyslové či domácí použití,“ uzavřela Jarlová.
