Herec Jean-Paul Belmondo a italská herečka Laura Antonelli v roce 1976. (AFP/AFP/Getty Images)
V poválečné době, po nástupu filmového neorealismu, se v italském filmu začaly objevovat scény s mírně erotickým nádechem. Pamětníci socialistické kinematografie si ještě mohou vzpomenout, jak byli pak diváci zejména v 70. - 80. letech oblažováni italskými filmy, zejména „crazy“ komediemi. Nežli americké filmy, vládnoucí garnitura vpustila za železnou oponu spíše italskou komedii.

Na jeden z komediálně laděných filmů si starší diváci určitě vzpomenou, a současně se jim vybaví krásná italská herečka. Titul Bože, jak hluboko jsem klesla může být pamětníky dodnes žádaný, jednak kvůli naivní ženské roli, kterou ztvárnila Laura Antonelliová, ale ve filmu navíc vystupovala další hvězda, Michele Placido.

Laura Antonelliová se narodila za války v Pule, tehdy jugoslávském městě, 28. listopadu 1941. Po válce se její rodiče přestěhovali do Neapole. Tam Laura vystudovala místní Akademii tělesné výchovy. Svému místu učitelky tělesné výchovy a matematiky se však věnovala velmi krátce. Když jí okolí neustále vzkazovalo, že je krásná a okouzlující, záhy odjela hledat štěstí jinam.

Hvězda letí vzhůru a ...pak dolů

Její slibná dráha začala v Římě, kde pracovala jako fotomodelka, účinkovala také v reklamách. Dlužno připustit, že vedle aury smyslnosti její fotografie zabírají i přirozenou oduševnělost její tváře.

Jakmile se Lauřina postava a tvář dostala do hledáčku filmařů, začala dostávat nabídky filmových rolí. Poté, co upoutala například ve filmu Venuše v kožichu, získala roli ve filmu Manželé z roku II. po boku Jeana-Paula Belmonda nebo roli spoluvinice v adaptaci detektivky Eda McBaina Bez motivu.

Za hlavní roli v komedii Zlomyslnost obdržela v roce 1973 Donatellova Davida. O 12 let později Laura obdivuhodně navštívila česká, potažmo československá kina v romantickém filmu Benátská noc. Dalšího Davida (1981) získala v dramatu Vášeň lásky, kde hrála po boku B. Giraudeaua.

Ani Belmondo ne

Její osobní život byl plný zvratů. Krátký čas žila J. P. Belmondem. Jako filmová herečka nedokázala najít sebedůvěru, což přispívalo k osobní nevyrovnanosti. Asi po třech letech ji Belmondo opouští, protože nedokáže zvládat její problematickou povahu. Slávu, kterou získala svou krásou i filmovými rolemi, nedokázala brát s odstupem.

Pro své duševní utrpení si navykla brát drogy. Také se odevzdala několika plastickým operacím. Ale tu svěží oduševnělou krásu si nedokázala udržet.

Do roku 1992 natočila na 37 filmů. Jejich režiséři a zejména producenti se prostřídávali ve využití jejího dvojznačného zjevu, když jí nabízeli roli jednou s dostatečnou dávkou vkusu i humoru, jindy nabízeli její postavu divákům poněkud bezostyšně.

Svoje současné foto by zestárlá kráska asi již nikomu neukázala. Můžeme se však s nostalgií podívat na její filmy, kde ještě z plátna září nevšední zjevení, v němž se prolíná krása, naivita i smyslnost.


Zdroj: ČSFD