Sběratelská karta prototypu hrdinů Světového obchodního centra (WTC) s jejich architektem Minoru Yamasakim, 19. dubna 2002. Karty jsou výtvorem Kingsley Barhama z Delray Beach, Filadelfie a představují profily obětí z 11. září 2001 společně s informacemi o předmětech. Osm procent z hrubých příjmů šlo na rodinné příslušníky. (Chestnut Publications/Getty Images)
Když se řekne dvojčata, jako první si  člověk představí dvě stejné děti. Nebo dvě stejné budovy? Nebo vyvstane třetí otázka, o kterou metaforu to právě jde?

Když se newyorská „dvojčata“ řítila v prachu k zemi i s lidskými životy, všichni dobře znali jejich název a prioritu. Za nimi však stojí osoba méně známá, a to jejich tzv. otec. Architekt, který dvojčata navrhl, byl jedním z nejvýznamnějších architektů 20. století.

Minoru Yamasaki (1. 12. 1912 – 7. 2. 1986), americkým architektem japonského původu, získal tuto nadčasovou zakázku, když mu bylo asi 50 let. Počátkem 60. let byl tak žádaný, že musel nabídky odmítat. Byl autorem mnoha staveb zvučných jmen, jako např. McGregor Memorial Conference Center (1957) v Detroitu nebo banka Federal Reserve v Richmondu. 

Newyorská radnice tehdy (ani jindy) nemohla tušit, jak jednou jeho velkolepé dílo na Manhattanu smutně skončí.

Avšak ještě v 50. letech byl Minoru oblíbeným návrhářem saúdské královské rodiny. Ve výběrovém řízení získal možnost pro krále Fahda navrhnout Air Terminal v Dhahranu, Saúdská Arábie. Minoru zde například dokázal spojit modernismus s islámskými vlivy. Letiště vyrostlo jako model, v němž se snoubila moderní technologie s tradiční islámskou formou a Saúdové obdivovali Yamasakiho výtvor natolik, že dali jeho obrázek na jednu z jejich bankovek.

Pro samotného architekta, jenž měl bystrou matematickou mysl, byl islámský sloh takovou inspirací, že orientální arabesky a oblouky začal včleňovat do své další práce.

Během návrhu WTC již Yamasaki nazýval prostor před obchodním centrem „Mekkou“, uzavřeném náměstí s výraznými prvky středu.

Centrum skutečně nakonec Mekku připomínalo, vysoké věže evokovaly podobu minaretů. Střed tvořil vymezený čtverec, izolovaný od rušného města nízkými kolonádními strukturami, v němž byla navíc kruhová fontána podobně jako ve svatém městě Arabů. Na úpatí věží Yamasaki použil náznak gotických oblouků, odvozených z charakteristicky lomených oblouků islámu.

Z pohledu ortodoxního muslima mohlo být centrum považováno za směsici posvátného i světského slohu.

Kromě známých důvodů mohl tedy Bin Ládin k brutálnímu zasažení centra mít ještě osobní motivaci.

Architekt se zde odvážil sloučit prvky modernismu s posvátnými arabskými křivkami. Navíc navrhoval a postavil takové stavby i v arabském světě!

Dvě věže obchodního centra mohly být považovány nejen za mezinárodní mezník, ale v očích vůdce Al Kájdy také za falešné idoly.