Nakladatelství: Brána
Rok vydání: 2014
Počet stran: 248
Kniha německé autorky Ruth Hallo se zabývá neznámou a opomíjenou částí čínských dějin, tzv. „utěšitelkami,“ tedy statisíci mladých žen a dívek, které byly za přislíbení výdělku podvodně vylákány a donuceny v období druhé světové války poskytovat nucenou prostituci japonským vojákům.
Etapa dějin, o které se raději mlčí
Dívky a mladé ženy byly vystavovány nelidskému mučení a ponížení, byly krutě bity a opakovaně znásilňovány japonskými vojáky v „utěšitelských stanicích“, které podporovala japonská armáda a vláda. Pokud se odmítly podvolit, čekalo je kruté mučení nebo smrt. Po válce se těmto ženám kupodivu nedostalo morálního nebo finančního zadostiučinění, právě naopak. Díky vlivu konfuciánské výchovy v čínské společnosti je čekalo zavržení. Ženy, které byly zneuctěné páchaly sebevraždu, aby nepošpinily čest rodiny. Hrstka přeživších „utěšitelek“ se po mnoha desetiletích setkala, aby se domohla spravedlnosti v soudním procesu.
Několik dějových linií
Styl psaní je velmi čtivý, kniha si získá čtenáře hned po přečtení prvních stránek. Autorka dovede s lehkostí vtáhnout čtenáře do děje a i přes poměrně dost syrový obsah jej udržet při čtení. Spolu s hlavními hrdinkami příběhu můžou čtenáři prožívat jejich utrpení a bolest, která rozhodně ani po válce neskončila. Kniha pracuje s několika rovinami, které se vzájemně prolínají.
V první linii je podáván příběh hlavní postavy románu – Mej-an, která popisuje své autentické a otřesné zážitky z utěšitelské stanice, kde se ocitla již ve svých 13 letech. Popisuje svůj tragický životní příběh, který se čtenáři hluboce dostává pod kůži a ze kterého mrazí.
V další dějové rovině se setkáváme s Evropankou Lisou, která se rozhodne o osudu a problematice „utěšitelek“ informovat veřejnost v Číně, ale i ve světě, kde se o tomto problému buď vůbec neví nebo se snaží o něm raději mlčet. Její snažení podporují někteří osvícení lidé, kteří jí v její práci pomáhají. Setkává se také osobně i s několika „utěšitelkami“, které se rozhodnou svůj osud zveřejnit a po letech se domoci spravedlnosti.
Třetí linku tvoří soudní líčení „utěšitelek“ s japonskou vládou, která odmítá podíl svojí viny, a tudíž i jakékoliv odškodnění a spravedlnost pro postižené ženy. Zároveň se zde odkrývají i kořeny mlčení japonské i čínské vlády k této traumatické části historie.
Obálka knihy
Obálku knihy navrhla Libuše Bartošková. Na první dojem působí jako z „červené knihovny“. Znázorňuje totiž mladou asijskou ženu, která je krásná, upravená a nalíčená. Za pěkně vypadající obálkou se skrývá nehezké povídání o smutných traumatických věcech, které se navěky zapsaly do srdcí a duší žen, které je prožily na vlastní kůži. Obálka tak alespoň symbolicky odlehčuje jinak velmi drsné téma, které je v knize popisováno.
Silné momenty knihy
Opakovaně se v knize objevuje pasáž písně o ptáčkovi se zlomeným srdcem, kterou zná Mej-an z dětství a je pro ni synonymem idylky strávené v milované rodině v malé vísce mezi rýžovými poli. Tato píseň patří k nejsilnějším momentům knihy a její opakování vypovídá o velké naději a nezdolné síle hlavní hrdinky postavit se osudu.
Konfucianismus v čínské společnosti
Kniha zároveň popisuje mentalitu čínské společnosti, která je silně ovlivněna konfuciánskou výchovou, která pohlíží na zneuctění žen zcela jinou optikou než je tomu v Evropě nebo Americe. Čtenáři mohou také nahlédnout pod pokličku předválečného a poválečného dění v Číně, které popisuje dějiny čínského národa od občanské války Kuomintangu proti komunistické straně po „Velký skok vpřed“ nebo třeba „Kulturní revoluci“. Jednoduše a čtivě autorka reflektuje strach a poddajnost Číňanů a represálie komunistické strany s kultem Maa proti svým soukmenovcům i nepřátelům ve všech časových obdobích novodobé Číny.
Kniha o hrůzách i naději
Kniha Utěšitelky otevírá téma, o kterém se mnoho informací neví, a proto splňuje i částečně dokumentaristickou úlohu. Informuje o málo známém historickém momentu dějin, který měl být zapomenut, protože se nikomu nehodí „do krámu“. Popisované scény jsou syrové a plně násilí, přesto však nutí čtenáře je s určitou naléhavostí číst. Vypovídá o tom, co dokáže válka a lidé, kteří se na ní snaží vytěžit maximum nebo zbohatnout na úkor nesmírného utrpení druhých, vypovídá o utrpení, které nekončí, ale také o naději, která nikdy neumírá a vnitřní odvaze a síle postavit se bezpráví. A možná právě proto stojí za přečtení. Utěšitelky působí jako varovné memento pro ty, kteří by chtěli zapomenout nezapomenutelné.
