„Brishna je desetiletá dívka z provincie Kundúz v Afghánistánu,“ podávají Amnesty International svědectví. „V květnu 2014 ji znásilnil místní duchovní. Brishně hrozí, že ji kvůli ´cti´ zabijí členové její vlastní rodiny nebo místní komunity. Doktorce z organizace Women for Afghan women, která se Brishně snaží pomoct, taky vyhrožují smrtí.“

Mulláh, místní duchovní, byl zatčen a obviněn ze znásilnění desetiletého dítěte, a zatímco čeká na soud v kábulské věznici, lékařské testy prokázaly, že dívenka byla znásilněna mimořádně hrubým způsobem.

V zemích arabského světa, jakou je například Afgánistán, nerovné postavení žen vůči mužům neustále vyvolává dvojnásobnou nespravedlnost.

Jde o to, že pokud je žena znásilněna nějakým mužem, nejde jen o její tělesné a duševní trauma, ale navíc její vlastní rodina si přeje ji usmrtit.

Rodiny takových žen a dívek dávají přednost „své rodinné cti“ a domnívají se, že když se takové rodinné příslušnice zbaví, jejich čest zůstane zachována. Jakoby lidé neměli paměť a jakoby takové hrozné skutky mohly zabitím oběti upadnout okamžitě do zapomnění...

Západní svět se k těmto věcem staví docela jinak. Rodina takovou oběť násilí víceméně podrží; dále se zakládají různá pomocná centra i sdružení na pomoc obětem násilí, pomáhají psychologové, lékaři, dobrovolníci.

Ředitelka organizace Women for Afghan women Hassina Sarwariová přišla vyzvednout Brishnu z nemocnice, aby ji vzala do útulku. Tehdy jí  dívčina teta řekla, že mužští příbuzní chtějí dívku „zabít a hodit do řeky“. 

Brishna strávila v útulku dva měsíce. Poté ji místní policie vyzvedla a i přes protesty zaměstnanců ji odvezli zpátky k její rodině. Znásilněné dívce tu stále hrozí, že na ni rodina uplatní vraždu ze cti, aby tak smazala údajnou hanbu a její smrtí očistila „rodinnou potupu“.

Sarwariová se nějaký čas dokonce musela skrývat. Jak sdělila novinářům, za pomoc Brishně jí  dívčina rodina a další mulláhové vyhrožují smrtí.

V Afghánistánu jsou ženy vnímány jako ztělesnění rodinné cti; často jsou také první, kdo těžce zaplatí za jakékoli porušení zvyků, tradice nebo takzvané počestnosti, vysvětluje Amnesty International.

Diskriminace žen a provázanost formálního a neformálního právního systému zdůrazňuje shovívavost v případech vražd „ze cti”, za něž často nepadají žádné tresty. Čest a obrana zvyků a tradice jsou často používány – a akceptovány – při obhajobě případů vražd žen a dívek. Většina případů vražd „ze cti” ale před formální soud ani nepřijde, protože rodiny vykonávají tresty posvěcené komunitními právními mechanismy, jako jsou šúry nebo jirgy (kmenové rady).

Počet ženských obětí vražd „ze cti” v Afghánistánu je těžké stanovit přesně. Podle Afghánské nezávislé komise pro lidská práva (AIHRC) bylo mezi lednem 2011 a květnem 2013 zaznamenáno 243 takovýchto vražd.

Vraždy „ze cti” nejsou afghánským Zákonem pro eliminaci násilí na ženách (EVAW) v současnosti kriminalizovány jako forma násilí na ženách a dívkách.

Petice pro záchranu dívky byla spuštěna 15. října a je dosud aktivní zde.