Tlak na Hongkong se razantně zvyšuje. Čínský režim toužící zavést zde vládu jedné strany přistupuje k taktikám, které známe jako svědci komunismu také – infiltrace, zastrašování i fyzické násilí. Kritici jsou umlčováni, osočováni, biti. Jedinou zbraní lidu tak zůstává mírový protest.
Když Velká Británie v roce 1997 vracela Číně rozvinutý Hongkong, oba státy se dohodly na modelu „jedna země, dva systémy“ po dobu 50 let. Hongkong se měl sice stát součástí ČLR, ovšem s tím, že si zachová demokratický způsob vlády s běžnou tržní ekonomikou. Z Hongkongu se tak stala zvláštní správní oblast Číny.
Země středu se tehdy nacházela na začátku své moderní cesty k bohatství a moci. Číňané z pevniny byli v porovnání s těmi v Hongkongu chudí, nevzdělaní a bez slušného vychování.
Dnes, o téměř dvacet později, se mnoho věcí změnilo. Číňané jsou bohatší a touha po moci větší, nevychovanost jim ovšem zůstala. Komunistické vládě v Číně už se nelíbí původní ujednání o otravné demokracii a nesmyslných právech lidu a ráda by dostala hongkongskou populaci do stejné klícky, jakou se jim podařilo vybudovat za velkou zdí.
„Je to hrozné. Bojím se, že bude ještě hůř, že o demokracii přijdeme,“ povídá mi bezvadnou angličtinou mladý student z Hongkongu, říkejme mu Marcus, kterého jsem potkal v hostelu v Anglii. Reaguje tak na moji otázku, co se to v jeho megapoli děje. Na rozdíl od odměřené čínské mládeže je Marcus sdílný a otevřený.
Model dvou systémů má podle dohody platit až do roku 2047. Momentálně má Peking rozhodovat za Hongkong pouze o zahraniční politice a otázkách obrany. Situace je však nyní jiná. Režim teď došel k novému výkladu a podle poslední oficiální vládní zprávy závisí autonomie Hongkongu na tom, kolik mu jí čínská vláda dá.
Občany Hongkongu, kteří si nechávají říkat „Hongkonžané“, aby se odlišili od Číňanů z pevniny, znepokojuje zejména neschopnost volit. Od letošního června probíhají masové protesty jako reakce na čínskou interpretaci autonomie Hongkongu. Začátkem července vyšlo do ulic, i navzdory lijákům, přes půl milionu občanů, aby demonstrovali za zavedení všeobecného hlasovacího práva. To Peking pravidelně slibuje a zase odkládá.
Hongkonžanům také vadí nemožnost volit si vlastní kandidáty. Nechtějí volit jen ty, které přefiltruje a postaví režim. Osoba vládnoucí Hongkongu se nazývá vysoký komisař a je volena více než tisícovkou vybraných jedinců, v současnosti hlavně lidmi loajálními komunistickému režimu.
Masové protesty v Hongkongu soudruhy ve vládě děsí. Davy turistů z pevniny, kteří do městského státu míří, vidí, že občané proti straně demonstrují, a to přináší nebezpečný precedent.
Útoky na nezávislá média
V demokratických společnostech hrají důležitou úlohu média – nezávislá média. To si uvědomuje i čínský režim a dělá, co je v jeho silách, aby kritické novináře v Hongkongu usměrnil či zničil.
Apple Daily je známým zastáncem demokratických ideí v metropoli. V listopadu 2013 vedení novin náhle zjistilo, že došlo k velkému snížení inzerce včetně dvou velkých bank. Po menším pátrání se zjistilo, že čínská vláda tlačila na inzerenty, aby své reklamy stáhli. Se stejnými taktikami se setkala také další periodika, včetně hongkongské pobočky Epoch Times, kde zažili i vloupání.
„Snaží se v lidech vyvolat dojem, že když děláte něco, co se jim nelíbí, mohou vám zastavit inzerci,“ říká Shih Wing-ching, zakladatel nezávislých novin AM730. Jeho deník se koncem loňského roku také setkal s masovým stažením inzerce.
Tím však zastrašování nekončí. Bývalý redaktor liberálních novin Ming Pao, Kevin Lau, byl letos v únoru napaden muži se sekyrami, kteří ho surově zbili a zanechali ho v kritickém stavu. Pozorovatelé útok označili za typický pro triády, místní mafii. Cílem je oběť zmrzačit a zastrašit, ne ji zabít. V roce 2013 došlo k útokům na nakladatele iSun Affairs, Chen Pinga, majitele Apple Daily, Jimmyho Laie nebo Shih Wing-chinga z AM730.
Protest nebo emigrace
Situace v Hongkongu však není pouze černobílá. Ve městě žije mnoho lidí z pevninské Číny se silnými vazbami na Čínu. Místní podnikatelé si uvědomují, že početní turisté z pevniny přináší velké tržby. A také je mnoho těch, kterým se politika ČKS nelíbí, ale nechtějí se do ničeho míchat.
A také jsou tu ti, kteří protestují proti protestům a vyzývají k poslušnosti. A jsou jich desítky tisíc. Jaká je však jejich motivace? Při jednom takovém happeningu, 17. srpna, zjistil reportér NowNews, že účastníci těchto protestů dostali 400 hongkongských dolarů (cca 1 000 Kč) a oběd zdarma. Podle New York Times pocházeli mnozí demonstranti z pevninské Číny a dokonce byli seřazeni podle svých rodných měst.
Měnící se poměry v Hongkongu přispívají k nebývalému zájmu o imigraci. Podle nedávné zprávy Epoch Times hledá rostoucí počet občanů možnost přestěhování se. Nejčastějšími destinacemi jsou Austrálie, USA a Kanada. „Lidé vnímají, že Hongkong se změnil, že už není co býval,“ vysvětluje důvody svých klientů imigrační poradkyně Mary Chan.
Ne každý se ale může či chce přestěhovat do cizí země, a tak nezbývá než se vydat do ulic a bojovat za svá práva. „Budeme protestovat. Nic víc dělat nemůžeme,“ povídá mi odevzdaně student Marcus. Občanská neposlušnost a masové demonstrace typu Occupy zůstávají jedny z mála možností, které obyvatelé Hongkongu mají, nechtějí-li skončit pod křídly úplné totality.
