Ilustr. foto. (MANAN VATSYAYANA/AFP/Getty Images)

Podle Nicholase Freudenbergera, profesora veřejného zdraví a psychologie na City University v New Yorku, mají kapitáni průmyslu daleko větší dopad na světové zdraví než vědci, politici nebo lékaři.

Jeho nová kniha „Lethal But Legal: Corporations, Consumption and Protecting Public Health“ (Smrtelné, ale legální: Korporace, spotřeba a ochrana veřejného zdraví) probírá techniky, jichž velké korporace užívají k propagaci svých výrobků, k ochraně svých zájmů a koncentraci moci.

Profesor jmenuje na šest odvětví průmyslu – farmaceutický, potravinářský, zbrojní, automobilový, tabákový a výrobu alkoholu a zajímá se o to, jak jejich ziskuchtivé rozhodování ovlivňuje naše životy.

Firma jako chůva

20140518-kniha
Kniha Nicholase Freudenbergera „Lethal But Legal: Corporations, Consumption and Protecting Public Health“ (Smrtelné, ale legální: Korporace, spotřeba a ochrana veřejného zdraví).

Těchto šest průmyslových odvětví ovlivňuje veřejné zdraví nás konzumentů všemi možnými způsoby. Co mají společné, je zapojení podobných strategií k dosažení zisku. Jednou z velmi úspěšných metod je démonizování vládních nařízení a omezení.

Firmy namítají, že přílišné vměšování státu ohrožuje svobodu výběru, a přitom neúnavně obhajují nestřídmé chování, kterým se lidé ničí. „My těmto společnostem dovolujeme, aby jim to procházelo, a to kvůli názoru, že tím, kdo za nás zodpovídá, jsme my sami nebo naši rodiče,“ píše Freudenberg a dodává: „Ale já si myslím, že většina rodičů by daleko raději dala přednost tomu, aby se o jejich děti starali zdravotničtí profesionálové než Cola, Pepsi či McDonald's.“

Kniha se staví na stranu politicky nepopulární myšlenky: posílení státního dohledu. „Pouze vláda má mandát, autoritu a zdroje na to, aby chránila lid před korporátními excesy,“ zamýšlí se psycholog.

V průběhu amerických dějin se vláda snažila omezit škodlivé účinky korporátního vlivu, ale její odhodlání postupně sláblo. Zatímco prezident T. Roosevelt na začátku 20. století jasně definoval nebezpečí, která velké společnosti pro demokracii a blaho lidu představují (byl to on, kdo založil americkou potravinářskou inspekci FDA), Ronald Reagan se v 80. letech vyslovil, že vláda je problémem, a ne řešením, čímž zásahy státu do ochrany veřejného zdraví polevily.

Korporátní vládci

Dnes je zřejmě největší překážkou k nastolení větší rovnováhy mezi soukromým průmyslem a státem úzká propojenost obou táborů.

Nejukázkovějším příkladem střetu zájmů je McDonald's. Kromě 2 miliard dolarů ročně, které firma vynakládá na celosvětový marketing a budování značky, se zástupci korporace setkávají na soukromých debatách se zákonodárci a jejich lidé sedí v šesti vládních poradních výborech, od ministerstva zemědělství až po ministerstvo obchodu.

Od roku 1989 napumpoval tento řetězec rychlého občerstvení do volebních kampaní téměř 10 miliard dolarů. Když americký Nejvyšší soud v roce 2010 rozhodl, že vláda nemůže zabránit korporacím ve financování volebních kampaní, příspěvky McDonald's na volby do kongresu vzrostly o 360 procent. Peníze proudily do obou frakcí, bez ohledu na stranickou příslušnost kandidátů.

Důsledkem tohoto masivního vlivu je výrazné přispění ke „zvýšené míře stravovacích chorob, neudržitelných zemědělských praktik a poškozování životního prostředí, k nižším mzdám, zvýšeným rozdílům v platech a snížené demokracii,“ píše Freudenberg.

„McDonald's je ukázkou toho, že to, co je dobré pro byznys, nemusí být dobré pro dobro člověka.“

Zaslepit vědou

Další z technik, kterou korporace využívají ke zvýšení zisků, je věda. Potravinářský průmysl se dnes radí s neuro-vědci, psychology a marketingovými odborníky, aby zneužili lidské zranitelnosti k vyššímu prodeji.

Společnosti navíc zaměstnávají vědce, aby chránili své výrobky před kontrolami, a když financují univerzitní výzkum, do právních smluv vkládají odstavce o zákazu zveřejňování nelichotivých výsledků.

Výzkumy jsou často hrazeny z veřejných fondů, navzdory faktu, že nad nimi mají korporace plnou kontrolu.

„V mnoha případech je to veřejnost, kdo za tuto vědu platí prostřednictvím našich federálních výzkumných dotací,“ stěžuje si profesor Freudenberg. „Zašli jsme příliš daleko, když korporacím dáváme právo tuto vědu použít proti zájmům lidu namísto v jeho prospěch.“

V jednotě je síla

Číst o zneužívání moci v takové rozsahu může být poněkud depresivní, kniha se však snaží i o optimistický pohled. Vyzdvihuje komunitní snahy, které se staví korporátnímu vlivu. Jde například o kampaně na zákaz reklamy na alkohol ve městech, omezení propagace nezdravého jídla dětem nebo o lékařské skupiny, které se výslovnìědistancují od farmaceutických společností.

K dosažení výraznější změny je však podle Freudenberga třeba koordinovanějšího postupu.

„Mým cílem při psaní této knihy je povzbudit lidi, kteří pracují proti potravinářskému průmyslu, tabákovému průmyslu nebo farmaceutickému průmyslu, aby se dívali o něco hlouběji a našli způsoby, jak se spojit s lidmi, kteří pracují na snížení negativního dopadu korporací na demokracii, životní prostředí a nerovnoprávnost,“ zmiňuje profesor a uzavírá: „Dobrá zpráva je, že nás je mnohem víc, než je jich.“



small United States