Michal Horáček – recitál Mezi námi.


Janáčkovo divadlo v Brně bude v dubnu hostit umělecký recitál textaře Michala Horáčka nazvaný Mezi námi. Využili jsme příležitosti a zeptali se přímo autora představení Michala Horáčka, který se také poprvé osobně představení účastní, na několik otázek směřujících k jeho inspiraci a umělecké tvorbě.

Michal Horáček se věnuje písňovým textům a produkci autorských alb, psaní poezie, charitativním projektům, divadelním představením a publicistice. Jeho básnickým debutem je Český kalendář (2012), sbírka 37 básní v žánru villonské balady. Jeho první knihou je Království za koně (1983), dosud jediné česky psané dějiny dostihů. Bestselerem se potom stala jeho další publikace nazvaná Jak pukaly ledy (1990), což je zpráva osobního účastníka o 292 hodinách revoluce, rozumějme samozřejmě té Sametové.

Při rozhovoru s Epoch Times o svojí tvorbě se pohybuje spíše v metaforické rovině, vyhýbá se konkretizování a raději do poslední chvíle nechává čtenářům a posluchačům prostor pro vlastní hodnocení a pojmenovávání věcí, které v nich bude jeho tvorba vyvolávat. „Nehledám souhlas, hledám partnery k rozhovoru," říká Horáček.

Sám považuje konkréktní témata předávaná a zachycená například v Bibli, křesťanských Zákonech a morálních hodnotách za hodnotná a následováníhodná, což částečně naznačuje rámec v němž se při své tvorbě chce pohybovat.

Níže nabízíme krátký rozhovor s Michalem Horáčkem.

Proč jste se rozhodl tvořit, proč tvoříte?

Umělecká tvorba nevychází ani tolik z rozhodnutí, jako spíš ze silně pociťované nutnosti. Proto by se vlastně dalo říct, že to nejdůležitější za člověka rozhodl někdo radikálně jiný. Jinými slovy: je to dar. Na člověku ovšem záleží, co s ním podnikne.

Co vám vaše tvorba přináší?

Přináší mi pocit, který nelze získat jinde nežli tam, kde z ničeho vzniká něco. V řadě jiných, nepochybně úctyhodných profesí, člověk vesměs něco rozvíjí; něco, co už existuje. Ale umění není kumulativní, jako třeba technika - umělec začíná vždy naprosto z ničeho a pohybuje se na úplně neprobádaném území. Proto nic dobrodružnějšího a úchvatnějšího než umělecká tvorba v lidském světě není.

Co svojí tvorbou chcete přinášet divákům?

Jednou z charakteristik tvorby a také její opodstatnění spočívá v tom, že nabízí zvláštní způsob komunikace. Nabízí prostor, kde se specifickým způsobem setkávají rozličné lidské zkušenosti. Právě to se pokouším dělat i já.

Souhlasíte s tvrzením, že kultura má význačné postavení ve společnosti, je duší národa a pomáhá udržovat morální hodnoty ve společnosti?

Kultura je sféra sdílených mentálních a afektivních schémat, o jejichž obsahu a podobě jednotliví aktéři spolu průběžně vyjednávají. Ta schémata nejsou daná jednou provždy, v závislosti na tom vyjednávání se také proměňují, ovšem velmi zvolna. Patří mezi ně i ty "morální hodnoty" a dá se tedy říci, že je zvláštním způsobem zas a znovu zkoumá a to nejživotaschopnější z nich udržuje.

Jaké hodnoty byste rád společnosti přinášel a proč?

Žádný jednotlivec nemůže hodnoty přinášet - ostatně i starozákonní a jiní proroci nepřinášejí nic nového a neznámého, ale odvolávají se na hodnoty formlulované dávno před nimi -, může však v kulturním prostoru některé napadat a kritizovat a jiné naopak doporučovat a rozvíjet. Kromě těch obsažených v Desateru si cením především osobní odpovědnosti, a s tím spojené statečnosti.

Co přinese divákům Váš připravovaný recitál Mezi námi?

To opravdu nevím. Mou snahou je, aby jeho písně nastolily tu specifickou, mimo uměleckou sféru nedosažitelnou komunikaci, o které jsem už mluvil. Podaří-li se to aspoň zčásti, budu víc než spokojený.

Pokud byste mohl něco vzkázat divákům, kteří přemýšlejí, že se přijdou podívat na Váš nový program Mezi námi, co by to bylo?

Řekl bych jim, že se budu těšit na jejich ochotu pozorně naslouchat a ještě pozorněji to, co uslyší, konfrontovat s vlastní životní zkušeností - i kdyby to znamenalo, že moje stanoviska nepřijmou. Nehledám souhlas, hledám partnery k rozhovoru.

Děkujeme za rozhovor!

Čtěte také: