Předmětem rozsáhlé cenzury se stalo již Arabské jaro. Masová povstání lidí proti vládám strašila zejména Čínu. Současné vzpoury na Ukrajině jsou nepochybně také předmětem pečlivé cenzury.
I když i Čína se může pochlubit řadou případů, kde desítky tisíc lidí vytáhlo do ulic proti vládním úřadům a jejich úředníkům. Za poslední roky byly zaznamenány případy vypálení luxusního hotelu, zničení vládních úřadů a podpalování policejních aut a dokonce úplné převzetí kontroly nad městem, což se stalo například ve městě Wu-kchan, které bylo následně obleženo armádou.
Průběh protestů na Ukrajině podněcuje k zamyšlení nad tím, jak by mohly vypadat vzpoury v zemích, jako je Rusko nebo Čína. Ukrajina na začátku používá pořádkové síly proti lidem, a ve výsledku deklarují vůdci jednotek Berkut a oddílů Alfa, že nepůjdou proti vůli lidu a ukončí zásahy proti demonstrantům.
Pokud se podíváme například na oblast Číny, zde již po desetiletí komunistický režim prohlašuje, že „moc pochází z hlavně pušky“, což znamená, že kdo ovládá armádu, ten drží moc v zemi. Co kdyby došlo k masové vzpouře Číňanů proti tamnímu režimu a armáda odmítla útočit? To je asi otázka, která bude budit tamní kádry ze sna. Samozřejmě si loajalitu armády řádně platí a pojišťují spojenectvími s armádními generály a funkcionáři.
Že se v Číně k něčemu schyluje, je možné sledovat delší dobu na stovkách případů, kdy čínští boháči utíkají ze země. Jak se slangově říká „krysy utíkají před požárem“. Někteří z boháčů již poslali svoje rodiny a majetek do zahraničí a sami se připravují na brzký odchod nebo už v tichosti zmizeli. Mezi nimi jsou také vysocí úředníci vládnoučího režimu. Důvodů pro útěk je hned několik.
Mít v Číně kapitál znamená podle průzkumů poměrně těžký život, na boháče zde útočí řada faktorů. Úředníci mezi sebou bojují a nechávají jeden druhého zavírat do vězení (podle toho, kdo má momentálně větší vliv) a zabavují si majetky. Prchlivější radikálové vydělávají tím, že unášejí příbuzné boháčů a žádají za ně výkupné. Boháči patří v Číně podle statistik ke skupině, v níž dochází k velkému množství sebevražd. Je zřejmé, že žijí pod silným psychickým tlakem.
Při rozhovorech s některými členy čínské policie je veřejnost stále více negativně zaměřena právě na bezpečnostní složky a tajnou policii, byla zdokumentována řada případů, kdy se řadoví občané postavili proti skupinám policistů, které je obtěžují nebo napadají. Jeden z policistů vypověděl, že nikomu ve svém okolí neříká, že pracuje u policie, a že má strach, kdykoliv vyjde v uniformě na ulici. Otázkou je, jestli dojde Číňanům trpělivost natolik, že přistoupí k větší vzpouře.
Čínský režim si je této možnosti plně vědom a co nejvíce znemožňuje lidem se nezávisle organizovat. Všechny větší skupiny, myšlenkové a názorové proudy se snaží mít dlouhodobě pod kontrolou. O nějakém politickém důvodu pro svržení čínského režimu tedy nemůže být mezi Číňany skutečná řeč, na území Číny neexistuje žádná nezávislá politická strana nebo uskupení, které by veřejně mohlo deklarovat nějaký program nebo požadavky. Existují ale v zahraničí.
Největším problémem některých řadových obyvatel Číny je, že řada z nich již nemá žádné životní východisko. Někteří přišli o střechu nad hlavou, protože jim vládní úředníci zabrali půdu a dům a nedali jim žádnou náhradu. Někteří trpí znečištěním životního prostředí, znečištěním vzduchu nebo vodních zdrojů a kontaminací potravin. Řada Číňanů prošla pracovními tábory, zatčením nebo represemi. Téměř každý Číňan může mít alespoň nějaký důvod cítit se omezován nebo poškozován komunistickým režimem.
Není jasné, jak se bude situace v Číně dále vyvíjet, ale jedno jisté je. Po historických zkušenostech se mohou zásadní změny udát ze dne na den. Nikdo si nedokázal představit pád Sovětského svazu, a stalo se tak během několika týdnů. Arabské jaro nebo současné protesty na Ukrajině také nikdo nepředpokládal. Nálada pro změnu v Číně doutná pod povrchem již řadu let, nido nedokáže říci, kdy to přijde, ale může k tomu dojít ze dne na den.
