Kdosi pravil, že Bůh stvořil kočku, aby se člověk mohl mazlit se šelmami.
Kočka je svobodomyslná, nezávislá, a jak už vyprávěl Rudyard Kipling ve své povídce o kočce, ´bude vždy chodit po svých stezkách, divoce mávajíc ocasem´. Podle Kiplinga však s člověkem přesto učinila dohodu, že bude bavit jeho děti, aby neplakaly, a za to dostane misku jídla a teplé místečko v domácnosti. Navíc - každá je originál jak svou barevností, tak i povahou.
Ty zdejší jsou posmutněné, oslabené, v léčení, ale velmi vděčné, že jsou v bezpečí před … před někým, kdo je právě před dávnými léty domestikoval. Žijí v útulku pro kočky, u paní Táni.
Táňa Homolková založila útulek pro kočky ve svém rodném domě, ve Skrýšově u Polné. Dům je plný koček, jsou v něm i léčeny. Některá zvířata se uzdraví a jsou adoptována, některá zemřou a putují do kočičího nebe.
Vhledem k tomu, že je to jediný útulek pro kočky na Vysočině, jeho webové stránky se nazývají Na Vysočině. Ve zdejším kraji je zatím jediný, který takto působí a pomáhá vyhnaným, zraněným nebo onemocnělým zvířatům – kočkám.
„Když jsou kočky odchyceny, jsou vystresovány. Pokud je lidé předají policii, městská policie je taková ´přestupní stanice´ pro nalezená zvířata,“ říká paní Táňa.
Starosti a péče o kočky se paní Táňa zhostila dobrovolně, když ve svém domě vybudovala útulek. S čím se potýká, jak shání peníze pro nemocné nebo zraněné kočky a jak to lze vše finančně i psychicky zvládnout, jsme se zeptali během návštěvy útulku.
Paní Táňa: Původně mi synové sháněli kočičku k Vánocům, nějakou obyčejnou. A přes inzerát se dostali na paní ing. Janíčkovou do Zlína, která byla z o. s. Dobré Ruce. Aby mi ona i děti udělaly radost, tak sbalila kotě a ve sněhové vánici ho sem vezla. Potom občas přijela na kontrolu, jak se vyvíjí osud kotěte. Měla již založené o. s. pro kočky s názvem Dobré Ruce a viděla u mne velký dům, v něm mne samotnou - protože synové se chodí domů spíše jen vyspat, jinak jsou s kamarády. Tak dostala nápad, udělat zde útulek pro kočky. Zvolna to začínalo tím, že když neměla vlastní umístění pro kočky, odvezla je sem. Daly jsme se s paní Janíčkovou dohromady díky tomu, že jsem tu měla prostor, a Dobré Ruce se starají o administrativu sdružení. Skoro 100 procent financí se shání přes internet, lidé darují peníze pro kočky, a také Facebook pomáhá. U internetu trávím skoro celé noci, prosím lidi o pomoc.
Předtím, když si lidé z Vysočiny chtěli adoptovat kočku, museli si ji jet vybrat do Brna či do Prahy. Když jsem začala podávat inzeráty, lidé přijížděli sem vybrat si kočku a brzy jsme ji umístili do rodiny. Koček odchycených ve městě začali přivážet více. V domě jsou prostory i na půdě, která by se dala zrekonstruovat na další místnosti pro kočky. Pomáhají i sbírky. Většinou dávají lidé, kteří mají nejméně, po stovce, po dvou to dáváme dohromady.
Jak kočky snáší obojky nebo rolničky?
Rolničky nedávám. Obojky mají z toho důvodu, abychom je rozlišili. Některé kočky vyhlížejí skoro stejně a musíme rozpoznat, které mají dostat léky, proto ty obojky, které jsou barevně odlišné. Nosí je pouze, když jsou v léčení, jinak je nemají. Je vidět i číču, která má na tlapce vyholené místo – poznávací znamení, zda a jaké dostává léky.
Paní Táňa a její zvířata mají dost nedobrých zkušeností s lidmi, kteří jsou bezcitní. Ve výčtu případů sděluje paní Táňa:
Kočka je více zranitelná než pes. Přivezli mi kotě skoro s uříznutým krkem, protože puberťáci, tak 13ti, 16tiletí ho táhli na drátě jako dřevěnou hračku. Měli to jako zábavu. Nemají úctu k životu. Nebo někde kočku pověsí na strom a hrají si s ní s jako kopacím míčem, až se kočka uškrtí. Ke psovi by si to nedovolili, ten by je kousnul. Lidé se dnes nechovají hezky ani k dětem… Na straně druhé - chybí citová výchova v rodinách.
Někdo si vzal na Vánoce bílé koťátko, dva týdny po Vánocích kotě těžce onemocnělo, tak ho u Tesca na parkovišti vyhodili pod auto.
Paní ze Znojma nám jednou přivezla zbídačelé umírající kotě v náručí, to jsme léčili ve dne v noci pomocí kapaček. A dostalo se z toho.
Právě teď naše veterinářka léčí kočku, kterou člověk zadupal do země a pak ji celou prostřílel diabolkama, už ji léči asi měsíc. Na kočky tam mají boxy, když je léčí, a někdy si je berou i domů.
Nejsou jen pejskaři, jsou i muži, kteří milují kočky, a jsou to chlapi. Není to jen ženská záležitost. Úžasní lidé, opravdu. Jednomu staršímu pánovi umřel kocour a pak si k nám přišel pro dalšího, protože, jak říkal, nemůže bez kocoura žít.
Chovat kočky není pouze ženská záležitost, zdaleka ne, hodně pánů si od nás bere kočičky. Některý dal trvalý příkaz, aby nás trvale podporoval.
Pižla se přišla pomazlit a žužlá mne na krku. Paní Táňa si ji bere k sobě. „Snad ji to po dvou hodinách přejde,“ poznamená a dodává:
Ta k nám přišla s vydezinfikovanýma ušima, ale její majitelé ji po odchodu z veterinárního ošetření rovnou hodili do škarpy, snad proto, že léčba ušního svrabu je tak zdlouhavá. Přitom je to čistokrevná angorská. Nejspíš byla dárkem ke Štědrému dni, možná je trochu „nedokojená“, a tak - žužlá.
Měli jsme tu britské kočky, jejichž majitelka sedm let odchovávala koťata, která pak prodávala za 15 tisíc. Vystavovala je jako šampionky na výstavách. Když však přestaly vydělávat, dala je k nám do útulku. Přitom je prezentovala za „členy své rodiny“. Takovým lidem se nejspíš říká „množitelé“.
Někdy lidé zavolají, že mají koťata, a jestli si pro ně nepřijedeme, že je utratí. Když pro ně jedeme, nemáme to vůbec kryté penězi. Tohle se děje. Není faktura, není proplacení od o. s.. Jsou složité situace.
Stane se, že kočkám ublíží i žena?
Stává se to, ale ty ženy to dělají spíš z nevědomosti. Chovají kočky v naprosto nevyhovujících podmínkách, ale jsou přesvědčeny, že dělají dobře. Jedna paní z Havlíčkova Brodu chovala kočky v chodbičce jen 2x1 metr. Jiná paní v HB, která nechce nikoho pustit dovnitř, má v bytě 1+1 asi 20 koček. Nekontrolovatelně se množí, ale ona tvrdí, že tam žádné kočky nemá. Není v dobré finanční situaci, kočky neléčí, ty jsou pak slepé, nemocné. Jednou tam její kamarádka přijela z Prahy, a ta sem pár koček zachránila. Ale ona už zase chová další kočky. Jsou to spíše takové … narušené osoby. Že by byly vyloženě kruté, to nejsou. Nejhorší jsou mladí kluci, v pubertě.
Co vás právě nejvíce sužuje a působí vám starosti?
Náklady na veterinární péči. Jsou velké. Na jedné straně se podaří vyléčené kočky adoptovat, na straně druhé přivážejí další a další kočičky. Na léčbu a kastrace koček dáváme opravdu hodně, desetitisíce. Očkovat, odčervit, odblešit, vyléčit jim oči, uši. Náročné je léčit ušní svrab. To je bakterie, která se jim může dostat až do mozku.
Požádala jsem Jihlavu, krajské město, zda by nás pomohli financovat, protože opravdu 70 % koček je z Jihlavy. Havlíčkův Brod pomáhá, mají krytí na veškeré kastrace a léčbu koček. Se Žďárem i s Třebíčí je to stejné. Sem k nám směřují kočky z celé Vysočiny. Proto se jmenujeme Na Vysočině.
Ve Žďáru n. Sáz. mají zdarma veterinářku, která kastruje kočky, proplatí to město. To funguje již pátý rok.
Jihlava jako krajské město…hmm. Dvě studentky mi volaly, že našly zbídačelé kotě, přivolaly městskou policii, ti naložili kotě a o dva bloky dál kotě vyhodili. Kulhající kotě se vrátilo nazpět. Odchytávání koček u Kauflandu i jinde - lidé volají, že našli kočky. Na takové případy máme sklopce, které můžeme umístit na místo, kde se kočky nacházejí. Tak je odchytneme.
Sousedé - jaké máte zkušenosti s vaší vsí? Podporují vás lidé odsud, z místní části Polné?
Zde nás bydlí pouze čtyři rodiny, víc nás tu není. Ostatní domy jsou prázdné nebo patří chalupářům. Náš útulek sousedům vadí. Na rovinu – jediní přímí sousedé vedle nás – od nich utíkají naše kočky prostřílené diabolkami, hlavně ty bílé kočky, které jsou hluché. Nebo bílý kocour přijde od sousedů postříkaný barevným spreyem, a to je ještě ta lepší varianta. Kočky se lidí nebojí, jsou na ně zvyklé, a tak na to doplácejí. Bílé kočky s modrýma očima jsou hluché, tak to je. Na udání našich sousedů přišla inspektorka Andreasová z KVS (Krajské veterinární správy). Dostala udání, že kočky týráme, že nám tu páchnou, že ves je zamořená atd. Sousedé sepsali i petici, aby tu žádný útulek nebyl, kterou podepsali i zbývající lidé odsud. Potom nám volal majitel velké části pozemků, že jej na petici podepsali bez jeho vědomí. Paní inspektorka tu byla již 4x na namátkovou kontrolu, a pokaždé to u nás najde ve stejném stavu, jako dneska vy.
Co vám dělá radost ve své činnosti?
Když se kočka uzdraví. Když je vidíte, jak přijdou zbídačené, v jakém stavu sem přišly, a když pak odejdou do nové rodiny. Zdraví je první věc.
Druhá – když lidi pošlou fotky a napíšou, že kočky jsou u nich šťastné. Když večer otevřu email a přečtu si poděkování od lidí. Že kočka je úžasná, je vymazlená, že to nečekali. A pak ještě za rok pošlou zprávu, že kočka je u nich stále … to je moc krásné.
Existuje také virtuální adopce, na dálku. Někteří lidé podporují kočky na dálku, posílají podporu a peníze, pomáhá to i psychicky. Když pět lidí pošle po stokoruně, tak už je to jedna kastrace. Odčervíme, odblešíme, pomůže to. Ti, kdo mají málo, také posílají, možná více než jiní, i z důchodu. Ve Zlíně je transparentní účet. Faktury a účty jdou do Zlína, objednávky krmiva také zajišťuje Zlín. Jsme občanské sdružení Dobré Ruce, jádro je ve Zlíně.
Pokud bych v Jihlavě našla opuštěnou kočku, co mám udělat?
Všude to píši, všude to říkám... Krajské město nemá vyřešený odchyt koček. Včera volala paní v deset večer, že u Tesca je opuštěná kočka. Nemohli jsme pro ni jet, tak jsme poprosili, zda by ji do rána nevzala k sobě. Nevzala. A ráno už tam kočka nebyla. Jindy ale přijde paní, která zastavovala na náměstí auta, aby kocourka nepřejely. Popadla ho, sehnala manžela a přivezli ho sem.
V zájmu měst by mělo být, aby se kočky venku nekontrolovatelně nemnožily. Pokud jsou kočky zdivočelé a nejdou k člověku, nastražíme tam sklopce, a tak je chytíme.
A jak si takové zdivočelé kočky zvyknou na lidskou přítomnost?
Vlídným zacházením lze opět získat jejich důvěru, a nakonec jsou z nich mazlové. Zrovna ten vedle byl taky divoký, a teď už je mazel. Nebyla tu ještě kočka, která by si časem nezvykla. Myslím, že z Jihlavy nám tu za rok 2013 prošlo takových 200 koček.
V jiných městech, když člověk vykastruje i vlastní kočku, dostane od města příspěvek. Všechna jiná města nacházejí prostředky pro kastraci. Pokud jsou kočky důsledně kastrovány, za pět let nenajdete v tom městě na ulici kočku.
Nakonec mi zástupce Městské policie v Jihlavě slíbil, že sem spolu s vedoucím městského útulku pro psy přijedou na návštěvu. Čtou moje stránky a chtějí dát vše do pořádku. Vedoucí útulku pro psy v Jihlavě řekl: Vy jste nás zbavili noční můry, protože polovina Jihlaváků se nás ptala – co s kočkami? Všichni je teď směřují právě k nám.
Děkujeme za rozhovor!
Více poznatků naleznete na: www.navysocine.cz
