Knihy bereme do rukou, listujeme v nich; někteří je považujeme za nejlepšího přítele člověka. Pro někoho přitažlivé nejsou. Ale jak dlouhou historii za sebou má tento „přítel člověka“?
Zeptali jsme se Tomáše Plesingera, majitele antikvariátu v Jihlavě a odborníka na knižní vazbu.
Co bylo předchůdcem knih?
Nejstarší předchůdce knih se úzce váže s písmem. V podstatě historie knih souvisí s historií písma. Nejstarší písmo je paleografické, což znamená obrázky na zdech, v jeskyni - Altamíra, Španělsko… Na něj navazuje tzv. ikonografické písmo, což je totéž jako obrázky, jenom zjednodušené. Třeba sluníčko jako kolečko. Ikonografické písmo používaly v podstatě všechny národy světa. V Číně ho zjednodušeně používají podnes. Od Féničanů, kteří vynašli slabikovou abecedu, se dovozuje 80 % všech abeced světa. To překvapilo i mne. Indové také odvozují od fénické abecedy hláskové kořeny. Tím pak už vzniklo klasické hláskové písmo, jež je používáno většinou světa, kromě Číny a Japonska.
Předchůdcem knih bylo cokoliv, co bylo po ruce, když už ty národy uměly psát. Např. v Číně to byly želví krunýře a bambus, v Indii bambusové listy, v Sumeru hlína. V Egyptě to samozřejmě byl papyrus. V Mezo-Americe to byly listy agáve. Co bylo po ruce, lidé používali a pokreslovali svými znaky. Z agáve se vyráběl materiál podobně jako z papyru, technologie výroby byla téměř totožná.
Nástroje psaní byly různé. Psalo se nejen na želví krunýře, ale také na olovo…
Fáze vývoje – jaké fáze, našla by se některá málo známá etapa?
Jestliže např. Inkové měli kipú – uzlové písmo, nebylo to však písmo. Nedá se moc počítat mezi písma - záznamy v uzlech obsahovaly jen početní věci. To nebylo písmo, které by říkalo: Nazdar, jak se máš, něco mi pošli… Spíše záznamy, jak dlouho vladař panoval, čeho kolik měl, obecně.
Co je zajímavé z etapy vývoje - dá se říci, že ty želví krunýře. Na ně se psaly pouze věštby. Jsou velmi staré, našly se i v pohřebištích Athén. Používaly se většinou malé želví krunýře, které byly dost ploché. V Číně se na ně psaly věštby, bylo to jako magie.
Kdy se začal hromadně používat papír?
V Číně vynalezli papír již v 7. století. Arabové jej používali zhruba v 9. století, přes Araby se šířil k nám. Někteří autoři se domnívají, že první papírnu v Čechách založil král Karel IV. V Chebu roku 1370. Byla to otázka maximálně sto let, kdy se papír hromadně rozšířil, začal se používat a vytlačil pergamen.
Historie zmiňuje úlohu písařů, techniky psaní a opisování. Jaké byly role písařů?
Písař je zajímavá osoba, protože různé kultury jej pojímaly jinak. Zaujalo mne, že v Egyptě byl písař hodně vysoko postavený člověk, který musel znát cca na 800 hieroglyfických znaků. Naopak, v Římě byl písařem otrok. Od toho se pak odvíjela celková historie literatury. Otroci uměli číst a ti vysoce postavení lidé neuměli. Ale v Egyptě to bylo naopak. Potom když nastoupili církevní písaři, celé to církevní skriptorium bylo vysoce vážené. To byli cisterciáci, premonstráti. Dokonce byli lidé, kteří se psaní věnovali jako řemeslu. V klášteře měli takoví lidé i úlevy od modliteb, od různých úkonů. Opisování bylo vysoce náročná práce. Také ty knihy byly tenkrát ihned rozebrány. Cena knihy dosahovala třeba hodnoty celých měst. Kniha za statek!
Jak pomohl knihám knihtisk?
Opisování knih ustoupilo s rozvojem věd, celkové vzdělanosti v Evropě, bylo třeba víc a víc knih, pergamen nedostačoval. Proto nastoupil papír a ruku v ruce musel přijít i knihtisk. Podle mne to byl největší skok v dějinách lidstva. Během několika desítek let se knihy dostaly nejen do rukou kněží. Po vynálezu knihtisku se udál zásadní zlom.
Vazba – kdy se začala používat a jaká byla?
Vazba vznikla již v římských dobách, kdy ještě vůbec nebyl papír ani knížky. Dřevěné destičky plněné voskem se spojovaly vazbou, stejné je to právě i u papírových knih. Složky se svázaly k sobě pomocí proužků kůže, které je držely, a pak se přes ně přetáhly dřevěné desky, které se potáhly kůží. To byla taková první vazba ve světě. Kůže měla za úkol chránit šití, nitě. Taková technika vydržela zhruba půl tisíciletí, než se začala používat lepenka a celkově zjemňovat vazba. Ručně dělaný papír se tehdy více podobal pergamenu, byl silný a těžký. Ruční papír se vyráběl z hadrů a byl velmi kvalitní. Hadry byly konopné nebo lněné. Papír ze dřeva je otázkou až 19. století. Dnešní papír již souvisí s těžbou dřeva.
Prošel jsem asi pěti, šesti kurzy knižní vazby, protože vázat knihy mne velmi baví. Udělal jsem si i pravou gotickou vazbu. Nejdokonalejší vazba, jakou znám.
Co bylo ztraceno nebo zničeno, která vzácná písemná díla? Podobně jako sedm divů světa…
Všichni, všichni řečtí autoři! Vše, co bylo napsáno v řečtině, zmizelo. Ztraceno, spáleno. Hlavně křesťané to měli na svědomí. Tehdy nebyla archeologie jako teď.
To, co se z řeckých spisů dodnes zachovalo, tvoří jen asi jedno procento z původního celkového díla. Překlady řeckých autorů. To bylo zachováno díky irským mnichům. A z kultury celé střední Ameriky se zachovalo - z X tisíc let kultury se zachovalo jen osm děl. Z aztécké kultury jen dvanáct knížek. O čem pojednávaly? Různě – o historii rodů, Venušině kultu, mýty.
V Maďarsku byl jistý kmen, který používal zvláštní písmo, které není dodneška rozluštěné. Tvoří jednu ze záhad knižních dějin.
Alexandrijská knihovna, která obsahovala vědění veškerého světa, byla zničena. Traduje se, že byla zničena celkem dvakrát. Nejprve pravděpodobně shořela pouze část knihovny, protože i nadále byly o ní zmínky, že byla navštěvována. Ale potom ve 4. století byla zcela zničena Araby, kteří ji vyplenili. Dobývali území a vše, co nesouviselo s islámem, pálili. Mohlo tam být 500 až tisíc svazků svitků. To nikdo neví. Ptolemaios II. Philadelphus byl posedlý knihami.
Zánik Alexandrijské knihovny byla největší tragédie v historii knižní kultury.
Jaký máš názor na elektronické čtečky? Co dnešním lidem přináší takové elektronické zařízení?
Původně byl můj názor na čtečky negativní, nyní je pozitivní. A proč?
Přemýšlel jsem o tom zařízení, k čemu vlastně je. Další krok ve vývoji knih, ale není na mně, abych soudil. A zjistil jsem, že v současné době, kdy nikdo nečte klasické knížky, je čtečka nástrojem, do kterého si mohou stáhnout požadovanou literaturu. Takto lidé aspoň nějak čtou, ve čtečkách. Mám tedy na to pozitivní náhled, pro obecné čtení.
U čteček mi chybí pár věcí. Jaké věci to jsou? Schází v nich odborná literatura, učebnice pro střední i základní školy. Děti nosí na zádech spoustu učebnic zbytečně a každý rok se to mění. Jde o peníze, papír, dřevo a stromy. Čtečka je ekologické zařízení.
Když celkově lidi nečtou a nechtějí kupovat knížky,... ti, kteří nečtou, nebudou číst ani čtečkou. Mladí lidé, kteří čtou a nechtějí klasické knížky, ti si koupí čtečku. Ještě jednu generaci udržuje čtečka u čtení. Ale až tahle generace odejde, bude to se čtením rapidně horší.
Jednou z výhod čtečky je, že když lidé jedou někam na dovolenou, vezmou si s sebou čtečku, která váží asi 200 gramů, mají v ní 30 knih, a na dovolené si pak vyberou, kterou chtějí číst.
Kdo tě přivedl ke knihám, k literatuře, ke čtení?
Rodiče. Táta sám velmi četl. Předčítal mi, naučil mne číst. Už jako malý jsem měl svoji velkou knihovnu. Nejprve dětské knížky, potom klasické. Svoje čtenářské deníky mám dodnes schované.
Dneska, když sem přijdou školní děti nebo mládež a zeptám se jich, co četli, není výjimkou, že odpoví – tak jen dvě knížky – i ve dvaceti letech.
Děkujeme za rozhovor!
