Čína předstihla Japonsko a stala se druhým největším producentem filmů na světě. Filmový průmysl zde podléhá přísnému dohledu oddělení čínského režimu, pověřeného kontrolou obsahu snímků vyráběných a promítaných na území Číny.
List The Economist zveřejnil v období loňských Vánoc článek nazvaný „Čínský Hollywood", na nějž upoutává pozornost tématická fotokoláž hned na přední straně obalu vánočního vydání. Třístránkový text popisuje čínský filmový průmysl a jeho spolupráci s Hollywoodem.
Ve světě obecně mají v rukou obsah a distribuci filmů produkční společnosti. V Číně drží celou síť pevně v rukou čínský režim. Dohled nad filmovým průmyslem začíná u schvalování toho, co se bude natáčet, přes vývoj snímku od produkce po jeho distribuci v kinosálech. Režim také vyplácí odměny poslušným producentům, například podle The Economist dostala společnost Desen International Media tři miliony jüanů za to, že zablokovala během státních svátků v kinech všechny hollywoodské snímky.
Podle článku zveřejněném v The Economist existuje v Číně jenom hrstka nezávislých filmových studií, které produkují nezávisle na centrálním kontrolním systému.
Filmový průmysl nesmí v žádném případě obsahovat prvky násilí ani sexu. Dalšími zavrženými tématy jsou používání drog a cokoliv kritického vůči straně, a to i pokud jde o různé náznaky nebo jinotaje.
Celkový soubor cenzurovaných témat na mě osobně působí poměrně rozporuplným dojmem. První tři témata jsou nemorální - násilí, sex, drogy, jistě dejme to pryč. Paradoxem filmového průmyslu je sama skutečnost. Zatímco se v médiích objevují zprávy o násilných represích režimu a prostopášném životě čínských straníků, kteří si užívají bohatství a tuctů milenek, někdy i drog, filmový průmysl si po tématu násilí a sexu nemůže ani vzdechnout.
Z mojí osobní zkušenosti jde o další promyšlený tah čínského oddělení propagandy, kdy ukryjí mezi líbivá témata postranní záměr. Cenzurovat násilí, sex, drogy, proti tomu se dá jen těžko něco namítnout. Kdo by podporoval to, aby se to nutně ve snímcích objevovalo? Posledním tématem je však cokoliv kritického vůči straně, a to i pokud jde o různé náznaky nebo jinotaje. Zde tkví právě jádro celého snažení, udržet režim co nejdéle u moci.
Masivní cenzuru internetu vysvětluje čínský komunistický režim obdobně. Cenzurujeme internet proto, abychom ochránili uživatele před špatnými tématy, jako je propagace násilí, sexu a drog. Takže vlastně by měli být Číňané rádi, že jim vláda internet pročišťuje od špatného obsahu. Jenomže posledním tématem je opět cokoliv kritického vůči straně, a to i pokud jde o různé náznaky nebo jinotaje. Navíc - kdo by chtěl tvrdit, že například otevřená encyklopedie Wikipedie, v Číně blokovaná, propaguje nějaké násilí, sex nebo zneužívání drog? Pravděpodobně to nepropagují ani webové stránky vlády USA a podobné, v Číně blokované stránky.
Čínský režim si uvědomil, že nepokrytá cenzura a propaganda už na veřejnost nezabírají, a tak se oddělení propagandy začalo každý stranický záměr obalovat do líbivé, pokud možno morální slupky. Nedávné prohlášení režimu, že ruší pracovní tábory, získalo ve světě uznání, jak se Čína reformuje k lepšímu. Podle lidsko-právních organizací, jako je Amnesty International, zpravodajů a některých pozorovatelů však došlo v mnoha případech pouze k převozu vězňů do jiných zařízení a někdy došlo k pouhému přejmenování „Pracovního tábora" na „Vězení" nebo instituci pod jiným jménem.
Velmi promyšlený a vychytralý krok, který se jeví v očích veřejnosti pěkně, ale v praxi je úplně jiný. Navíc neexistuje způsob, jak skutečně účinně a do hloubky ověřit, zda čínský režim v praxi naplňuje svoje sliby a prohlášení, takže zůstává pouze u toho, že režim něco prohlašuje, ale co se opravdu děje, může být v praxi zcela jinak.
Čínský Hollywood má podle The Economist propagovat čínskou kulturu v zahraničí a zvětšit režimu jeho „soft power" (jemnou sílu), zahrnující prvky manipulace s informacemi a propagandu.
I když dostane film od cenzorů zelenou, nezaručuje to, že si to za několik dní nerozmyslí, jako se stalo v případě snímku Quentina Tarantina – Nespoutaný Django, který byl z čínských kin po několika dnech stažen, uvádí The Economist.
Čínské snímky zatím postrádají filmařskou zručnost, a tak čínští producenti najímají experty z Hollywoodu, aby jim s rozvojem průmyslu pomohli. Některé snímky, které kopírují úspěšné hollywoodské filmy, jako například Lost in Thailand, který je kopií snímku „The Hang over", mají v Číně úspěch. Zahraniční publikum ale příliš nezajímají. Ani snímek s populárním hercem Davidem Balem nazvaný „Flovers of War" neměl podle The Economist v zahraničí u diváků, neřkuli u filmových kritiků úspěch, který režim podle výše investic očekával.
Čtěte také:
Bondovka “Skyfall” v Číně cenzurována
Hollywood se ochotně podrobuje čínské cenzuře
