Jeho zlatá, postříbřená nebo zelená snítka nemůže scházet ve vánoční výzdobě vašeho příbytku. Větévky této zvláštní rostliny fascinují lidi již od nepaměti. Sváteční jmelí je také nazýváno lidovými názvy: mejlí, gmejl, omelí, mýlí.
Ve starobylém Řecku byly keříky jmelí zkoumány vědcem a filosofem Theofrastosem. Keltští druidové brali jmelí za posvátnou rostlinu, protože rostlo stále zelené i v zimním období. Keltové věřili, že jmelí může působit jako protijed a že má léčivé účinky. Obzvlášť posvátné bylo jmelí sklizené z dubu, na kterém roste vzácněji. V antice se jmelím vykuřovaly domy. Jmelí – viscum album - uctívali i staří Germáni. Odnepaměti symbolizovalo plodnost a štěstí. Hrálo důležitou roli v předkřesťanském světě a keltský zvyk zdobení oltářů jmelím nakonec převzali i křesťané.
Dodnes lidé věří tomu, že jmelí přináší do domu štěstí a že magický účinek větévky se zvyšuje, pokud je darována, nikoliv pouze zakoupena. Nejen v Evropě, ale i v Severní Americe se stalo zvykem, že zamilovaní se mají políbit pod vánočním jmelím, aby jim přineslo lásku a štěstí.
Léčivé účinky jmelí
Jmelí obsahuje látky, které snižují krevní tlak, působí proti bolestem hlavy i proti závratím, působí sedativně a pomáhají žlučníku a slinivce. Kromě fenolických látek, aminů a proteinů obsahuje rovněž vědecky neprozkoumanou látku, která dokáže potlačovat růst nádorů. Současně je doporučováno jako doplňková léčba proti rakovině, po mrtvici a při epilepsii. Jeho údajná jedovatost se nepotvrdila.
Jmelí a jeho hostitelé
Než se půvabná větvička dostane na vánoční stůl, vytváří košaté útvary v podobě koule ve větvích vzrostlých stromů, v Čechách nejčastěji na borovicích a jedlích, ale i na ovocných stromech, topolech nebo lípách. Jmelí bílé, poloparazitická rostlina, může dosáhnout věku až 70 let. Jmelí svého hostitele nezardousí, jako to dělá fíkus škrtič, ale ponechává žít oba dva. Místo kořenů má vyvinuty savé výhonky, kterými prorůstá kůru svého hostitele a živí se jeho mízou. Na oplátku mu ovšem nabízí své asimiláty, jež chrání hostitele proti živočišným nebo houbovým škůdcům.
Keřík jmelí je vidličnatě rozvětvený a stále zelený. Zařazován je do čeledi santálovitých; starší pojetí jej řadí do čeledi ochmetovitých nebo jmelovitých. Z jeho květů se posléze vytvoří bobule obsahující lepkavou šťávu, které jsou samy o sobě také ozdobou.
Tato jeho semena roznášejí drozdovití ptáci, přičemž semena, jež prošla zažívacím traktem ptáka, prokazují jasně větší klíčivost.
Zdroj: dendro.mojzisek.cz, Wikipedie, byliny.vitalion.cz
