Přeživší čelila hrůze a bolesti, aby dokázala promluvit o speciálních blocích cel určených pro mučení žen
Ženě, která přežila mučení a extrémní sexuální zneužívání v čínském pracovním táboře, se podařilo uprchnout z Číny do Thajska. O tom, co ve své zemi zažila od komunistického režimu, se rozhodla veřejně promluvit.
Bolestné vzpomínky musejí ven; chce, aby se celý svět dozvěděl o praktikách čínské vlády, která zřídila v mužských pracovních táborech zvláštní blok cel určených pro sexuální zneužívání žen praktikujících duchovní praxi Falun Gong (Fa-lun kung).
„Celá léta jsem nenapsala o tom, čím jsem si prošla, ani řádku. Pokud bych se o to v minulosti pokusila, sesypala bych se. Neodvážila jsem se o tom byť jen přemýšlet. Pokaždé, když se ta událost objevila v mé mysli, cítila jsem se jako uvězněná v noční můře,” říká paní Jin Li-pching.
Zatčena a odsouzena
V roce 1999 propukla v Číně pod vedením komunistické strany a jejího tehdejšího předsedy Ťiang Ce-mina celostátní represivní kampaň proti duchovní praxi Falun Gong, jejíž popularita byla v Číně právě na vrcholu. 7. ledna roku 2000 zasáhly represe tehdy dvaatřicetiletou paní Jin Li-pching, která byla zatčena a odsouzena na jeden a půl roku nucených prací v pracovním táboře Tchie-ling (Tieling), za to, že se věnuje Falun Gongu, který učí morálním hodnotám z buddhismu a taoismu, tradičních čínských učení.
Komunistická strana vidí ve Falun Gongu hrozbu svojí absolutní moci a ideologie. Na jednáních OSN zástupci čínského režimu prohlašují, že se snaží příznivce Falun Gongu převychovat, protože se jedná o „zlou sektu”. Během následujících devíti měsíců byla paní Jin Li-pching několikrát převážena. Poslední zastávkou byl pracovní tábor Ma-san-ťia (Masanja), který proslul jako nejtvrdší vězení, které čínský umělec Čang Kchun-lun (Zhang Kunlun) označil jako „doupě nestvůr”. Čang Kchun-lun dnes žije v Kanadě, je jedním z nejuznávanějších sochařů soudobé Číny, strávil v tomto táboře tři měsíce, než ho dostaly ven Amnesty International a kanadská vláda.
Paní Jin Li-pching zde musela během svého nuceného pobytu vydržet několik forem mučení včetně spánkové deprivace a nekonečných hodin strávených prací.
„Jednou jsem přistoupila k jedné ze strážných, která měla na starost moje mučení. Byla asi v mém věku. Objala jsem ji a tiše jí do ucha zašeptala: „Nakonec budeš muset zaplatit za všechno, cos provedla druhým. Měla bys přestat.“
„Jednou jsem přistoupila k jedné ze strážných, která měla na starost moje mučení. Byla asi v mém věku. Objala jsem ji a tiše jí do ucha zašeptala: „Nakonec budeš muset zaplatit za všechno, cos provedla druhým. Měla bys přestat.“
Vzdejte se víry a my vás pustíme
Její váha klesla ze 75 na 61 kilo. Jin začala také pravidelně zvracet krev. Její zdravotní stav se zhoršoval. Zdálo se, že to povede k lepšímu zacházení. Vše ale bylo jinak.
Argentinský soudce Octavio Araoz de Lamadrid z Federálního soudu č. 9 vydal 17. prosince 2009 zatykač na bývalého předsedu komunistické strany Ťiang Ce-mina, který byl v Argentině zažalován za zločiny proti lidskosti. V rozhovoru s Epoch Times uvedl, že se podle jeho vyšetřování výpovědí obětí a zpráv OSN pronásledování a fyzické týrání příznivců Falun Gongu stále zintenzivňuje, pokud se odmítají vzdát svojí víry v jejich morální principy (pravda, soucit, snášenlivost). Pokud podepíší, že se vzdávají, jsou propuštěni a přinuceni ke spolupráci s tajnou policií na odhalování dalších.
Paní Jin Li-pching odmítla uznat, že prošla „převýchovou“ a vzdát se svého přesvědčení. Každý vedoucí vězení měl v té době podle výpovědí svědků za úkol vykazovat určité množství převychovaných příznivců Falun Gongu, peklo tedy pokračovalo.
V dubnu roku 2001 to bylo již více než 15 měsíců z jejího osmnáctiměsíčního „trestu“. Byla přeložena spolu s dalšími devíti vězeňkyněmi, které se odmítly podrobit procesu „převýchovy”. „Jeden ze strážných s ironickým úsměvem poznamenal: ‚Posíláme vás na místo, kde můžete praktikovat Falun Gong snadněji'‚“ vypověděla paní Jin. Dozorcova poznámka znamenala sarkasmus, protože v buddhismu se říká, že skrze utrpení může člověk splatit svoji „karmu”, zlé skutky, kterých se dopustil v minulosti.
Mužský pracovní tábor
Dozorce nelhal, pro ty tvrdohlavé vězně, kteří se odmítají napravit a přijmout komunistickou ideologii a vedení strany, mají speciální „převýchovné" metody. Později převezl autobus skupinu žen do mužského pracovního tábora Čang-š' (Zhangshi).
„Když jsme došly na vězeňský dvůr, musely jsme stát v řadě. Dva přísně vyhlížející strážní vytáhli nějaké papíry a začali nám číst seznam pravidel. „Pokud praktikující Falun Gongu odmítají převýchovu a v důsledku toho zemřou, jejich smrt se počítá jako sebevražda.“ Věří se, že toto byly tehdejší rozkazy vůdce strany Ťiang Ce-mina. Dozorci působili velmi tvrdě.
„Byly jsme předvedeny do bílé budovy na kontrolu zdravotního stavu. Jedna z žen byla odvezena a zbylých devět zůstalo. Nacházela se zde i vrchní kancelář. Za mřížemi byla chodba, která vedla k pokojům. Každá z nás byla umístěna do jednoho z nich.“ V pokoji Jin se nacházela manželská postel a skříň na oblečení. Když přišla, byly tam už čtyři muži. Cestou do koupelny uviděla místnosti s třiceti muži, kteří spali na podlaze. Začala mít strach.
V deset večer požádala muže, kteří byli v jejím pokoji, aby odešli a ona mohla jít spát. „Spát? Nikdo nejde spát, aniž by prošel převýchovou,“ prohlásil muž středního věku. „Jedna zde 18 dní nespala a nakonec se z toho zbláznila,“ řekl muž podle výpovědi paní Jin.
V deset večer požádala muže, kteří byli v jejím pokoji, aby odešli a ona mohla jít spát. „Spát? Nikdo nejde spát, aniž by prošel převýchovou,“ prohlásil muž středního věku. „Jedna zde 18 dní nespala a nakonec se z toho zbláznila,“ řekl muž.
Strašlivé výkřiky
Hned na to Jin slyšela výkřiky z chodby. Jedna z žen jménem Čou Kuej-žung volala její jméno. „Snažila jsem se, jak to jen šlo, vyběhnout z místnosti. Viděla jsem, že Čou utekla na chodbu. Pevně jsem ji chytla a nechtěla ji pustit.
Ti vězni nás opakovaně bili. Mé pravé oko oteklo a mé šaty byly potrhané a servané. Obě jsme byly odtaženy zpátky do našich cel. Byla jsem bita čtyřmi nebo pěti muži. Skončila jsem dezorientovaná. Nakonec jsem byla přinucena si lehnout na postel. Jeden z mužů si na mě sedl a začal mě bít. Zatočila se mi hlava a já omdlela.
Když jsem se probrala, zjistila jsem, že tři muži leží vedle mě a osahávali mě. Další z mužů natáčel video a poslední si ho prohlížel. Mluvili velice sprostě. Jeden z nich pořád dokola prohlašoval: ´Nepokoušej se předstírat smrt. Musíš se vzdát Falun Gongu, i když budeš mrtvá.´
Nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem viděla. Nakonec jsem vyzvracela krev. Slyšela jsem vyděšený křik Čou. Křičela moje jméno. Připadalo mi to jako sen, ale nebyl. Byla jsem si jistá, že není. Ten zděšený křik mě vtáhl zpátky do té strašlivé noční můry.
Najednou jsem nic neslyšela, ani neviděla. Snažila jsem se zvednout a vydat se za tím povědomým hlasem. Byla jsem udeřena do hlavy a cítila jsem, jak mi teče po tváři krev.
Bojovala jsem. Najednou jsem v hlavě neměla žádný koncept života či smrti. Nic mě nemohlo zastavit. Rozrazila jsem dveře místnosti tak silně, jak to jen šlo. Vězni mě stále bili. Dokola jsem slyšela to volání mého jména. A pak Čou najednou vběhla do mého pokoje. Držela mě a pak jsme společně utíkaly ke dveřím na konci chodby.
Snažily jsme se, co to šlo, abychom ty kovové dveře otevřely. Nakonec se nám to podařilo. Obě jsme byly vážně zraněné. Před strážnými jsme už neměly strach ze smrti, ne potom, co jsme s těmi vězni zažily. Zeptaly jsme se jich: Je toto čínský pracovní tábor? Proč s námi Čína jedná jako se zločinci? Máte matku, sestru, dceru nebo tetičku? Tohle vaše chování představuje naši zemi?
Pokud neopustí naše pokoje… dnes je 19. dubna a vy máte službu. Pokud se odtud dostaneme živé, budeme vás žalovat. A pokud ne, naše duše vás nikdy nenechají žít v míru. Naše tolerance není bezmezná.“
Jeden ze strážných zavolal vězně a řekl jim, ať nás nechají dnes o samotě.
Zavedli nás do mého pokoje. Hlídali nás čtyři vězni. Zůstaly jsme vzhůru celou noc. Jen jsme na sebe hleděly se slzami v očích. Slyšely jsme křik a bouchání dveří z jiných pokojů.
Primař havlíčkobrodské interny MUDr. Josef Málek k tomu jako odborník podotýká: „Pokud někdo zvrací krev, může to být způsobeno krvácením z jícnu, žaludku nebo střev. Pokud se jedná o uvězněnou paní, u ní mohl vzniknout stresový vřed v žaludku, ale to je pouze spekulace, takto na dálku.“
Čtěte také:
Pracovní tábory v Číně se zavírají, hrůzy pokračují dál
Čína: Oběti mučení z Ma-san-ťia umlčeny, úřady se údajně snaží o vyšetření obvinění
Zubní kartáček jako forma mučení v čínských pracovních táborech
Peklo na zemi - čínský dokument odhaluje nelidské mučení v pracovním táboře Ma-san-ťia (video)
Pronásledování Falun Gongu trvá už 14 let, čínská veřejnost začíná reagovat (video)
Otrocká práce a týrání nejen v čínském pracovním táboře Ma-san-ťia (video)
