V rané dynastii Chan (Han, 206 př. n. l. – 220 n. l.) v Číně, existovalo „pět trestů“, ze kterých čtyři byly těžké tělesné tresty. Část trestního systému byla široce zavedena během předešlé dynastie Čchin (Qin, 221 – 206 př. n. l.) a byla zachována i v nové dynastii Chan.
Vládními úředníky byly obecně přijímány čtyři formy tělesných trestů jako přijatelná odplata pro pachatele zločinů. Tyto zahrnovaly amputace nosu, uší, končetin nebo potetování obličeje pro vyjádření viny.
Díky kuráži jedné odvážné dospívající dívky byly tyto kruté a nehumánní praktiky zrušeny za vlády císaře Wena. Tou mladou dívkou byla Tchi Jing.
Tchi Jing byla nejmladší z pěti dcer lékaře Čchun I (Chun Yi). Její otec pracoval nejprve jako nižší úředník, ale později, poté, co ukončil studia u známého doktora čínské medicíny, se stal význačným a uznávaným lékařem.
Než aby se věnoval výhradně ošetřování aristokracie, Čchun I se potuloval venkovem a nabízel své služby prostému lidu. Těšil se výjimečné pověsti pro své lékařské schopnosti a vyhledávalo jej mnoho pacientů. Čchun I se vydal velmi realistickým a vědeckým přístupem k medicíně a byl upřímný, když se mu při diagnoze nebo léčbě něco nepovedlo.
Odvaha a láska k rodičům
Jednou však lékař nezachránil život manželce velice bohatého muže, ženě vážně nemocné, otřesený manžel Čchun I-ho obvinil, že jeho léčba způsobila její smrt. Tento muž byl velice vlivný. Zařídil, aby byl lékař obviněn a povolán do hlavního města, kde ho měl stihnout trest odpovídající jeho postavení.
Otec Tchi Jing byl při pohledu na plačící dcery zoufalý: „Pošlou mě pro trest do hlavního města, kam mě žádná žena nemůže následovat, a já mám pět dcer. Kéž bych tak měl syna!“
Tchi Jing se rozhodla svého otce zachránit. Následovala ho na strastiplné cestě k hlavnímu městu, přetrpěla hlad i žízeň. Ve městě poprosila písaře, aby pro ni napsal žádost, určenou císaři Wenovi, a sama ji předala palácovým strážím, aby ji daly císaři.
Když císař slyšel, že mu byla zaslána prosba velmi smělou mladou dívkou, dychtivě se jal číst. V dopise stálo: „Jako úředník byl můj otec věrný své povinnosti a jako doktor zachránil mnoho životů. Byl veleben lidmi pro svoji poctivost. Teď je vystaven přísnému vládnímu trestu kvůli falešnému obvinění.
Jakmile je jednou muž popraven, už ho nelze vrátit k životu. Jakmile je muž zmrzačen, i kdyby se ukázal nevinným později, byl by zmrzačen na celý život, a není žádné cesty, jak zvrátit utrpení, které prožije. I když si přeje začít znovu, nebude toho schopen.
Slyšela jsem příběhy o tom, jak syn může odčinit otcovu vinu,“ pokračovala. „Jako dcera, jsem ochotna odčinit otcův hřích tím, že budu otrokem po zbytek mého života. Prosím vás, abyste ho ušetřili jeho trestu, a tak mu dali příležitost nového začátku.“
Dopis mladé ženy žádal nejen o prominutí trestu pro svého otce, ale také poukázal na obecnou nespravedlnost a bezcitnost státních trestů, které neumožňovaly pachatelům vrátit se do běžného života. Její odůvodnění bylo velmi dobře prezentováno a na soudní úředníky zapůsobil její styl vyjadřovaní.
Císař Wen byl prosbou Tchi Jing hluboce pohnut. Také ho ohromila její odvaha, neboť byla ochotna vytrpět těžkosti při doprovázení svého otce a byla ochotna zavázat se k životu v otroctví výměnou za blahobyt jiného.
Císař se tedy rozhodl, že její nabídku otroctví odmítne a otce propustí. A nejenom to. Vzal si slova odvážné dívky k srdci a kruté vládní tresty zrušil. Její příběh se stal v Číně známým do té míry, že jistý dějepisec prohlásil: „Mnoho synů je užitečných, ale kéž bych tak měl dceru jako Tchi Jing!“
Přeložil: Pavel Porubiak 
Rubrika: Přiběhy z Číny
