Ostnatá koule na řetěze, s rukojetí, za kterou se uchopuje – středověká zbraň, kterou proslavili zejména husité. Skvělý název této úderné zbraně, náležející mezi tzv. tupé zbraně, zní zvučně: řemdih! Již ve slově samotném řinčí řetěz a zní úder – „dih“! - pokud je to správná trefa!
Kdo by se nadál, že jméno obávané zbraně ze středověku dostane také jistá rostlina. Kteráže rostlina by se tak mohla jmenovat? Že by nám přejmenovali mateřídoušku? Nebo bodlák? To sotva.
U nás v Čechách řemdihák plstnatý neroste. Ponechali jsme mateřídoušce její rodné jméno a pojmenovali řemdihákem cizokrajnou rostlinu. Pro evropskou populaci objevil tuto rostlinu se zvučným jménem počátkem 19. století polský misionář Edmund Szeliga. Vilcacora. Kočičí dráp. Uňa de Gato. Řemdihák plstnatý!
A ocitáme se v Peru, v pralese. Nekonečná liána nám brání v pohybu. A to je ona!
Od zbraně k léčebným účinkům
Vilcacora nebo řemdihák plstnatý je nazýván také unkárie podle svého latinského jména Uncaria tomentosa. Název vilcacora pochází z ajmarštiny. Touto řečí se mluví v několika státech Jižní Ameriky.
Roste jako dřevnatá liána z čeledi mořenovitých v deštných pralesích Amazonie. Dorůstá délky až třicet metrů, její stonek je obdařen zahnutými trny, které připomínají kočičí drápy.
Rostlinu používali domorodci jako lék, v Evropě její účinky objevili až v 80. letech minulého století. Vilcacora je vybavena účinnými látkami, jako jsou skupiny alkaloidů, flavonoidy, aminoglykosidy, terpeny aj. Její „výzbroj“ proti chorobám má tedy značný potenciál.
Neléčí pouze při bolestech zad nebo zánětech. Vyhlášena je svým účinkem proti závažnějším nemocem, jakými jsou rakovina, epilepsie, srdeční arytmie, Crohnova choroba a dalším.
Jako účinný lék je z vilcacory používána kůra i kořen rostliny. Znalci varují pouze před jejím použitím v těhotenství. Používá se jako odvar, připravený dvacetiminutovým varem. Jako řemdihák má veškerý zbrojní arzenál proti nemocem.
Svou mocnou silou bojuje proti zánětům plic, průdušek, močového měchýře, slinivky, žaludku, klubů a dále proti artróze, lupence, vysokému tlaku, astmatu, cukrovce a dokonce i proti depresi a mnoha dalším nepřátelům lidského zdraví.
Domorodé kmeny znají účinky kočičího drápu stovky let, zatímco u nás jeho výzkum přesáhl pouze desítku let. Preventivní kůra z vilcacory nemá vedlejší účinky a je prosta toxinů. Může také snížit naše obavy z rakovinotvorného bujení.
Cenzura kočičího drápu?
Peruánská medicína má dlouholetou tradici a v neposlední řadě účinkuje dobře na tzv. moderní nebo civilizační choroby, které dnešní doba přináší. Její byliny jsou podpůrně využívány při akademické medicíně nejenom v Peru, ale s úspěchem aplikovány na různé zdravotní problémy i v jiných zemích. Peruánská medicína byla vědou potvrzena, ověřena tisíciletou tradicí, o jejích účincích byly napsány celé knihy.
Stránky zabývající se bylinami z Peru, symbiózou člověka s přírodou však obsahují jeden kámen úrazu. Ohledně popisu léčebných účinků byl Evropskou radou vydán zákon, který jim „zamknul ústa“. Jde o nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č.1924/2006.
Návrat ke tradiční lidové medicíně a jejím účinkům by podle některých kritiků přinesl ztráty farmaceutickým koncernům.
Z toho důvodu i na stránkách Dr. Popova, kde si můžete kůru z vilcacory objednat, se dočtete, že od 14. 12. 2012 vešlo v platnost Nařízení Komise (EU) č. 432/2012 ze dne 16. května 2012, kterým se zřizuje seznam schválených zdravotních tvrzení při označování potravin. Vzhledem k tomu jsou vlastnosti byliny pro nás „cenzurovány” úředníky.
Naštěstí díky starší legislativě již známe účinky řemdiháku, jak mocně bojuje proti neduhům. Nemusíme se obávat roztočit tuto „tupou“ zbraň proti nepřátelům, aniž bychom si sami ublížili. A můžeme zkusit nebát se věřit, že tento „řemdih“ nemá vedlejší účinky.
Zdroje: MEDALTERA - Centrum regenerační medicíny, Wikipedie, byliny-z-peru.cz
