Nedávno v Saúdské Arábii během cestování vyhasly dva lidské životy. Když se katarským manželům porouchalo auto při jízdě pouští, zemřeli žízní v písečných dunách. A to i v dnešní době plné mobilů a internetu. Možná, že když umírali, zjevila se jim sklenice vody jako ten nejcennější poklad.
Jak je to samozřejmé. Otočíme kohoutkem nebo zvedneme páku baterie - a hned teče. Chceme se v létě napít vody z kohoutku, ale zdá se nám zteplalá. Odpouštíme vodu do výpusti, dokud nepoteče z kohoutku zcela studená, aby nás osvěžila.
Co se nám vybavuje, když necháme vodu volně odtékat během holení nebo čištění zubů? Nebo když umýváme nádobí pod tekoucí vodou? Napadlo nás někdy, jakou cestu k nám musí voda urazit, než si ji pohodlně pustíme z kohoutku?
Jak je známo, bez vody nelze žít, ale její hodnotu si často uvědomíme až v mezních situacích; podobně jako manželé ztraceni v poušti. Dokonce samo lidské tělo se z 80 % skládá z vody. Dovedli bychom si představit přijít domů z parného letního dne anebo po sportovním výkonu a nemoci se napít nebo osprchovat? Ani dnes není pro všechny tak samozřejmé mít doma tekoucí vodu...
Voda je nejen součástí životního systému, ale její spotřeba zahrnuje kromě té ekologické také otázku ekonomickou. Pokud s ní přestaneme plýtvat a začneme ji dobře využívat, možná za rok zjistíme, že se nám do rozpočtu vrátil pěkný přeplatek. Pár stovek, nebo dokonce pár tisíc za rok, to je příjemný ekonomický stimul.
Možná nás napadne, že už tak toho dnes máme málo a ještě si máme vážit obyčejné vody, které je všude tolik? Ale co myslíte, neměli bychom ji vyvážit zlatem?
