Lidé se pořád ptají, co se stalo s mužem před tankem, jehož snímky obletěly celý svět a staly se symbolem protestů, které vyústily k masakru na Tchien-an-men – náměstí Nebeského klidu.
Ráno 5. června 1989 vkročil mladý muž v bílé košili nesoucí dvě nákupní tašky do vozovky na Třídě věčného míru a postavil se před první z řady vojenských tanků. Když se ho vozidlo snažilo objet, posunul se, aby ho zablokoval. Když tank najel do těsné blízkosti, zdálo se, že ani nemrkl. Posádka tanků vypnula motory a všichni čekali.
Odvážného mladíka zachytili novináři z blízkého hotelu. Díky nim bude žít navěky. Často se říká, že jde o nejsilnější záběry 20. století, symbol odvahy a odporu. Jen dvě noci předtím tanky nelítostně najely do křičících studentů na Tchien-an-men a okolí. Svět byl svědkem toho, jak autoritářský stát trestá troufalost svých občanů, kteří se odvážili žádat politické a ekonomické reformy.
Každý racionálně uvažující člověk by řekl, že to, co onen mladík udělal, bylo absurdní. Čeho tím mohl dosáhnout? Přesto jeho fotografie potvrdily správnost jeho rozhodnutí. Snímky ihned po masakru reagovaly na potřebu, potřebu věřit, že to, co si každý z nás myslí a dělá, je důležité. Když tanky zastavily, bylo to jakoby byla důstojnost lidstva opět nastolena.
Odvlečen
Jedinec, který takového pocity vyvolává, přesto zůstává neznámý. Kdo to byl a co se s ním stalo? Dnes se o něm hovoří jako o Wang Wej-linovi, ale zda to opravdu bylo jeho jméno, nikdo neví. Naposled ho můžeme vidět, jak je chvatně odváděn z místa incidentu několika muži.
Na videu si lze povšimnout, že k němu přijíždí muž na kole. Krátce s ním promluví a pak dává signál rukou. Přiběhnou dvě osoby a násilím ho odvedou. Čínský akademik Wu Žen Chua, který o masakru napsal dvě knihy, řekl Rádiu Svobodná Asie, že muži, kteří k němu přiběhli, byli tajní agenti v civilu. Podle odborníka na řeč těla, se kterým Wu celou věc konzultoval, použili muži techniku bojového umění, aby mladíkovi zkroutili ruku a zatlačili na akupunkturní body tak, aby nemohl vzdorovat.
Co se stalo pak, nikdo neví. Někteří doufají, že se mu podařilo uprchnout do Hongkongu nebo na Tchaj-wan, ale čínský disident Wej Ťing-šeng se domnívá, že jeho život skončil ještě ten den.
Duch vzdoru žije dál
Duch jeho tichého protestu však přežívá v Číně dodnes. Při přebírání ceny v Oxfordu, 21. května tohoto roku prohlásil slepý čínský aktivista Čchen Kuang-čcheng: „V několika posledních letech se Číňané rychle probouzejí k tomu, že jsou občané, a tento pocit je silnější a silnější.“
Čchen není sám, kdo na své kůži pocítil zlovůli totalitního státu. Stále víc občanů se odvažuje zvednout svůj hlas navzdory následkům, které mohou přijít. Například 13. května se skupina právníků bojujících za lidská práva vydala do provincie S'-čchuan, aby vyšetřili nechvalně známé převýchovné středisko. Tamní dozorci je zbili a pak je vydali policii, která je zbila znovu. Státní orgány jim následně odmítly obnovit licence k provozování praxe.
Deset tisíc lidí se 31. května sjelo do Pekingu, aby si stěžovali na úřady ve svém bydlišti. Očití svědkové potvrdili, že tisíc stěžovatelů bylo nacpáno do autobusů a odvezeno do provizorních věznic, pověstných svými krutými praktikami.
Podle zprávy z 26. května na webstránkách Minghui provozovaných Falun Gongem podepsalo 1 371 vesničanů v provincii Che-pej petici za propuštění svého souseda - stoupence Falun Gongu. To i navzdory faktu, že musí vědět, že je za to může komunistická strana potrestat.
Stejně jako muž před tankem plný smutku a zloby nad ukrutnostmi, které viděl, i trpělivost dnešních Číňanů začíná přetékat a cítí, že nezbývá, než říci: „Tohle musí přestat.“ I přes velké riziko a skrz utrpení trvají na tom, že nezůstanou potichu. Muž před tankem už tu není, ale občané jdou v jeho šlépějích dál...
Přeložil a upravil: Ondřej Horecký
