Igor Stravinskij - Persefona
Premiéra: 23. května 2013, 28. května 2013
Koncertní provedení:
Autor libreta: André Gide
Dirigent: Jiří Štrunc
Sbormistr: Tvrtko Karlovič, Adolf Melichar
Dramaturgie: Pavel Petráněk
Ruský skladatel Igor Stravinskij se nechal inspirovat řeckou mytologií o Persefoně, dceři boha Dia a bohyně Démétry. Jeho melodram pro recitátora, tenorové sólo, sbor a tanečníky, který skladatel složil ve svém neoklasickém období, byl poprvé uveden v pařížské Opeře roku 1934 v podání legendární baletní skupiny Idy Rubinstein. Baletní divadlo přitahovalo Igora Stravinského po celý život. Neustále se snažil nacházet jeho nové formy.
Podle řecké báje krásnou dívku Persefonu zaslíbil její otec Zeus svému bratru Hádovi, bohu podsvětí, zatímco její matka Démétér o jeho slibu nic netušila. Ráda se na svou dceru dívala, když si ve vlnách hrála s vílami nebo se těšila z květů. V jedné takové šťastné chvíli se před Persefonou náhle otevřela země, z níž se vyřítil bůh Hádes a unesl dívku do podsvětí.
Jeho melodram pro recitátora, tenorové sólo, sbor a tanečníky, který skladatel složil ve svém neoklasickém období, byl poprvé uveden v pařížské Opeře roku 1934 v podání legendární baletní skupiny Idy Rubinstein.
Státní opera. (narodni-divadlo.cz)Některé víly zaslechly výkřiky zoufalé Persefony, její matka ji neúnavně hledala v širokém okolí. Nakonec se matka dověděla, kde se její smutná dcera nachází.
Demétér se snažila dohodnout s Diem, aby jí dceru navrátil. Zeus návrat přislíbil pod podmínkou, jestliže Persefona v podsvětí nepozře žádný pokrm. Hádes naoko poslechl svého bratra Dia, avšak nenápadně vtiskl Persefoně do úst jadérko granátového jablka, a tím si zajistil její věrnost navždy.
Zarmoucená Deméter jako bohyně úrody pohrozila, že zničí úrodu a v zemi bude všude hlad. Nakonec musel Zeus sjednat takovou dohodu mezi Hádem a Déméterou, že Persefona bude přebývat třetinu roku v Hádově říši a dvě třetiny roku bude na zemi se svou matkou. Ve světě se proto střídají roční období. Každé jaro opustí Persefona podsvětí a shledá se se svou matkou, rostliny vyraší, květy rozkvetou, úroda uzraje. Když se však na podzim dcera rozloučí se svou matkou a vrací se do posvětí, Demétér pláče a s ní celá země, listí opadá a přichází nevlídná zima.
Igor Fjodorovič Stravinskij
Skladatel se narodil roku 1882 v Rusku a těžiště jeho tvorby spočívá v baletech (Svěcení jara, Petruška, Pták Ohnivák). Jeho skladatelské práce ovlivnily velké množství umělců a náleží k základním vývojovým znakům hudby 20. století.
Jeho otcem byl Fjodor Stravinskij, basista Mariinské opery v Petrohradu a přítel Petra Iljiče Čajkovského. Igor původně studoval práva, jen zkusmo komponoval. Ještě během studií v roce 1900 ukázal některé své skladby N. A. Rimskému-Korsakovovi.
Korsakov zpočátku nerozpoznal Stravinského talent, nicméně od roku 1903 začal dávat Stravinskému soukromé lekce instrumentace a potažmo kompozice. Tyto lekce pokračovaly až do Korsakovovy smrti v roce 1908. Tou dobou Stravinskij napsal svou první velkou skladbu, symfonii Es dur, která však nenesla stopy jeho pozdějšího vývoje.
V roce 1906 se poprvé setkal se Sergejem Prokofjevem, s nímž udržoval přátelství i v Paříži, když Prokofjev spolupracoval s Ruským baletem. Stravinskij se hodně inspiroval ruským folklórem, když skládal svá díla. Stravinského život byl celkem spořádaný a klidný. Byl spíše optimistou, zdaleka nepropadal hlubokým depresím, jako např. Rachmaninov. Byl velmi kritický, jak ke druhým, tak i sám k sobě.
Stravinského hudba je především plná intelektuálního vtipu, je jasná, stylově vyhraněná, často nepředvídatelná, nepostrádající podivnou ironii. Oproti svým expresionistickým a pozdně romantickým současníkům není jeho tvorba příliš citově silná, dává důraz především na řemeslnou stránku.
Od roku 1910 žil mimo Rusko, v zahraničí (Švýcarsko, Francie, USA). Zemřel 1971 v USA v New Yorku.
Státní opera Praha: Vstupenky
