Seriál o významných událostech čerpá ze světové historie a se záměrem udržovat obecné povědomí a paměť poukazuje na historická ponaučení a připomíná významné osobnosti.
Konec války v Praze není jednoduché téma. Pod vlivem změn na válečné frontě a v naději na konec války dali čeští lidé průchod nenávisti, kterou po léta okupace potlačovali. Rozhodnutí padlo 5. května – lidé na většině území protektorátu spontánně přemalovávali a odstraňovali německé nápisy a symboly. České banky se přidaly symbolickým gestem a přestaly měnit říšské marky za koruny, současně obchodníci v Praze nebo průvodčí v tramvajích odmítali marky přijímat.
Již 5. května dopoledne se v centru Prahy na Můstku a náměstí Republiky srotily stovky obyvatel a bouřlivě pozdravovaly četnický pohotovostní oddíl, který bojkotoval proti-partyzánskou akci. V davu se současně nesly fámy o blízkosti americké armády v okolí Prahy, o zajetí zastupujícího říšského protektora K. H. Franka anebo o údajné sebevraždě kolaborantského ministra E. Moravce. Ve vzrušené atmosféře nabité nervozitou docházelo k prvním potyčkám s německými vojáky a policisty.
Jako rozbuška v protinacistických náladách působilo, že ráno 5. května čeští hlasatelé začali vysílat z rozhlasu jen česky a dokonce hráli zakázané písně. Vysílání Českého rozhlasu bylo pro národ ohromně povzbuzující, podávané informace mají rovněž strategický význam pro rozhoření povstání. K rozhlasu byly Němci nasazeny jednotky SS a vzápětí přicházejí rozhlasu na pomoc čeští policisté a povstalci. Pražské povstání se naplno rozhořelo v prudkých bojích na Vinohradech a v okolí. V noci na 6. května již vlastenci stavěli v ulicích Prahy barikády.
Jak se později historicky ukázalo, bylo povstání špatně připravené a nestrategicky organizované. Že povstalcům významně napomohly jednotky „vlasovců" z 1. divize Ruské osvobozenecké armády (ROA), kterou nacisté sestavili ze sovětských utečenců a zajatců, jsme se dlouho nesměli dovědět. Ve škole nás vždy učili, že Prahu jako první osvobodily sovětské tanky Rudé armády. Mezi povzbudivé informace, jež podnítily pražské povstání proti okupantům, patřily zřejmě zprávy, že podle původního předpokladu měla do Prahy dorazit sovětská vojska od východu. Ta byla však výrazně zdržena na postupu těžkým odporem Němců u Ostravy a u Brna.
Vlasovci se v Praze 6. května postavili proti Němcům. Obsadili Smíchov a jeden jejich pluk zaútočil na letiště Ruzyně, aby zabránil nasazení německých proudových letadel proti povstalým Čechům. Na mnoha různých místech bránili vlasovci postupu německých vojsk do Prahy. Mezitím však na různých místech Němci, zejména esesáci, vraždili zajaté povstalce včetně žen a dětí.
Masakrům civilistů v Praze mohli zabránit Američané. Americké jednotky při osvobozování západních Čech postupovaly rychleji. Sovětští vůdci však nepřipustili, aby se Američané dostali do Čech dále, než bylo stanoveno demarkační linií. Když velitel západních spojeneckých vojsk Dwight Eisenhower 4. května nabízel, že osvobodí Prahu, náčelník sovětského generálního štábu Antonov to odmítl s tvrzením, že Rudá armáda už je údajně na cestě.
Tanky 1. ukrajinského frontu dorazily do Prahy 9. května ve 4 hodiny ráno. Poté začal Český rozhlas v osm hodin vyzývat, aby odstraňovali barikády a pomáhali tak postupu Sovětů. Do večera sovětské jednotky vytvořily obranný kruh kolem města.
A co se stalo s vlasovci? Jejich tragický osud se pomalu naplňoval. Sám generál Vlasov však odmítl jít Praze na pomoc. Městu pomáhala vojska pod jeho jménem – „vlasovci", avšak svolení k bojům dostala od jiného velitele, generálmajora Buňačenka. Vlasov na velení tehdy rezignoval. Tomu předcházelo, že 1. divize se v dubnu 1945 pod velením generálmajora Sergeje Kuzmiče Buňačenka přesouvala přes území Čech, kde původně měla být podřízena německému velení. Buňačenko si však byl vědom toho, že s německou armádou už je konec. Odmítl nadále poslouchat její příkazy.
Dvě divize ROA (Ruské osvobozenecké armády) se v tom okamžiku nacházely asi 50 kilometrů od Prahy. Tak blízko. Zde vznikla myšlenka podpořit české povstání, ke kterému se již schylovalo. Ve štábu 1. divize však kvůli tomu vznikla hádka. Buňačenko chtěl povstání podpořit a spolu s ním i většina velitelů. Vlasov odmítl. K účasti „vlasovců" na Pražském povstání tak nakonec došlo proti jeho vůli. 4. května 1945 dostal Vlasov z německé strany nabídku k odletu do Španělska, ale odmítl opustit své vojáky.
Při vědomí toho, kým jsou a za koho jsou považováni, „vlasovcům" pak zůstal jediný směr ústupu – na západ. Vlasov byl potom 9. května zajat Američany, kteří mu rovněž nabídli možnost útěku. Opět odmítl.
Většina vlasovců cestu k Američanům nalezla a rozmnožila tak houfy amerických válečných zajatců. Větší část z nich však byla vydána Sovětům. Následkem toho byli Sověty popraveni nebo skončili ve vězeních a gulazích. Sám Andrej Andrejevič Vlasov (* 14. září 1901) byl pak souzen za vlastizradu a 2. srpna 1946 byl odsouzen k trestu smrti a popraven oběšením. Jeho hrob nebyl nikdy nalezen.
Čtěte také:
Výročí týdne: 12. duben 1961: Поехали! Během sto osmi minut jednou obletěl Zemi
