Fotografové inscenace: Jaroslav Kratochvíl, Jan Kačíř, Daniel Jäger
Autor libreta: Giuseppe Giacosa, Luigi Illica
Dirigent: František Drs, Ondrej Lenárd, Jiří Štrunc
Režie: Martin Otava
Scéna: Josef Svoboda
Kostýmy: Josef Jelínek
Sbormistr: Tvrtko Karlovič, Adolf Melichar
Účinkuje orchestr a sbor Státní Opery.
Obsazení:
Floria Tosca: Anda-Louise Bogza / Csilla Boross / Jordanka Derilova / Szilvia Rálik / Christina Vasileva
Mario Cavaradossi: Tomáš Černý / Igor Jan / Michal Lhotský / Nikolaj Višnjakov / Emmanuel di Villarosa / Miroslav Dvorský
Baron Scarpia: Miguelangelo Cavalcanti / Richard Haan / Jakub Kelner / Jiří Sulženko / Vladimír Chmelo
Cesare Angelotti: Lukáš Hynek-Krämer / Oleg Korotkov / Oldřich Kříž / Ladislav Mlejnek
Kostelník: Milan Bürger / Lukáš Hynek-Krämer / Aleš Hendrych
Spoletta: Lubomír Havlák / Jiří Hruška / Dalibor Janota / Martin Šrejma
Sciarrone: Miloš Horák / Oldřich Kříž / Roman Vocel
Pastýř: Erika Jarkovská / Soňa Koczianová / Gabriela Pešinová
Žalářník: Rudolf Prázný / František Ryšavý
Skladatel Giacomo Pucini roku 1889 spatřil v Miláně slavnou herečku Sarah Bernhardtovou v dramatu La Tosca od Victoriena Sardoua a od té doby měl v hlavě myšlenku složit na stejné téma operu.
Mezitím jeho nakladatel podstoupil složitá jednání s Sardouem, autorem Toscy, zatímco se Pucini věnoval Manon Lescaut a Bohémě. Operu Tosca dokončil až v roce 1899 a její světová premiéra proběhla v římském divadle Teatro Costanzi 14. 1. 1900. Dramatická opera měla okamžitý úspěch, třebaže ji tehdy Bohuslav Martinů a dokonce i Richard Strauss nelichotivě zkritizovali. Dodnes náleží opera Tosca o slavné zpěvačce k nejoblíbenějším operním titulům.
Její děj se odehrává roku 1800 v období napoleonských bojů proti Rakousku v Itálii, a přestože to zní jako politické téma, drama spočívá v tom, že děj znázorňuje hru lásky a zákeřné zrady a žádná z hlavních postav se po třech jednáních nedožije konce.
Tři dějství znázorňují válečné drama roku 1800, kdy byl Řím dobyt francouzskými vojáky a Napoleon tam dosadil Cesare Angelottiho jako jeho vládce. Ale protože válečná štěstěna se otočila ve prospěch krále Ferdinanda IV. Neapolského a Francouzi byli z Říma opět vytlačeni, je Angelotti uvězněn státní policií, kterou vede baron Scarpia, zákeřný policejní šéf. V prvním dějství Angelotti prchá z vězení a uchyluje se do kostela, ve kterém jeho přítel Cavadarossi maluje obraz Máří Magdaleny. Angelottimu poskytne tvůrce obrazu převlečení, ve kterém prchá dál, protože za Cavaradosim přichází jeho milenka, slavná zpěvačka Floria Tosca.
Do kostela vpadne vzápětí v čele vojáků policejní ředitel Scarpia, který pronásleduje Angelottiho a podezírá Cavaradossiho, že mu pomáhal na útěku - ví totiž o jejich někdejším přátelském vztahu. Kromě toho na malíře nevraží, protože je zamilován do Toscy.
V příběhu stále proměnlivá štěstěna vojsk ve válce ovlivňuje hlavní hrdiny, až jeden za druhým ukončí svůj život. Na konci dramatu přichází stráž, aby zatkla Toscu, která truchlí nad mrtvým milencem, Tosca se nenechá zadržet a raději volí dobrovolný odchod ze světa skokem z hradeb.
Mezi nejslavnější operní árie z Toscy patří Recondita armonia nebo E lucevan le stelle, jež náleží k jedné z nejproslulejších árií vůbec.
Významná premiéra a famózní interpreti
Premiéra opery se konala 14. ledna 1900 v Teatro Costanzi v Římě, dnes Teatro dell'Opera di Roma, pod taktovkou dirigenta Leopolda Mugnone (1858–1941). Od té doby náleží Tosca k nejoblíbenějším operám a je často zařazována do repertoáru všech operních domů. K proslulým interpetům náleželi Ema Destinnová, Maria Callas, Enrico Caruso či Plácido Domingo.
Současná inscenace využívá legendární scénografii Josefa Svobody z období Velké opery 5. května, dnes budova Státní opery. Věrná kopie výpravy z roku 1947, vytvořená ovšem již moderními technologiemi, přispěla k velké oblíbenosti této inscenace.
Představení je nastudováno v italštině s českými a anglickými titulky.
Délka představení: 2 hodiny 45 minut s 2 přestávkami; Premiéra: 7. 6. 1999
