Seriál o významných událostech čerpá ze světové historie a se záměrem udržovat obecné povědomí a paměť poukazuje na historická ponaučení a připomíná významné osobnosti.
ČR – 8. března uběhlo 70 let od významného válečného střetnutí. Bitva u Sokolova náleží k důležitému vystoupení československých vojáků v boji proti nacistickému Německu.
Dlouhou řadu let byla tato událost vyučována žákům na základních školách ne zcela pravdivě. Komunistickému režimu přirozeně scházela objektivita při výkladu dějin, a tak byla tato bitva často zneužívána ve prospěch komunistické strany, která si hrdinství tehdejších vojáků přivlastnila.
Z hlediska dějin bojů na celé východní frontě nelze bitvu u Sokolova zařadit k těm zásadním, avšak pro československé i české dějiny má patřičný význam. První samostatný československý polní prapor, který se zformoval roku 1942 a na frontu vyrazil z uralského Buzuluku, dostal svoji první příležitost právě zde.
Sokolovo se nachází poblíž ukrajinského Charkova. Československá jednotka dostala tehdy za úkol bránit úsek delší než deset kilometrů podél řeky Mže a zastavit německý protiútok. Němci přitom disponovali těžkou vojenskou technikou včetně tanků, zatímco Čechoslováci měli v první linii výzbroj mnohem slabší. První polní prapor však využil výhodného postavení právě v Sokolově. Němci útočili přesilou dvou tisíc vojáků, proti přibližně 350 československým vojákům. Z nich téměř sto v bitvě padlo včetně kapitána Jaroše. Německý útok se jim však u Sokolova podařilo odrazit.
První Československý prapor měl za sebou dlouhou cestu od Uralu na Ukrajinu. Vojáci pochodovali převážně v noci, protože ve dne hrozily nálety německé Luftwafe.
Protože řeka Mža byla tehdy zamrzlá, mohly se přes její led dostat německé tanky. Proto tehdy velitel praporu Ludvík Svoboda rozhodl, že jedna rota se se přesune přes řeku Mžu a tam ve vesnici Sokolova zaujme předsunuté obranné postavení. Jako velící důstojník této roty se přihlásil nadporučík Otakar Jaroš. K posílení obrany dostal dva sovětské protitankové kanóny, další podporu poskytovalo těžké sovětské dělostřelectvo, raketomety za řekou a deset sovětských tanků T-34, jež sloužily jako záloha k protiútoku.
Dne 8. března 1943 se rozhořel krutý boj mezi oběma stranami, čtrnáct německých tanků odpoledne zaútočilo na Sokolovo.
Protože protitankové pušky českých vojáků neměly účinnost probít čelní pancíře německých tanků, stříleli vojáci do pásů nebo zboku či zezadu pod věž a do motoru. Stačili odrazit několik útoků pěchoty, avšak německá přesila byla veliká.
Když se Ludvík Svoboda rozhodl, že pošle do protiútoku sovětské tanky, pod prvním z nich se při přejezdu řeky probořil led. Podpora první roty tak selhala, avšak současně ani Němci nemohli přes řeku již postoupit.
Kolem sedmé hodiny večer Svoboda nařídil, aby se vojáci ze Sokolova stáhli za řeku. Následkem minometného ostřelování však bylo přerušeno telefonické spojení a byla zničena radiostanice. Rozkaz k ústupu tak nedošel na místo určení. Ani spojky se na místo nedostaly.
První rota zůstala v Sokolovu odříznuta od pomoci i od zpráv a nadále statečně bojovala. Někteří hrdinové se zapsali do dějin, jako například vojín Černý, který nejprve granátem zničil německý tank a poté vhodil další protitankový granát do obrněného vozidla, ve kterém padlo dvacet německých vojáků.
Smrtelný zásah dostal v boji nadporučík Otakar Jaroš, který padl ve chvíli, když se chystal hodit protitankový granát na německý tank. Po setmění prudké boje ustaly, celou noc probíhal ústup čs. vojáků. Úkol byl splněn a krajané nahlásili splnění rozkazu nepustit Němce přes řeku Mžu.
Boje pokračovaly ještě 9. března, kdy dvě československé roty podnikly protiútok na Sokolovo, při němž německá vojska utrpěla další ztráty.
Těžce nabyté svobodě roku 1945 se československý lid nemohl těšit dlouho. Záhy se odehrál komunistický puč v únoru 1948 a po něm byla i tato bitva využívána k propagandistickým účelům. Na konkrétní hrdiny se zapomínalo, pouze jednoho z nich, Otakara Jaroše, který byl in memoriam povýšen na kapitána, oslavoval režim jako „mladého komunistu", přičemž ve skutečnosti prvorepublikový důstojník Jaroš nikdy komunistou nebyl a nebyl komunismu ani nakloněn. Jako první cizinec byl posmrtně vyznamenán titulem „Hrdina Sovětského svazu".
Bitva u Sokolova se stala v komunistickém režimu známým pojmem a propagandou bylo z ní uděláno střetnutí levicového symbolu odporu Čechů a Slováků proti nacistům. Celý mýtus našel své zhmotnění především ve velkofilmu Otakara Vávry Sokolovo (1974), kdy byl natočen dvojdílný snímek silně poplatný době svého vzniku.
Další téma o bitvě u Sokolova naleznete na stránkách Vojenského historického ústavu - http://www.vhu.cz – kde objevíte zajímavé materiály a řadu dobových fotografií.
Čtěte také:
Josef Toufar – farář, kterého nechali umučit komunisté
