Tradiční čínská medicína (TČM) má v Číně historii několika tisíc let s bohatými písemnými záznamy, je pevně zakořeněna ve společnosti a studuje se na univerzitách.
U nás je některými kritiky a zastánci Západní medicíny odmítána a v lepším případě označována jako alternativní léčba. Díky úsilí odborníků, praktiků a hlavně díky nepopiratelným účinkům na zdraví pacientů si však čínská medicína u nás získává stále více příznivců.
Mnoho lidí stále ještě nemá příliš jasno v tom, co vlastně tradiční čínská medicína obnáší a v čem se liší od té západní. TČM vychází z historicky odlišného pohledu Číňanů na tělo a vesmír.
„Čínská medicína staví na starých filozofických koncepcích. Podle nich je celý vesmír, včetně člověka, tvořen energií čchi. Ta má svou jinovou a jangovou složku, dvě protikladné síly. Protože lidské tělo je tvořeno stejnou látkou jako celý vesmír, podléhá těm stejným zákonům. Jde o holistický pohled na tělo, ne jako na shluk molekul a chemických reakcí, ale jako na rovnováhu nebo nerovnováhu jinové a jangové složky. Nemoc je pak nerovnováha jinu a jangu," vysvětluje Vladimír Ando z Orientálního ústavu Akademie věd, náš přední odborník na tradiční čínskou medicínu, a dodává, že léčení spočívá v hledání způsobů, jak nerovnováhu v těle opět obnovit.
V knihách TČM je pak podrobně popsáno, co je to jin a jang, jak se v těle tyto síly projevují, jaké jsou jinové a jangové vlastnosti jednotlivých orgánů, jak se navzájem ovlivňují atd. K nastolení rovnováhy slouží různé léčebné postupy, od zřejmě nejznámější akupunktury přes úpravu stravy, čchi-kung (cvičení), fytoterapii (léčbu bylinkami), masáž a další.
Historie tradiční čínské medicíny u nás
S tradiční čínskou medicínou se u nás začalo experimentovat v 50. a 60. letech, ale nedostávala se k nám přímo z Číny, ale oklikou, například přes Vietnam. Provozovala se však pouze akupunktura, tedy pouze jedna z disciplín TČM. Stejné to bylo i jinde ve světě. Nebylo dost odborníků, kteří by byli schopni pracovat s originálními čínskými texty. Větší průlom a na seriózní úrovni pak začal až začátkem 90. let s tím, jak se začala ČLR otevírat světu.
V současnosti vědecká obec u nás uznává z čínské medicíny pouze akupunkturu. Tu mohou vykonávat jenom vystudovaní lékaři se specializovaným kurzem akupunktury. Jsme daleko pozadu v porovnání se zeměmi, jako jsou USA, Austrálie, Velká Británie, Švýcarsko, Holandsko a další, kde se tento druh lékařství již dobře etabloval. Znamená to tedy, že se čínské medicíně u nás mohou věnovat jen vystudovaní lékaři moderní medicíny? Neznamená, protože akupunktura je pouze jedním z oborů TČM. Akupunkturní body lze navíc stimulovat nejen jehlami, ale i masážemi, magnety, požehováním, baňkováním a dalšími metodami.
Zpravidla se to tedy řeší tím, že budoucí terapeut TČM absolvuje kromě studia čínské medicíny i masérský kurz, kde získá základní minimum zdravotnického vzdělání. Po absolvování masérského kurzu dostane terapeut živnostenské oprávnění a může provádět čínské masáže tuina, které také akupunkturní body stimulují. Stejně tak může samozřejmě použít další léčebné postupy z arzenálu TČM, vyjma vpichování jehliček.
Pacientů přibývá, lékaři je musejí odmítat
Protože stát oblast nereguluje, vyvstává jeden problém, a to že se titulem terapeut čínské medicíny může ohánět prakticky kdokoliv. Mnoho lidí bylo zklamáno po návštěvě nejrůznějších pochybných léčitelů. „Čím dál většímu počtu lidí vadí, že děláme z lidského organizmu chemickou továrnu, a hledají alternativu, takže lidí přibývá. Nevýhodou je, že je tu jako houby po dešti tolik rychlokvašek, protože jak se to neregulovalo, mohl to dělat každý. Přibývá proto i pacientů zklamaných, paranoidních, podezřívavých, a ti se vrací k tabletám, protože je to čitelnější," poznamenává lékař a lektor Josef Lucký, který o sobě říká, že praxi na interně opustil ve prospěch čínské medicíny, jelikož chtěl „vidět duši pacienta".
V důsledku neuznání čínské medicíny jako oficiálního způsobu léčby si pacienti u nás momentálně nemohou nechat tyto výkony proplatit zdravotní pojišťovnou a musí si je hradit sami. Přesto poptávka stoupá. „Zájem pacientů ale i odborníků je čím dál větší, takže i ze strany lékařské veřejnosti panuje snaha o zařazení těchto výkonů, alespoň akupunktury, na seznam oficiálně povolených léčivých metod. Je stále více lékařů, kteří se ve své praxi přesvědčují o tom, že to funguje, ať už se to pro nás vysvětluje jakkoli divně," říká Ando.
Ostatně to potvrzuje i lékařka Ludmila Bendová, která se čínské medicíně věnuje na profesionální úrovni již 22 let a patří k našim nejzkušenějším praktikům. „Je čím dál víc kolegů, kteří berou TČM s poměrně velkým respektem. Léčím i celou řadu lékařů a farmaceutů, takže si myslím, že obliba čínské medicíny ve zdravotnických kruzích stoupá," řekla Epoch Times.
Vstřícný přístup jde vidět i u státních orgánů. „Byl jsem velmi pozitivně překvapen přístupem pána z ministerstva zdravotnictví, který přišel na zasedání komory (Komora TČM, pozn. red.). Říkal, že oblast sledují a vítají samoregulační aktivity, aby to bylo čitelné," prozradil Jozef Lucký.
„Rozhodně zájem roste. Máme víc zákazníků, než můžeme uspokojit. Na venkově to lidi vnímají s větší podezřívavostí, takže je třeba získat důvěru klienta. V Praze všichni praktici, kteří si tu otevřeli praxi, mají víc pacientů, než dokáží zajistit," uvádí doktorka Bendová. Nejvíc podle ní chodí lidé s poruchami trávení, alergiemi, nachlazením, chronickými rýmami, únavou a astmatem.
Počet škol roste, kvalita se různí
Kurzy čínské medicíny se dnes u nás vyrojily jako houby po dešti. Od těch několikadenních až po ty, které trvají několik let. Renomované instituty nabízí až čtyřleté studium s úrovní výuky srovnatelnou s Čínou. Součástí je zpravidla odborná stáž v ČLR, přičemž absolventi obdrží diplom z čínské univerzity, který však není u nás uznáván. I když školy TČM nedostávají finance od státu a břemeno nákladů tedy leží plně na studentech, zájemců nebo raději zájemkyň přibývá, neboť většinu jich tvoří ženy.
Zájem o studium je poměrně velký, studentů je spíše nadbytek, a to i přesto, že škola není vůbec lehká," říká Bendová, zakladatelka 1. školy tradiční čínské medicíny, ale upozorňuje, že ne každý hodlá po absolvování vzdělání své znalosti používat k obživě: „Máme studenty, kteří nestudují, aby složili závěrečné zkoušky, ale proto, aby se naučili, jak zdravě žít a jak se svým tělem zacházet, když mají nějaký problém nebo jak pomoci rodinným příslušníkům a podobně." Podle doktorky je takovýchto žáků kolem padesáti procent. Tu druhou polovinu často tvoří fyzioterapeuti, lékaři, zdravotní sestry a další profesionálové ve zdravotnictví, kteří nabyté znalosti využívají ve své práci.
Kvalitní vzdělání by mělo být zárukou kvalitních služeb a doktor Lucký, který také přednáší na TCM Institutu, věří, že studentům to poskytne konkurenční výhodu: „Víte, také bych si neopravoval auto na ulici, ale dal si ho do servisu, a stejně tak by to mělo být i s lidským organismem."
Čtěte také:
Pět prvků – pohyby uvnitř galaxie a v mikrokosmu lidského těla
Příběhy z medicínské praxe: Nedostatek snášenlivosti může zničit zdraví
Jak si najít dobrého akupunkturistu
Čínští lékaři mívali nadpřirozené síly