„Dbejme, aby nám stáří neudělalo vrásky na duši, když je dělá na tváři." - Karolína Světlá.
V dnešní době, kdy panuje „kult mládí", je na stáří pohlíženo jako na něco ošklivého, nežádoucího, nemocného, co není v kursu a podobně. Jakoby starý člověk byl přebytečný a neměl už co nabídnout. Jakoby se od starého člověka nedalo nic „získat".
„Každý si přeje dlouho žít, ale nikdo nechce být starý." – Sofokles.
Dávné společnosti měly obyčej, který se neznámo kdy vytratil. Radili se se staršími ve své obci. Bylo přirozené, že starší lidé majíce mnohé životní zkušenosti dokázali poradit ve svízelných situacích.
Dnešní konzumní společnost takové morální pravidlo příliš nezdůrazňuje. U mladých lidí je postrádána úcta ke starším a společnost je často vyčleňuje jako nepotřebné - pro zaměstnání, pro radu a domácnost.
„Stárnutí není nic jiného než zlozvyk, na který opravdu zaměstnaný člověk nemá čas." - André Maurois.
Francouzský spisovatel, esejista, historik, kritik a publicista André Maurois poukazoval na lidi, kteří jsou stále jakoby mladí. Podmínkou ovšem je mít přirozené zdraví. Jsou tací, kteří milují jízdu na kole, chodí každý den ven, navštěvují knihovnu nebo divadlo. Mají spoustu koníčků, které jim opravdu nedovolí „mít čas zestárnout". Dalo by se říci, že právě oni nemají ty vrásky na duši, které jsou závažnějším postihem, než vrásky na tváři.
„Krásní mladí lidé jsou hříčky přírody, ale krásní staří lidé jsou umělecká díla." - J. W. Goethe.
Se stářím přichází rozvaha a moudrost, často se lidé brání stárnutí a opomíjejí jej jako přirozené stádium lidského života. Člověk, který se do konce svých dní žene za svody „lidského světa", možná nikdy nepochopí jeho duchovní rozměr. Být starým neznamená být nepotřebným, nýbrž to poukazuje na stádium lidského života, které má přirozené místo a smysl.
Mnoho významných mudrců formovalo myšlení a společenská uspořádání velkých civilizací. Podle některých lidí je stáří ukončením životní poutě lidské duše, na níž má dosáhnout moudrosti a poučit se z mnohých životních zkušeností.
Úctu ke starším je třeba pěstovat v lidech již od dětství, například vlastním příkladným chováním a vedením k uctivému chování.
„Když mě moji rodiče mají rádi, je tak těžké se o ně postarat? I když mě rodiče rádi nemají, pořád bych k nim měl mít úctu jako jejich potomek, protože takový by měl šlechetný člověk být." – Ti-c' kuej.
Ti-c' kuej (Principy, jak být dobrým žákem a dítětem) je tradiční čínská učebnice pro děti, která je učí morálce a správné etiketě.
Citát předešlého týdne: Jan Lucemburský – slepý král, který vyrazil do bitvy u Kresčaku
Výročí týdne: Josef Toufar – farář, kterého nechali umučit komunisté
