„Život měříme příliš jednostranně; podle jeho délky a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak ho opravdu naplnit. Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že sami a mnoho jiných žijí jen položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti.“ - Tomáš Garrigue Masaryk
Měl první československý prezident ve své prozíravosti pravdu?
Z citátu charismatického prezidenta, kterého lidé nazývali „Tatíčkem“, vystupuje jedna otázka za druhou. Jak máme měřit svůj život, když ne podle jeho délky? Podle jakého měřítka se určuje plná hodnota života?
Lékařská věda se snaží lidský život prodloužit, současně však jsou lidé sužováni nemocemi, které tatáž lékařská věda vyléčit neumí, jako např. leukémie, rakovina, roztroušená skleróza. Stejná věda řeší také bolesti lidského života „eutanázií“ a také poskytuje nástroje k zabraňování vzniku života pomocí interrupce. Tolik zásahů do přirozeného běhu světa – přináší nám štěstí a život v souladu s přírodou, vesmírem a klid duše?
Lidé se bojí smrti, říká Masaryk, ale neumí žít plným životem, který by jim přinášel lásku a radost. O tom, jak najít cestu ke štěstí, už bylo napsáno mnoho knih, ale najít ten pravý návod zůstává životním úkolem pro každého z nás.
Tomáš Garrigue Masaryk (narozen 7. března 1850 Hodonín – zemřel 14. září 1937 Lány)
Po rozdělení Rakousko-Uherské monarchie se naplnil sen mnoha českých vlastenců, když se podařilo založit první samostatný česko-slovenský stát. Do jeho čela byl zvolen T. G. Masaryk, univerzitní profesor, filozof, státník a poslanec rakouské říšské rady. Vzhledem k jeho klíčovému podílu na vzniku nezávislého státu byl jmenován Prezidentem Osvoboditelem. Také byl několikanásobně navržen na Nobelovu cenu míru.
Po triumfálním vjezdu TGM do hlavního města Prahy spolu s legionáři vlakem taženým dvěma parními lokomotivami zazněly na uvítanou slavnostní fanfáry Smetanovy Libuše z lodžie Národního divadla. Poté došlo k jmenování T. G. Masaryka prezidentem samostatného státu. Psal se rok 1918.
Roku 1919 jako prezident zřídil Masarykovu univerzitu v Brně. Po pražské Karlově univerzitě to byla druhá česká univerzita. Tentýž rok zahájila svoji činnost také Masarykova akademie práce, jejímiž členy byli většinou profesoři a vedoucí ústavů vysokých škol technických.
V květnu 1920 byl Masaryk zvolen prezidentem podruhé. Prozíravě podporoval vybudování letectva a armády na základě čs. legií, zúčastnil se manévrů a přehlídek, navštěvoval letiště a výcvikové prostory. Ze svého prezidentského křesla TGM představil světu Československo jako jeden z moderních a vlivných států meziválečné Evropy.
Vedle rozvíjení slibného státu patřilo k jeho zálibám dívat se na svět ze sedla svého oblíbeného koně. V roce 1926 a 1932 přijel na koni Hektorovi na VIII. a IX. Všesokolský slet na Strahově a 15. výročí republiky 28. října 1933 oslavil poslední projížďkou na novém koni Prahou v čele přehlídkového jízdního vojska od Muzea na Václavském náměstí až po Rudolfinum na dnešním náměstí Jana Palacha, kde sídlilo Národní shromáždění. V květnu 1927 byl zvolen prezidentem republiky potřetí. Počtvrté byl zvolen 24. května 1934, přestože mu tehdy jeho zdraví už tak dobře nesloužilo.
Masarykova osoba bývá spojována většinou pouze s obdobím první republiky, přestože značnou část svého díla, co se týče jeho literárních počinů, vytvořil již předtím.
Přečtěte si také: Citát minulého týdne: Český král Karel IV.
