Jasper Becker je britským novinářem. Od roku 2002 do roku 2005 byl Jasper Becker čínským korespondentem pro „The Independent“. Od roku 1995 byl činný v Pekingu jako šéfredaktor novin vycházejících v angličtině South China Morning Post (SCMP).

20130115 novinar
Novináři v Číně mají problémy nejen s čínskými úřady, ale i se svými firmami. Kancelář New York Times v Šanghaji. (Peter Parks/AFP/Getty Images)

Epoch Times: Jako britský novinář jste žil v Číně mnoho let a nasbíral mnoho zkušeností. Co je podle vašeho názoru nejchoulostivějším tématem v Číně dnes?  

Jasper Becker: V době, kdy byl u moci Chu Ťin-tchao, byly ožehavým tématem veškeré vnitřní konflikty ve straně a drženy v tajnosti. Všechna činnost špičkových politiků je tak obestřena tajemstvím. Není problémem klást otázky týkající se všeobecných témat, jako například čínské ekonomiky. Také k diplomatickým problémům se Číňané vyjadřují ochotně. Ovšem zabývat se v Číně politickou tématikou, to je obzvlášť těžké a pěkný oříšek. Získat spolehlivé a pravdivé informace o Tibetu, o Ujgurech, o Falun Gongu či o křesťanech je pro zahraniční novináře opravdu hodně těžké. 

Tak před dvaceti lety nebyl bez současných technologií dnešní přísný dohled vůbec proveditelný.  V dnešní době se používají elektronické dohlížecí přístroje, s jejichž pomocí je kontrolován internet, počítače, e-maily a odposlouchávány telefonní hovory. Krom toho verbují čínští úředníci bezpečnosti ještě zrádce a donašeče. Jednou jsem s tibetským přítelem hovořil o Tibetu. Okamžitě se musel hlásit na úřadu bezpečnosti a vypovídat, s kým a o čem mluvil. Poté mu byla nabídnuta spolupráce s bezpečností a šance, stát se špionem. Měl podávat zprávy o dalších mých kontaktech. V Číně je takovýchto placených zrádců opravdu hodně. 

Máte-li to štěstí a takovýmto právě zmíněným nástrahám uniknete, tím to nekončí.  Všichni Číňané, kteří vám poskytli rozhovor, jsou v podstatě ohroženi a budou vystaveni všem možným represáliím. Někteří Číňané se ale kontaktu se zahraničními novináři nebojí, ba přímo ho vyhledávají. Ti totiž nevidí žádnou jinou možnost, jak ulevit svému srdci. Jenomže čínské úřady takové interview použijí jako důkaz zločinu interviewovaného. 

Zhruba před deseti lety jsem dělal reportáže o přehradě Tři soutěsky v Chu-pej. Hovořil jsem s mnoha rolníky a také jsem se zajímal o výši odškodného za nucené přesídlení. Čínské úřady tyto mé články využily a nebohé rolníky na základě jejich odpovědí uvěznily. To samé se přihodilo i s reportáží amerického novináře z Wall Streetu Iana Johnsona, který získal Pulitzerovu cenu. Jedna starší dáma s ním hovořila o Falun Gongu a hned po tomto interview byla odvlečena do vězení a tam po krátké době umučena. Když se to jako zahraniční novinář později dozvíte, cítíte se být za to i zodpovědný. Proto mnoho zahraničních novinářů po těchto tématech už nesahá. 

Avšak téměř každé téma se může stát „choulostivým“, dokonce i finanční situace některých soukromých firem. Před časem byl jeden můj přítel a novinář z velkých novin pozván čínskými úřady na večeři. Byl upozorněn na to, že už vědí o jeho analyzování finanční situace rodiny čínského ministerského předsedy a že shromáždil příliš mnoho informací. Tyto informace však nesmí v žádném případě zveřejnit, pokud nechce trpět on a s ním i jeho celá rodina. (Jasper Becker nám jméno tohoto přítele neprozradil, aby ho ochránil.) 

Čínské úřady například potrestaly i zpravodajskou agenturu Bloomberg za zveřejnění, která se jim nezdála dost loajální. Jednoduše nevydaly žádná víza, eventuelně je neprodloužily. Bloomberg, Reuters, Wall Street Journal, Financial Times, všechna tato západní média s Čínou obchodují a mají tam mnoho zákazníků. Hodně v Číně investují a také prodávají zprávy v čínském jazyce. Čínské úřady potom nedělají problémy ani dotyčným novinářům, ani jejich zaměstnavatelům. Na druhou stranu za nepříjemnou reportáž zaniká povolení k pobytu, a co je důležitější? Napsat reportáž odpovídající skutečnosti nebo si udržet dobré obchodní vztahy? Mnoho nekomerčních novin už takhle zkrachovalo. To finanční noviny vedou nesrovnatelně lepší život …

Mnoho čínských firem, například malé podniky v provincii Če-ťiang, chce v Americe prorazit na burzu. Finanční výkazy těchto firem jsou ale zfalšované. Američané se tedy snaží sehnat o takových firmách pravdivé informace. My jako zplnomocnění zpravodajové pak máme sledovat a poznat jejich finanční situaci. Jenomže režim klade odpor, takže není možné sehnat nějaké informace. Daňové a jiné úřady žádné informace o těchto firmách jednoduše nevydají.

Epoch Times: Existuje teorie, podle níž demokracie v Anglii vznikla díky industrializaci, takže „High Technologie“ v Číně podporují demokratický proces. Je to pravda? 

Becker: To je opravdu nesmysl, že by „High Technologie“ mohly podpořit demokratický proces v Číně. Jak probíhají usnesení Stálého výboru v Číně? Nikdo nezná pozadí. Je to absurdní. Ani internet nepomůže najít odpověď. Asi před 30 lety dávali mnozí na nástěnku velké plakáty „Ta-c' Pao“, které tam určitou dobu vydržely viset, tak jako dnes zprávy ve fórech a blogách na internetu. Dokud je internetoví policisté neodhalí a nesmažou. Tady je to však mnohem nebezpečnější a každý vystavuje riziku nejen sám sebe, ale i lidi kolem. Nikdo není schopen novináře v Číně chránit. Ani šéfové ne. Jejich pozice se jednoduše obsadí novými lidmi. 

Epoch Times: Kanadský novinář Mark Bourrie odešel z tiskové agentury Sin-chua, protože pojal podezření, že ho tento zaměstnavatel nepřímo pověřil prováděním špionáže svou akreditací v Kanadě. Měl sledovat osobní život dalajlámy a ministerského předsedy Stephena Harpera a také tiskové konference Falun Gongu či mimořádné události v parlamentu. Co tomu říkáte? 

Becker: Sin-chua  provozuje často špionáž a vydává hodně falešných reportáží a zpráv. Proč pro ně lidé pracují? Já to nechápu. Je to šílené. Sin-chua, People’s Daily a Konfuciovy instituty dostaly po olympijských hrách na propagaci celkem asi dvě miliardy amerických dolarů. Ti všichni jsou organizátory propagandy komunistického režimu. Smí říkat jen to, co jim dovolí čínská komunistická strana, protože ona je platí. A přitom jsou všichni velmi vlivní. Také mnoho univerzit udržuje s Čínou dobré vztahy, protože čínští studenti platí vysoké školné. Podobný systém „Friendship Society“ vládl tehdy ve dvacátých a třicátých letech dvacátého století v Sovětském svazu. Čína má peníze a peníze jsou účinné …

Epoch Times: Během své cesty do Číny hovořila spolková kancléřka Angela Merkelová s čínským ministerským předsedou Wen Ťia-pao na téma podmínek pro zpravodajství zahraničních novinářů …

Becker: Člověk nesmí dělat rozdíl mezi svobodou čínských a zahraničních novinářů. Pokud s námi nesmí lidé mluvit nebo po interview zmizí ve věznicích či jsou jinak potrestáni, nepřinese svoboda zahraničních novinářů vůbec nic. Svobodu vyjadřování by tedy měli mít i čínští novináři, ale Čína je pro Německo zajímavým odbytištěm, mnohem větším než Francie nebo Anglie. Takže se i tady bohužel mlčí a nad situací lidských práv v Číně se čím dál častěji zavírají oči …

Epoch Times: Pane Beckere, děkujeme za rozhovor.

 

Interview vedla Cindy Yu.

Jasper Becker je britským novinářem. Narodil se v Londýně v roce 1956, je ženatý a má tři děti. Na Goldsmith College univerzity v Londýně ukončil bakalářské studium. Dále studoval v Mnichově a později moderní čínštinu na londýnské univerzitě. 

Od roku 2002 do roku 2005 byl Jasper Becker čínským korespondentem pro „The Independent“. Od roku 1995 do května 2002 byl činný v Pekingu jako šéfredaktor novin vycházejících v angličtině South China Morning Post (SCMP). Svou kariéru odstartoval Jasper Becker v Bruselu a pracoval pro Associated Press v Ženevě a ve Frankfurtu. Nastoupil do „The Guardian“ a z Pekingu podával zprávy od roku 1985 až 1989. Jeho zpravodajství se týkalo především prvních nepokojů v boji za nezávislost ve Lhase, pro-demokratického vývoje v Jižní Koreji, demokratizačních hnutí na Tchaj-wanu, také se věnoval zpravodajství ze Severní Koreje, Vietnamu, Mongolska a Japonska. Po demonstracích na náměstí Nebeského klidu v Pekingu v roce 1989 byl nominován na „Zahraničního korespondenta roku“. Za několik let z Guardianu odešel a nastoupil do BBC World Service jako analytik pro Asii. 

 

small United Kingdom Přeložila Bohumila Chocholová

 

Čtěte také:

Čína vězní třetí největší počet žurnalistů na světě

Tchajwanci se bojí o nezávislost médií. Pročínský magnát kupuje velké hráče na trhu (video)

{jcomments off}