Vánoční obyčeje z minulosti
Lidé často říkají, že Vánoce jsou pro děti. Do jaké míry to nejsou svátky dospělých, to záleží především na nich, jaké si je udělají. A v neposlední řadě je pro ně závazné, jaké je udělají svým dětem.
Pojďme se podívat do vzpomínek pamětníků, jak je vyprávěli nebo i písemně zaznamenali. Vrátíme se do období první republiky, některými sentimentálně nazývané jako pohodové republiky. Jde však především o návrat do starších časů, kdy ještě lidem nevládl konzum, spěch, vánoční půjčky a …další vymoženosti současné doby.
Jan Z. z Posázaví, syn zahradníka a ovocnáře, který se narodil záhy po vzniku první republiky, vzpomíná na advent:
Betlém
„V polovině listopadu jsme my, děti, vzaly velký proutěný koš a v nedalekém lesíku jsme vytrhaly huňatý mech – ten pak počátkem prosince, ještě před svátkem sv. Mikuláše, byl užit jako podklad k vystavění velkého vyřezávaného Wenigova betlému."
Otec dětem vždy přidělal na vnitřní okenní parapet dřevěnou desku a do jejího dřevěnými lištami ohrazeného prostoru děti nakladly mech, do něhož zapíchaly betlémové figurky. Za jesličky dávaly žlutý celofán, který se pak zezadu prosvětlil svíčkou. Obvod betlému byl z vnitřní strany okrášlen snítkami tújí a stříbrných smrčků.
„Každý navečer jsme se pak u betléma sesedli a zpívali jak vánoční koledy, tak i lidové písničky, vždy do té doby, dokud zcela nezhasl svícínek,“ pokračuje pamětník. „Betlém byl vystaven do svátku Tří králů a po něm zase uložen. Někdy k nám přijel strýc, našich dětských ´zpívánek u betléma´ se vždy zúčastnil a některé starobylejší nábožné písně nás učil – jako na příklad ´Otcovský dům – ach, to je ráj´…
Barborky
„Večer před svátkem sv. Barbory (4. 12.) se mé tři starší sestry ´odebraly do Sokola´, aby se za půl hodiny vrátily celé v bílých nočních košilích a maskách na obličejích, před vstupem do domu harašily košťaty a po jejich otevření se na mě sesypaly! Chtěly na mně, abych jim slíbil, že na sestřičky i na rodiče budu hodný a vždy poslušný. Několik takových ´návštěv´ jsem bral vážně. Potom jsem si všiml, že mají obutí podobná botám mých sester, a už jsem ´návštěvě´ přestal věřit.
O svátku Barbory jsme trhali snítky třešní a zlatého deště (forzýtie), dali je do vázy a snítky jak v pokoji kolem vánočních svátků vždy krásně rozkvetly.“
Ve vzpomínkách nechybí zmínka o Mikuláši
„Jako děti jsme se nemohly dočkat rána svátku Mikuláše, hned jak jsme se probudily, chvátalo se do ´prostředního´ pokoje, kde za vnitřním oknem byly čtyři punčošky, plné ovocného želé, burských a para ořechů i čokoládových figurek. Vedle burských oříšků nechyběla tzv. „mejdýlka“ - barvený hroznový cukr či jak jsme říkali „bruscukr“. Tento „bruscukr“ pocházel ze sirobárny, jejímž majitelem byl místní továrník, čestný člen zdejší sokolské tělocvičné jednoty
To bylo radosti! Hned se domlouvalo, které figurky se dají na stromeček a co se může sníst.“
Advent
Po celý čas adventu se děti neustále těšily na Vánoce. Rodiče je v tom podporovali, protože v některých rodinách si v té době museli celý rok odříkat, aby alespoň na Vánoce se potěšili dárky a lepším jídlem.
„Pro nás, děti, byl Štědrý den snad nejočekávanějším dnem v roce. Celý ten čas od Barbory k Vánocům byl pro mě vždy tajuplný, bylo se stále na co těšit. Sestry, které už navštěvovaly školy ve městě, občas přivezly buď nějaké čokoládové figurky nebo různé druhy zeleniny z mandlové masy. To vše se shromažďovalo do misky s určením pro náš vánoční stromeček. V té době k nám přinesl listonoš občas nějaké balíčky, které jsme nesměly rozbalit a které rodiče uklízeli. I tatínek občas přivezl z Prahy ´podezřelé´ zabalené věci, které před námi nerozbaloval."
Vánoční návštěva hřbitova
O Štědrém dnu bylo zvykem chodívat i na hřbitov, potěšit své zesnulé blízké, donést jim stromeček na hrob:
„Nesli jsme jim tam stromeček, na místě jej ozdobili a zazpívali vánoční koledy. Domů jsme se vracívali až za soumraku, večeře pak začala hned po našem příchodu.“
Štědrý den – tatínek nebyl k nalezení!
Když konečně nastal Štědrý den, děti byly od rána první na nohou. V rodině se držel půst, k obědu se podávala hrachová polévka a jablkový závin (štrůdl). Do setmění byl den nekonečný. Pokud byl venku led a sníh, nejlepším řešením bylo, když rodiče poslali chlapce ven bruslit, aby mu den rychleji utekl.
„Sestry pomáhaly mamince v kuchyni připravovat štědrovečerní večeři, tatínek nebyl odpoledne k nalezení. Teprve když jsem byl starší, jsem náhodou zjistil, že strojí v zadním pokoji stromeček!“
Štědrá večeře – a pohled, na který se nezapomíná
Večeře vždy začínala rybí polévkou. Potom se podával „kapr na černo“, vepřový řízek či řízek z kapra, čaj s jablkovým závinem a ovoce, vlašské, burské a para ořechy a vánoční pečivo.
„Po večeři naše nervozita dostoupila vrcholu. Tatínek prohlásil, že se musí podívat do zahrady, a za pár minut jsme slyšeli – přitisknutí na dveřích – hlas zvonečku, a to už jsme se hrnuli přes prostřední pokoj do pokoje zadního – který tonul ve svitu svíček a blýskání prskavek – pohled, na který se nezapomíná.
Stromek byl vždy do dvou metrů vysoký, stál v litinové trojnožce uprostřed pokoje a pod ním balíčky s dárky. U stromečku se zazpívaly koledy a potom se rozdávaly dárky. Rodiče nám dávali praktické dárky, prádlo, boty, oblečení, zatímco naši strýcové či tety nám dávali hračky, knížky či drobné upomínkové předměty. To bylo vždy radosti! Vrátili jsme se do obývajícího pokoje a rozbalili dárky.
Později večer se celá naše rodina odebrala na návštěvu tatínkova staršího bratra, jehož rodina bydlela do roku 1940 ve zdejším zámku, později ve zadaptovaném bývalém mlýně vedle vodní elektrárny. V jejich domácnosti stála borovička, v té době vzácně osvětlená elektrickými svíčkami.
Strýcové i tety vzpomínali na vánoční svátky, které trávili jako děti ve zdejší škole, kde předtím bydlívali. Ta rodinná schůzka trvala vždy do noci, ale nám se nikdy nechtělo domů, bývali bychom poslouchali až do rána.“
Po skromném roce bývaly Vánoce pro mnohé opravdu největším svátkem v roce. Rodiny se scházívaly se svými příbuznými. Lidé byli smířlivě naladěni, svátečně povzneseni a vzpomínky na těch pár šťastných dní strávených se svými nejbližšími se dětem vrývaly hluboko do paměti...
