Kdyby byl politický systém v Číně člověkem, zřejmě by u něho bylo diagnostikováno rozdvojení osobnosti.
Na jedné straně vyplouvají na povrch případy „loupeží orgánů“, „mučení“ či „obchodování s mrtvolami“ podporovaných členy strany, což jsou zcela zjevné zločiny proti lidskosti, jdoucí daleko za hranici představivosti racionálního člověka.
Na straně druhé zaznívají názory hovořící o cestě Číny k podobné demokracii, jakou známe v západních zemích.
Jak je vůbec možné, že se objevují tak protichůdné názory a jak je možné, že zde dochází k tak masivnímu porušování lidských práv?
Odpověď je možná ukryta v neprůhledné a zahalené mocenské struktuře země a koneckonců i v systému jediné strany.
V celkem zdravém těle přežívá nemocný duch
Mocenská struktura v Číně v praxi jednoduše neexistuje. Při hrubém posuzování státních orgánů mohou být objeveny dokonce určité analogie k demokracii, při pohledu na funkci systému v praxi, tomu tak není.
Národní lidový kongres (u nás uváděný jako Všečínské shromáždění lidových zástupců, pozn. red.) je nejvyšším orgánem moci a rozhoduje o pozici prezidenta a jeho zástupce. Nejvyšším správním grémiem má být vláda, kde pracují různá ministerstva pod vedením ministerského předsedy. Kromě toho existuje Nejvyšší lidový soud a vrchní prokuratura, které jsou podřízeny pouze Národnímu lidovému kongresu.
V Číně tedy existuje na povrchu jakýsi systém demokracie, v němž je vzájemný dohled a kontrola podle principu dělby moci. Pokud by však Národní lidový kongres byl tak důležitý, proč se téměř nikdy nereferuje o důležitém rozhodnutí, které tam padlo?
Na 18. stranickém sjezdu došlo sice k výměně vedení v Číně, ale pravdou je, že skutečná moc stále zůstává v lůně Komunistické strany Číny (KS Číny) se zákulisní oficiální správní strukturou. Tento stínový systém je diktátorskou částí mocenského komplexu.
Tak jako oficiální správní orgány má i stranický systém svou stupňovitou strukturu moci. V každém městě i na vesnici v Číně mají svého předsedu strany i starostu. Zdánlivě jsou to dva zodpovědní činitelé, z nichž je jeden vyslán stranou a ten druhý je součástí oficiální správy.
V podstatě by moc stranického předsedy měla být menší, protože je zodpovědný „jen“ za členy strany v daném místě. Skutečností však je, že členem strany je i starosta a ostatní úředníci, takže jsou všichni podřízeni autoritě strany. V praxi to tedy znamená, že hlavní slovo má předseda komunistické strany a starosta je jeho pouhou loutkou, v lepším případě tajemníkem s rozšířenými pravomocemi.
Bylo by tedy vůbec možné, aby starosta či jiní úředníci nebyli členy strany? Teoreticky to možné sice je, ale v praxi nikoliv. Jednoduchý příklad: na každé vládní úrovni se konají pravidelné stranické schůze, nazývané „organizační život“. Mimo jiné tam dochází k důležitým rozhodnutím komunistické strany a podávají se informace o dalších plánech vlády. Kdo není členem strany, má v tomto směru zjevné nevýhody a téměř nulovou šanci o čemkoliv rozhodovat.
Vyvstává tedy otázka, zda tito malí či větší předsedové komunistické strany, působící na různých úrovních, jsou efektivně kontrolováni a sledováni. Patrně ne. Kdyby tomu tak bylo, asi by odstupující předseda Chu Ťin-tchao nevaroval před možným kolapsem Komunistické strany Číny a celé země kvůli korupci.
Výbor pro politické a právní záležitosti
Ve skutečnosti se Čína nachází pod přísnou kontrolou komunistů, z čehož plyne, že skutečné centrum moci v Číně patří „Politbyru Komunistické strany Číny“.
Na 18. stranickém sjezdu bylo právě toto grémium nově obsazeno, a to znamená, že v Číně došlo ke střídání moci. Nové politbyro se skládá z předsedy a šesti dalších stálých členů a dvaceti pěti regulérních členů. A přesně tady, v tomto politbyru, leží zdroj masivního porušování lidských práv v Číně.
Podle analýzy čínského vydání Epoch Times mohou mít změny na 18. stranickém sjezdu velký význam pro situaci lidských práv v Číně. Počet stálých členů politbyra byl z devíti snížen na sedm a byla zrušena funkce generálního tajemníka Výboru pro politické a právní záležitosti. Tento výbor například stojí za politickým pronásledováním milionů příznivců Falun Gongu v Číně, ale i za dalším masívním porušování lidských práv.
Co se vlastně za tímto Výborem pro politické a právní záležitosti skrývá? Podle oficiálního vyjádření vzbuzuje dojem, že se jedná spíše o oddělení pro poradenství, koordinaci a výpomoc pro relevantní orgány, a nikoliv o nezávislý orgán moci. Ve skutečnosti jsou mu podřízeny veškeré státní složky policií počínaje, soudy a prokuraturou konče.
Za povšimnutí stojí i to, že oblast zodpovědnosti soudů a prokuratury je řízena ústavou a podléhá ministerstvu veřejné bezpečnosti a státní radě. Výbor pro politické a právní záležitosti vznikl až v roce 1980 z rozhodnutí komunistické strany.
Výbor pro politické a právní záležitosti je tedy stranickým orgánem, který se de facto učinil nezávislým a vykonával svou vlastní moc, přestože měl mít pouze poradenskou funkci. Toto vše bylo možné jenom proto, že generální tajemník výboru Čou Jung-kchang byl jedním ze stálých členů politbyra. Uvnitř strany je pozice osoby velmi důležitá. Čou jako stálý člen politbyra měl postavení „na zemské úrovni“, zatímco ministr pro veřejnou bezpečnost byl pouhým regulérním členem politbyra, a proto byl na pozici „vice-zemské úrovně“. Ve stejné pozici stáli také zodpovědní činitelé soudnictví a prokuratury.
S vysokou stranickou pozicí, ale nejasně definovaným polem působnosti se Čouovi podařilo naráz vládnout soudům, policii i prokuratuře. Tím se Výbor pro politické a právní záležitosti stal jakýmsi „druhým ústředním výborem KS Číny“.
Když už je těžké omezit a kontrolovat moc stranického předsedy města, jako například u vysokého kádra Po Si-laje, později moci zbaveného, pak je asi stěží možné klást odpor stálému členovi politbyra. Slabiny systému jediné strany se tak stávají úrodnou půdou pro masivní porušování lidských práv.
Na otázku, proč se Čou Jung-kchang tak vehementně podílí na utiskování lidu, existuje více vysvětlení. Jedním z důvodů je jeho spojenectví s bývalým prezidentem Ťiang Ce-minem, který v roce 1999 započal represivní kampaň proti milionům příznivců Falun Gongu.
Dalším důvodem jsou pravděpodobně jeho finanční zájmy. Jelikož se jeho výbor mezitím stal kompetentním pro realizování kampaně z takzvané „udržování stability“, pokud dojde k nějakým nepokojům, získává na svou činnost nemalé finanční zdroje.
Začarovaný kruh
Pronásledováním a utlačováním jinak smýšlejících jedinců se společenské konflikty ještě více přiostřily, takže tento výbor dostával v pozdější fázi jeho funkčního období více peněz než armáda. Paradoxně proto, že jeho výpady provokovaly další nepokoje.
V Číně také kolují zvěsti, podle nichž Čou usiloval o moc a hodlal s pomocí policejních jednotek zorganizovat puč proti čínské vládě a převzít se svými stoupenci vedení země. S posílenými financemi by mohl získat dalekosáhlý vliv.
Dosud není jasné, jaký bude další osud Výboru a kdy skončí represivní kampaň proti příznivcům Falun Gongu a dalším Číňanům. Dokud bude existovat systém jedné strany, zůstává v současném stavu KS Číny nevypočitatelná. Rozhodně se neschyluje k nějakým reformám či změnám. Zaznívají také názory, že komunistickou stranu nelze reformovat. V posledních měsících došlo k jejímu vnitřnímu rozkolu a občanské nepokoje a bouře její stabilitu ještě více narušují.
V současné době pořádá KS Číny ve všech státních médiích absolutní embargo na všechna citlivá témata, týkající se jí samotné. Přičemž obří náklady investované na cenzuru, propagandu, policejní akce a armádu silně zatěžují ekonomiku celé země. Což prohlubuje sociální nerovnost a zvyšuje napětí ve společnosti a vyvolává další protesty a nepokoje.
Článek přeložila: Bohumila Chocholová
Upravil: Milan Kajínek
{jcomments off}
Čtěte také:
Čína: Bezpečnostní a trestní aparát doznal změn, bude pod větší kontrolou strany (video)
