Jeden čínský příběh z období Jara a Podzimu (770 - 221 př. n. l.) vypráví o tom, jak se do domu bohaté rodiny vloupal zloděj, aby ukradl velký zvon. Snažil se jej odnést na zádech, ale zvon byl příliš velký a těžký.
Když lupič přemýšlel, jak zvon odnese, najednou našel kladivo. Napadlo ho, že by mohl zvon rozbít na několik kusů, které by pak mohl snadno odnést.
Když do zvonu udeřil poprvé, rozezněl se po celém domě hlasitý zvuk. Zloděj se vylekal a zacpal si uši v naději, že údery tak hlasité nebudou a nikdo je neuslyší. Bál se, že by jej sousedé mohli odhalit. Když se opět osmělil, rozhodl se pokračovat.
A jak tam se zacpanýma ušima bušil do zvonu, zvuk se rozléhal do širého okolí.
Samozřejmě, zacpat si uši při kradení zvonu bylo velmi hloupé. Až natolik, že z této situace vzniklo rčení, které se vztahuje na ty, kteří si myslí, že jsou dostatečně chytří na to, aby podváděli druhé, anebo se dopouští špatných věcí v naději, že na to nikdo nepřijde anebo je neodhalí. Když podvádí druhé, podvádí sami sebe anebo sami sobě lžou.
Čtěte také:
Čínské idiomy: Hledat úžasného koně podle obrázků
Čínské idiomy: Přidat poslední tečku při kreslení draka
Shovívavý člověk nemá nepřátele: Původ čínského rčení 仁?無敵
