27. 9. 2012 - Přišel čas vinobraní a o víně se mluví na každém rohu. Alespoň na Jižní Moravě. Ale ještě před vinobraním se přece musí „zarazit hora“! Tento starý zvyk, který oznamoval dozrávání vína a zakazoval vstup na vinice, má svou dlouholetou tradici. Jeho dnešní podoba ale nemá s původní funkcí a obřadností skoro nic společného. Jak se dříve slavilo „zarážení hory“ a jak probíhalo?
Zvyk „zarážení hory“, který se dnes stal vyhledávanou atrakcí, byl kdysi největší událostí vinařova roku. Ačkoliv se tato tradice stále udržuje, většinou má formu divadelního představení o „zarážení hory“. Dříve byl ale tento zvyk velmi důležitý a měl svou významnou funkci.
S postupnou změnou společensko-kulturního klimatu se ale tradice mění a jejich funkce mizí. „Zarážení hory“ prošlo podobnou proměnou. Původně měl obřad především ochrannou funkci a zajišťoval, že se s vínem v jeho poslední fázi zrání nic nestane. Dnes mají pěstitelé jiné obranné mechanismy, jak si poradit se zloději a škůdci. Už se tolik nespoléhají na obřadné rituály jako naši předkové. Naštěstí byl ale tento ceremoniál natolik poutavý, že se dochovalo mnoho jeho popisů.
Hotaři, kněží a prostý lid
Jak tedy „zarážení hory“ probíhalo dřív? Do minulosti nám pomůže nahlédnout studie Václava Frolce, váženého českého etnologa, který se o problematiku vinařství dlouhodobě zajímal. Dílo s názvem „Vinařský obyčej „zarážení hory“ na Moravě“ uvádí několik popisných příkladů této události:
„František Bartoš uvádí v druhém svazku své práce "Lid a národ" stručnou zmínku o "zarážení hory" na Podluží:
"Tu sobotu před ´novou nedělí´, teráž jest první neděle v měsíci září, ´zaráží se hora´, od kteréžto doby lidem cizím, svého vinohradu nemajícím, do vinic vcházeti se nedovoluje. Toto ´zarážení hory´ děje se po způsobu slavnostním, starobylém. V Nové Vsi v ustanovený den všecek obecní výbor, pozvaní hosté a někteří sousedé, kteří v hoře vinice mají, sejdou se na určitém místě a večer k deváté hodině vydají se na cestu do hory, od některých osad dosti vzdálené. S nimi zároveň jde kostelník, nesa kaditelnici, paškál, svěcenou vodu a černý hrozen. Zatím v hoře u boudy hotařovy vykopána jáma půl druha střevíce zhloubí, a nachystána "horní hlava", vysoká to tyč, na jejímž vrchole upevní se kytice. Na kytici sbírají hotaři kvítí lesní a hrční, mezi nímž, musí býti turánek hrubý i drobný a jahodníček. Kytice světívá se v Týnci o slavnosti na Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna), víno v Nové Vsi na den sv. Jana Křtitele (dne 24. června). Nad kyticí vyčnívá kříž spletený z turánku.“
Dalším příkladem, který Václav Frolec uvádí, je popis "zarážení hory" na Podluží podle Jana Noháče:
"Před svátkem Nanebevzetí P. Marie (15. 8.) natrhal vinohradní hotař kytici z polního kvítí a klasů a tuto dal v kostele posvětiti. Večer se sešel obecní výbor a majitelé vinohradů ve starostově "búdě", kde se všichni na účet obecní pokladny posilnili jídlem a pitím. Všichni byli ozbrojeni puškami, a když se setmělo, šli na místo, které bylo dobře viděti "zarážeti horu". Na zemi leží oloupaný kmen borovice (hora), na jehož vrcholu jest uvázána kytice, ráno v kostele posvěcená. Z ní vyčnívá dřevěný křížek, na němž jsou napíchnuta tři jablka. U vykopané jámy, do níž se má "hora" zasaditi, udělá se oheň a do něho se hodí kytice z loňské hory, kadidlo a vonné byliny. Všichni smeknou a společně se modlí růženec a modlitby k P. Marii, sv. Janu a Urbanu, ochráncům vinohradů. Po modlitbách se jáma i "hora" kadidlem vykouří a pokropí svěcenou vodou a do jámy se vloží tři nejkrásnější hrozny, při čemž hotař i troubí z hotařských trubek do jámy. Ostatní obcházejí dokola jámu s rozžatými hromičkami, hora se zdvihne a postaví do jámy, která se zahazuje, přičemž ji starosta zalévá vínem, jež se cedí z hotařské trubky. Když je hora zasazena; seřadí se všichni do kruhu a obcházejí horu, při čemž se modlí tři otčenáše a zdrávasy, modlitby k patronu hor sv. Urbanovi za všechny zemřelé horné a starosty, jakož i za všechny, kdo ve vinohradech pracovali a pracují. Po vykonaných modlitbách se všichni rozestoupí zády k hoře a střílejí do všech světových stran, na znamení, že jest hora zaražena a přístup do vinohradů i jeho majiteli pod trestem smrti zakázán. Kromě hotařů nesmí nikdo do vinohradu vkročiti. Dříve po "zaražení" hory shromáždila se celá obec před obecním, úřadem a tam se čtly nejdůležitější body "horenského práva"...
Čtenáře musí hned překvapit, jak sugestivně a procítěně je tento obyčej popsaný. A není se čemu divit. Šlo přece o nejcennější úrodu a nesmělo se nic podcenit! Proto se v tradici pojilo hned několik obranných prvků, které měly zajistit stoprocentní ochranu před zloději, špačky, škůdci a jinými trampotami. Za účinné se tehdy považovalo jak dodržování horenských práv, tak přízeň všech světců a patronů a dodržování obřadů.
Původ tajuplného zvyku není známý
Kde se v česku „zarážení hory“ vlastně vzalo, není dosud jasné. Václav Frolec se sice snažil po původu tohoto obyčeje pátrat, ale kromě určitých podobností s rakouskými tradicemi nebo stop, které vedou až do Byzantské říše, nenašel na tuto otázku uspokojující odpověď.
Po zrušení platnosti horenských řádů v 18. století začala pomalu ztrácet na důležitosti i tato tradice. Václav Frolec v závěru své studie výstižně dodává: “Vývoj "zarážení hory" je výrazným příkladem postupné přeměny lidového obyčeje s pevným věrským, právním a sociálním základem v nezávazný zvyk, který ve své závěrečné vývojové fázi zcela ztrácí původní smysl i samostatnost a stává se jakýmsi zábavným druhem lidového divadla předváděného v rámci jiné lidové slavnosti.“
Zdroj: www.nulk.cz
Frolec, V.: Vinařský obyčej „zarážení hory“ na Moravě.
