Státní zaměstnanci: málo produktivní, ale mají se dobře
Pracovní místa ve státních úřadech patří dnes v Číně mezi nejžádanější. Podle zprávy z ChinaHR.com se největší zájem absolventů vysokých škol přesunul z finančního sektoru na pracovní místa ve vládních úřadech.
Čínská státní televize CCTV v loňském roce informovala, že zkoušek na dvacet tisíc státních pozic se zúčastnilo milion uchazečů. To znamená, že byl vybrán pouze jeden z padesáti zájemců.
Čínský rozhlas uvedl, že o vládní pracovní místa je velký zájem, protože jsou stabilnější a nabízejí řadu výhod, včetně nejrůznějších bonusů. Vládní zaměstnanci také mohou využívat veřejné prostředky na jídlo a cestování. Pokud sečteme všechny tyto výhody, jejich příjem je ve skutečnosti vyšší než u průměrného pracovníka.
Výhody státních zaměstnanců
Typickým příkladem je pan Čao Sin-ťie, který pracuje u vládního úřadu spojeného s ústřední vládou. Jeho plat není vysoký, ale v dobách inflace a rostoucích cen nemovitostí jsou nepeněžní čerpání tím, co se počítá.
Článek ze Southern Weekly z března 2011 popisuje, jak Čao pozval bývalé spolužáky do svého nového bydliště v Pekingu. Když uviděli, kde Čao bydlí, reagovali s pocity závisti, žárlivosti a zloby.
Čaův byt má celkem 90 m2. Koupil ho v roce 2009 za méně než 300 000 juanů (938 tisíc Kč). V březnu 2011 už jeho cena činila zhruba 1 800 000 jüanů (5 630 400 Kč). Jeho spolužáci, kteří ve vládních institucích nepracují, si byt v Pekingu dovolit rozhodně nemohou.
Jídelny a vývařovny státních podniků nabízejí jídlo a občerstvení za velmi nízké ceny. Southern Weekly zjistil, že zaměstnanci ministerstev mají kromě velice slušného platu možnost koupit si v jídelně oběd za jeden nebo dva jüany (3 až 6 Kč). Bufet Národního lidového kongresu dává obědy zdarma.
Cestování, dovolené a bydlení
Státní zaměstnanci požívají podle zprávy China Economic Weekly ze 14. srpna 2012 rovněž další výhody. Například v Šanghaji dostává ročně státní zaměstnanec příspěvek v hodnotě šest tisíc jüanů (asi 19 000 Kč), přičemž jeho průměrný měsíční příjem činí 4 330 jüanů (13 544 Kč). Jeho bonus se tedy rovná přibližně hodnotě 1,5 násobku jeho měsíčního příjmu.
Státní zaměstnanec na kancelářské úrovni v provincii Che-nan dostává podle zástupce ředitele zemského úřadu, měsíční příspěvek na pohonné hmoty ve výši tří tisíc jüanů (9 384 Kč). Podle China Economic Weekly mohou státní zaměstnanci v Pekingu každý měsíc ušetřit od jednoho do tří tisíc jüanů. Pokud je zaměstnanci přidělen také byt, může za jeho koupi ušetřit okolo jednoho milionu jüanů.
Nejmenší produktivita a největší výhody
Professor Frank Xie z University Aiken School of Business v Severní Karolíně píše, že v současné Číně lze vypozorovat zvláštní fenomén: vládní pracovní místa jsou lukrativní, ale podniky v jiných odvětvích mají problémy se získáváním nových zaměstnanců. Vládní pracovníci, známí svou nízkou produktivitou, se těší vyšším přídavkům, než na které dosáhnou (mnohem produktivnější) nestátní zaměstnanci.
Náklady na bonusy
Štědré požitky zvyšují čínské vládě náklady na zaměstnance: The Economic Observer News citoval v dubnu 2010 průzkum provedený Výzkumným úřadem Ústřední stranické školy, který ukazuje, že v roce 2007 bylo státním zaměstnancům vyplaceno 44 procent z celkových vládních výdajů.
Tento kontrast komentoval také prominentní čínský ekonom Che Čching-lien, který v červenci 2012 napsal, že bez ohledu na to, jak těžký je pro průměrného Číňana život během hospodářského útlumu, vlády se to příliš nedotkne. Čína má v současné době druhý největší HDP na světě s působivým hospodářským růstem, avšak podle výzkumu Che Čching-liena zabírají vládní výdaje jednu třetinu HDP, což znamená, že většina hospodářského růstu se používá k „uživení” státních zaměstnanců.
Abychom lépe pochopili dynamiku tohoto soukolí, musíme sáhnout hlouběji do současných politických směrnic. Čínská vláda má kategorii výdajů nazvanou „trojí veřejné výdaje”, čímž se myslí výdaje na oficiální pohostinství, zájezdy do zahraničí, používání vládních vozidel a podobných požitků. Podle informací získaných Che Čching-lienem z různých zdrojů dosáhla v roce 2006 tato částka 900 miliard jüanů, tedy asi 30 procent z daňových příjmů centrální vlády. V roce 2009 to bylo 1,9 bilionu jüanů (cca 5,9 bilionu Kč). Jinými slovy: 60 procent všech administrativních nákladů bylo spotřebováno na „trojí veřejné výdaje”.
Ekonom Che došel k závěru, že s rostoucím počtem státních zaměstnanců se bude také zvětšovat podíl HDP, využívaný na jejich zaplacení, což bude mít v konečném důsledku negativní vliv na ekonomický růst Číny, neboť jejich využití není produktivní.
