Brzy ráno 28. června se na město Kannur v indickém státě Kerala snesl červený déšť trvající asi patnáct minut. Místní obyvatele to znepokojilo, nejde však o první případ barevného deště v Kerale.
Poprvé byl tento zvláštní jev hlášen ve státě několik hodin po výbuchu meteoru v červenci 2001, kdy se v atmosféře rozletělo skalisko z kosmu. V tom roce došlo ke 120 barevným dešťům včetně žlutého, zeleného a černého.
Astrobiolog Godfrey Louis z blízké Kočinské vědecké a technologické univerzity (CUSAT) se studiem červené dešťové vody zabýval v roce 2001 a přišel k zajímavým závěrům. Voda měla zvláštní vlastnosti, jako například autofluorescenci – světlo přirozeně vydávané buněčnými uspořádáními jako mitochondrie. Vědecká analýza ukázala, že červené zabarvení vody je způsobeno mikroskopickými částicemi připomínajícími biologické buňky. Ty by mohly pocházet z úlomků komet.
Louis má za to, že buňky by mohly mít mimozemský původ, neboť existující teorie spekulují, že komety by mohly obsahovat jádro s horkou vodou a chemickými živinami, které jsou schopny podporovat mikrobiální růst.
„Jak se takovéto komety na cestě podél vysoce eliptických oběžných drah blíží slunci, mohou se rozbít na kusy. Tyto úlomky mohou zůstat na oběžné dráze a později periodicky vstupovat do zemské atmosféry," napsal vědec v emailu našemu listu. Podle něj způsobily červené částečky z rozbitého meteoru červené deštné mraky.
„V litru červené dešťové vody může být řádově sto milionů buněk. Pokud je koncentrace buněk v dešťové vodě větší, červený déšť se může zdát černý jako káva," popisuje Louis. Tyto „mimozemské" buňky připomínají normální buňky, avšak nemají běžné biologické molekuly, jako DNA, a pravděpodobně mají i rozdílnou biochemii.
Narozdíl od jiných biologických buněk mohou mikrobi červeného deště podle Louise vystát značně vysoké teploty. „Je možné je kultivovat při teplotách až 300 stupňů Celsia," říká. Žádná známá bakterie na Zemi takové horko nevydrží. „Běžně známé hypertermofilní mikrobi nepřežijí kultivaci nad 122 stupňů Celsia," podotýká vědec.
Louis studoval i žlutý déšť a říká, že obsahuje neznámé rozpustné materiály, ale ne červené buňky. „Žlutý a červený déšť jsou příbuzné, jelikož oba vykazují neobvyklou charakteristiku – autofluorescenci. Soudí se, že materiály rozpuštěné ve žlutém dešti jsou biologickým vedlejším produktem těchto mikroorganizmů."
Vědci se pokoušejí molekulární složení červených buněk zjistit a dozvědět se o barevném dešti víc.
Čtěte také:
Záhadné obří koule z Kostariky
Jablka padající z nebe zastavila v Británii dopravu
