„Svatovítský poklad je jeden z největších v Evropě."
Bohatě zdobené relikviáře, liturgické předměty a náčiní, bohoslužební roucha a celá řada dalších objektů nevyčíslitelné historické a umělecké hodnoty s vlastním příběhem a hlubokým vztahem k zemi české – řeč je o Svatovítském chrámovém pokladu. Čeští panovníci a mecenáši ho na pražském hradě shromažďovali po tisíc let. Jeden z největších evropských pokladů dostal své jméno dle rotundy, kostela a později katedrály Sv. Víta, kde byl ukládán, ale nejednou i pleněn.
„Základní kámen“ pokladu byl položen v raném středověku, když v roce 929 obdržel kníže Václav od saského vévody Jindřicha I. ostatek paže sv. Víta. Největšího rozkvětu se pak Svatovítský poklad dočkal v době Karla IV. (14. století). Ke sbírce významně přispěl i král Vladislav Jagellonský (14./15. století). K dalšímu obohacení chrámového pokladu došlo v baroku a také ještě v 19. a 20. století.
Bohužel, poklad v průběhu své existence čelil i několika rabováním. Bylo to například po smrti krále Přemysla Otakara II. (1278) nebo po smrti Václava III. (1306). To nejhorší se pak událo za husitských válek, kdy drahé kovy a kameny stovek významných předmětů posloužily jako žold pro vojáky.
V současnosti sbírka čítá přes 400 předmětů a zčásti je přístupná i veřejnosti.
K pokladu patří české korunovační klenoty, které můžou oči veřejnosti spatřit jen jednou za několik let. Dále je pak k vidění na dvacet exponátů, které jsou přístupné ve stálé expozici Příběh pražského hradu. A po několikaleté odmlce je dalších zhruba 140 exponátů vystaveno ve stále expozici v kapli Svatého Kříže.
Stálá expozice v kapli Sv. Kříže
Stálou expozici v kapli Sv. Kříže tvoří předměty nejvyšší umělecké a historické kvality. Spolu s žánrovým a materiálním bohatstvím sbírka vyniká i stránkou duchovní.
Představme si některé z nejvýznamnějších částí expozice:
Jedním z nejstarších předmětů výstavy je meč sv. Václava, takzvaná Svatováclavská čepel, jež pravděpodobně pochází z 10. století. Byl důležitým symbolem moci a čeští páni se jím pasovali na rytíře.
Pravděpodobně nejcennějším dílem je Zlatý relikviářový kříž, nazývaný též korunovační, který nechal zhotovit Karel IV. Jde o více než půlmetrový zlatý kříž, jenž je zároveň schránkou relikvií souvisejících s ukřižováním Krista. Pod křišťálovými destičkami leží trny z Kristovy koruny, kousek houby, která byla Kristovi přiložena k ústům, kousek provazu, kus hřebu z ukřižování a ostatek dřeva sv. kříže. Je také vyzdoben perlami a drahými kameny – safíry, smaragdy, akvamaríny, diamanty, atd. Význam tohoto předmětu podtrhuje i fakt, že bývá vystavován po boku českých korunovačních klenotů.
Dalším, podobně významným klenotem je Kříž s ostatky Kristovy bederní roušky, jehož původcem je rovněž Karel IV. Jelikož byl tento panovník silně spjatý s vírou v Boha, bylo za jeho vlády vyrobeno a v chrámu uloženo mnoho cenných ostatkových relikviářů, pocházejících z různých koutů Evropy. Řada z nich je součástí stálé expozice v kapli Sv. Kříže.
Nesmírnou – nejenom duchovní – hodnotu nese obraz pravé podoby Krista – Veraikon. Podle dochovaných záznamů jej měl Karel IV. dostat v Římě od papeže Urbana V. Veraikon byl vystavován jak při korunovacích, tak při pohřbech králů.
Zajisté vás ohromí i pohled na ostatkové busty sv. Václava, sv. Víta a sv. Vojtěcha. Počátkem 16. století je nechal zhotovit Ladislav Jagellonský. Kromě toho, že jimi rozšířil poklad, sloužily i jako součást korunovačních ceremonií. Jsou vyrobeny ze zlaceného stříbra a drahých kamenů.
Nesmírně okouzlujícím předmětem expozice je pozdně barokní diamantová monstrance neboli „Zlaté slunce Moravy“. Téměř celá je ze zlata a je osázena 1 480 diamanty a osmnácti velkými zelenými smaragdy. Její restaurátor prozradil, že zkoumání těchto smaragdů bylo jako ponoření se do rozlehlého zeleného vesmíru.
Mezi další skvosty pokladu patří např. relikviář sv. Kateřiny, relikviář s parléřovským znakem, mitra sv. Vojtěcha, berla pražského arcibiskupa Františka Ferdinanda Khünburga nebo historické textilie.
Neméně významným dílem je však i kaple samotná. Byla postavena již v první etapě tereziánské přestavby Pražského hradu (ve druhé polovině 18. století) vídeňským dvorním architektem Niccolo Paccassim. O sto let později ji nechal přestavět rakouský excísař a poslední český král Ferdinand I. Dva a půl roku trvající rekonstrukcí také prošla ještě před samotným zahájením stálé expozice.
Výstava je otevřena denně od 10.00 do 18.00, kapacita sálu je 40 osob a je zde možnost i komentovaných prohlídek v ruštině, angličtině, němčině, francouzštině, španělštině a italštině
(Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
).
