Kresba Čchü Jüana. (Čang Cchuej-jing)
Kresba Čchü Jüana. (Čang Cchuej-jing)

Čchü Jüan (339-278 př. n. l.) byl spravedlivým úředníkem království Čchu během období Válčících států (403–221 př. n. l.).

Čchü sloužil svému státu oddaně a věrně. Protože byl talentovaný a pevný ve svých morálních zásadách, stal se trnem v oku nepoctivým dvorním úředníkům, kteří se ho snažili z funkce vystrnadit. Využívajíc Čeng Siu, oblíbenou konkubínu krále Čhu, pomlouvali Čchüa neustále před králem. To vedlo k tomu, že byl poslán do vyhnanství.

Čchü Jüanovy myšlenky v této složité situaci zachycuje báseň neznámého autora „Věštba“, která je součástí sbírky „Písně Čchu“ (Čhu Cch', nebo také Verše Čchu).

Poté, co byl Čchu vyhoštěn a neviděl krále už tři roky, byl rozrušený a měl obavy. Rozhodl se hledat radu u věštce Čeng Čan-jina. „Mou mysl trápí mnoho otázek. Doufám, že mi na ně pomůžeš najít odpovědi,“ řekl Čchü. Čan-jin položil na stůl větvičky řebříčku, vytřel prach z želvího krunýře a řekl Čchüovi: „Jsem připraven tě vyslechnout.“

Čchü se tázal: „Měl bych být usilovný, čestný a loajální anebo bych měl pochlebovat, zalíbit se a žít společenským životem, a tak se vyhnout velkým úzkostem? Měl bych raději tvrdě pracovat na poli anebo se podrobovat mocným kvůli slávě a bohatství? Měl bych raději být upřímný a vystavit se tak nebezpečí anebo se mám kvůli svým vlastním zájmům nechat unášet proudem? Měl bych překročit špínu světa, dosáhnout vyšší úrovně a obhájit své pravé já anebo bych si měl na tvář namalovat úsměv a lichotit té ženě (konkubíně Čeng Siu), abych se jí zalíbil?“

Měl bych být raději čestný a neúplatný, abych si udržel svůj charakter neposkvrněný anebo bych měl „číst myšlenky“ jiných, hrát s mocnými jejich hru a měnit svůj postoj pokaždé, když se změní okolnosti? Měl bych se pokusit udělat věci nejlépe, jak umím, nebo se spokojit s tím nejhorším? Měl bych vyletět vysoko s labutěmi nebo bojovat o zrní na zemi s kuřaty a kachnami?

Co je správné a co je špatné? Čeho bych se měl vzdát a co bych měl následovat? Tento svět se plahočí v blátě. Ti, co pochlebují a intrikují mají moc a slávu; ti ctnostní a laskaví jsou nikým a neznámí. Bohužel, co mám říct? Kdo zná mou poctivost a oddanost?“

Když ho Čan-jin vyslechl, odložil bylinky a Čchü Jüanovi se omluvil: „Jsou otázky, na které nenalezne odpovědi ani věštění. Následuj své srdce. Můj želví krunýř a větvičky řebříčku ti pomoci nemůžou.“

 

small United Kingdom