Kormoráni na odstřel: Proč je rybáři nenávidí?

       Kormoráni na odstřel: Proč rybáří nenávidí kormorány?

Zdenka Danková

Jedním ze záhadných a nejvíce rozporuplných tažných ptáků je kormorán velký z řádu veslonohých, z čeledi kormoránovitých.

Tento host našich vod je příbuzným pelikánů, terejů či fregatek. Vzhledem připomíná trochu návštěvníka z dávných časů, jeho peří je tmavé a velký zobák je na konci hákovitě zahnutý a náležitě ostrý. Jeho silueta v letu připomíná kříž.

O kormoránech se opět rozproudila diskuze díky tomu, že Ministerstvo životního prostředí chce od letošního září kormorána vyřadit ze seznamu „zvláště ohrožených druhů“. Zůstal by však nadále chráněným druhem jako běžné ptačí druhy.

Kormorán velký na českém území vzácně hnízdí, hlavně tudy ale protahuje a část ptáků využívá naše vody jako zimoviště. Hnízdní stavy nejsou vysoké, v současné době hnízdí v 6 koloniích kolem 300–350 párů.

Jakmile rybáři uslyší o kormoránovi, projevují silnou nevraživost. Kormorán létá, plave na hladině, potápí se a – loví ryby. Svá mláďata krmí drobnými rybkami.

– DO RÁMEČKU

Kormorán velký je v současné době jedním z nejkontroverznějších ptačích druhů u nás. Kormorán je chráněn vyhláškou 395/1992 Sb. jako ohrožený zvláště chráněný druh. O možnosti jeho plašení, rušení na hnízdišti a odstřelu rozhodují příslušné krajské úřady a správy CHKO a národních parků. Kormorán se u nás dříve vyskytoval jen sporadicky, k většímu nárůstu početnosti došlo až v 80. letech minulého století. V té době počty nehnízdících ptáků u nás rychle narůstaly, především díky přísné ochraně v celé Evropě. Současně se vzestupem stavů se stále intenzivněji začaly ozývat hlasy upozorňující na škodlivost přibývajících kormoránů ve vztahu k chovu ryb a požadující regulaci druhu. ČSO zastává názor, že odstřel kormoránů situaci neřeší, neboť celkový počet ptáků takto snížit nelze a vyplašení ptáci přeletí za potravou jinam.

V ČR byl dosud zvláště chráněným druhem. Avšak zatímco je chráněn, místní obce mohou vydávat bezplatné povolenky k jeho lovu. Mezitím stát proplácí rybníkářům škody, které jim kormorán na rybí populaci prokazatelně způsobuje.

„Na celkovém množství kormoránů, kteří se u nás v zimním období vyskytují, se to jejich odstřel však příliš neprojevil,“ sděluje ČSO a dodává: „Při snahách o omezení škod působených kormorány je třeba postupovat tak, aby hnízdící ptáci nebyli ohroženi.“

„Při lednových sčítáních u nás zjišťujeme mezi 7 a 13 tisíci kormoránů, přičemž v posledních letech již tyto počty nenarůstají,“ vysvětluje Zdeněk Vermouzek, ředitel ČSO. „Na celkové početnosti se neprojevuje ani masivní odstřel kolem čtyř tisíc jedinců, nahrazují je další ptáci ze severských hnízdišť.

Na tekoucích vodách obecně platí, že ryby jsou právně věc ničí (res nullius) a majetkem rybáře se stávají až v okamžiku odlovu, a nelze tedy vyplácet náhrady, neboť nevzniká hospodářská škoda. Na druhou stranu kormoráni říční toky navštěvují hromadně teprve v okamžiku, kdy jsou zamrzlé stojaté vody, kde je pro ně získávání potravy snadnější. Rybáři obvykle argumentují postupně se snižujícími počty odlovených ryb, které však o skutečném stavu rybí obsádky příliš nevypovídají a skutečně podložená data chybí. Navíc ryby v regulovaných řekách bez možnosti přirozeného úkrytu jsou snadnou kořistí."

Důvody rybářů k nenávisti vůči kormoránovi

Požadavky na regulaci kormoránů přicházejí od chovatelů ryb na stojatých vodách, zejména rybnících, tak od sportovních rybářů lovících ryby v rybnících a přehradách.

„Život ptáka je vnímán jako daleko cennější než život ryby. Zabití většího počtu ptáků je neomluvitelné barbarství. U ryb se tomu obvykle říká úhyn a spraví to pár tisíc korun,“ protestují rybáři.

„Při současných počtech je ale jedno, jestli kormoráni zdevastují ten který úsek o týden dřív nebo později. Oni se budou vracet, dokud tam nějakou potravu najdou. Opravdu nemá smysl je plašit, je třeba jim nedovolit, aby naše řeky totálně zdevastovali. A to znamená je zabíjet. Je mi líto…“ vyjadřuje se rybář. Další důvody znějí:

„... já znám vody, kde už téměř nejsou kormoráni ani ryby. Není tam vlastně skoro nic a je to smutné, velice smutné...

A zeptám se zarytých obhájců kormoránů – víte o tom? Tenhle stav na našich řekách skutečně chcete? A úplně nakonec - lipan s potočákem, kteří velmi trpí přítomností zimujících kormoránů, jsou mimořádně cenné ryby, a to po všech myslitelných stránkách.“

(Za pokles stavu lipanů může ekologický stav řek, vliv kormorána je malý, poznamenávají ochránci kormorána. …. Krom toho ryby spolykané kormorány následně chybí jako potrava dravých ryb - v podstatě je to i jeden z důvodů poklesu početnosti rybích dravců.)

Do rámečku:

Vyhláška 395/1992 Sb., která v roce 1992 stanovila zařazení jednotlivých druhů zvířat a rostlin do kategorií zákonné ochrany, je již výrazně zastaralá a nereflektuje vývoj, kterým populace ohrožených druhů prošly v uplynulých 20 letech. ČSO proto již delší dobu volá po její novelizaci. Vzhledem k výraznému nárůstu populace kormorána velkého v Evropě navrhovala Česká společnost ornitologická již dříve vyřazení kormorána ze seznamu zvláště chráněných druhů. Paradoxně návrh neprošel přes Ministerstvo zemědělství, aby mohli chovatelé ryb i nadále dostávat od státu finanční náhradu škod způsobených kormoránem (podle zákona č. 115/2000 Sb.).

Částečné řešení

ČSO zastává názor, že odstřelem nelze počet kormoránů snížit, je to ale účinná metoda k zaplašení konkrétního hejna z konkrétní lokality. Sedmiletý výzkum vlivu neregulovaného a intenzivního odstřelu (ročně 6 000 ptáků) zimujících kormoránů v Bavorsku jednoznačně prokázal nulovou efektivitu tohoto způsobu řešení a z výsledků vyplynulo, že nedošlo k poklesu stavu v následujících letech, ale došlo k nárůstu počtu zimovišť s menším počtem ptáků a k větší disperzi zimovišť po sledované oblasti.

Pokud se ale střílí na již nažrané odpočívající kormorány, ti ve snaze usnadnit si odlet vyvrhují nalovenou potravu a na jiném místě musejí lovit znovu. Celý efekt takového plašení je velice diskutabilní zejména na řekách.

„ČSO obecně střílení kormoránů odmítá," říká Zdeněk Vermouzek, ředitel ČSO.

„V rámci Evropy je opakovaně prokázáno, že ani velice masivní odstřel nevede ke snížení počtu kormoránů. Je-li nažraný kormorán vyplašen, vyvrhne nestrávenou rybu a následně si musí ulovit další. Rybáři tak plašením zvyšují počet ryb ulovených kormorány. Podle zkušeností ze zahraničí je nesmyslný i odstřel na nocovištích, kterým bychom dosáhli jen toho, že kormoráni rovnoměrně rozptýlí nocoviště po krajině.

Možné omezení predačního tlaku kormoránů a zároveň podmínky pro přirozenou obnovu rybích společenstev vidíme například ve změně koncepce vodohospodářských úprav koryt vodních toků,“ argumentuje Zdeněk Vermouzek.

„Řešením může být zachování štěrkových náplavů, vymělčování a zdrsňování koryt toků nebo ponechání mrtvého dřeva v tocích a vytváření úkrytů pro ryby, které kormoránům lov zkomplikují a zároveň umožní rybám úspěšné rozmnožování.“