Čínský morální a etický kodex má prastarou historii a datuje se až k dobám císaře Šuna (2 255 p. n. l.)
Ještě mnoho staletí před učením Konfucia v pátém století našeho letopočtu, pokládali lidé císaře Šuna za zakladatele sociálních pravidel v rodině a mezi různými členy společnosti. Říkal, že mezi otcem a synem by měla být náklonnost, mezi panovníkem a jeho ministry spravedlnost, povinnost mezi manželem a manželkou, že mladší by si měli vážit starších a že mezi přáteli by měla panovat důvěra.
Toto se stalo jádrem čínské etické kultury. Mezi lidmi se předávaly příběhy o císaři Šunovi a jeho ušlechtilosti a vždy byl pro ně dobrým příkladem.
Šun vyrůstal jako obyčejný člověk z lidu za vlády císaře Jaa. Císař Jao byl mužem vysokého charakteru, který si cenil ctnosti. Když čas jeho panování značně pokročil, zjistil, že žádný z jeho devíti synů není dost schopný na to, aby ho na trůně vystřídal. Poslal tedy své ministry do kraje, aby našli mladého muže nesoucího ohromnou ctnost hodnou císaře.
Jak čas hledání plynul, všichni ministři doporučili císaři třicetiletého Šuna. Byl známý svou výjimečnou synovskou úctou – vážil si svých rodičů a pečoval o ně.
A tak se císař Jao rozhodl s Šunem setkat a vzal s sebou i dvě ze svých dcer, které se měly stát manželkami Šuna. Jao řekl svým synům, ať se s Šunem spřátelí a pozorují, jak si vede a zda je skutečně tak schopný a ctnostný.
A jak čas utíkal, Šun prokazoval své hodnoty. V manželství byl čestný, velkorysý a smířlivý. I proto se dvě princezny, které se staly jeho manželkami, nedívaly na neurozenou Šunovu rodinu seshora.
Šun byl skromný, laskavý a usilovný. Lidem dal na pěstování dobrou půdu. To vedlo k tomu, že se pak mezi sebou nehádali o majetky a stali se starostlivými.
Když šel Šun rybařit, úmyslně si nezabral tu část řeky, která se hemžila rybami nejvíce. Stejně to pak začali dělat i další a nechávali ta nejlepší místa na rybolov druhým.
Šunův charakter lidi silně ovlivnil. Každý chtěl být jeho sousedem a každý, kdo bydlel v jeho blízkosti, byl inspirovaný k tomu, aby byl dobrý. To vedlo k tomu, že v oblasti, kde Šun bydlel rok, vyrostla vesnička. Na druhý rok se z vesnice stalo malé město a na třetí rok se z malého města stalo velké.
Když bylo Šunovi padesát let, císař Jao ho požádal, aby v budoucnu přebral jeho otěže. Šunův velký charakter a schopnosti tedy přesvědčily i císaře Jaa, a když bylo Šunovi jednašedesát let, stal se císařem.
Vládl třicet devět let a zemi se v té době vedlo dobře. Vedl svou krajinu se soucitem a každý ho měl rád a poslouchal jej. Zemřel ve věku sto jednoho roku.
